Máte nějakou knihu či knižní sérii, kterou si spojujete výhradně s obdobím, ve kterém jste jí četli? Já mám takto spojené léto se sérii románů pro dívky Hra lží od Sary Shepard. Před více než čtyřmi lety jsem si udělala kartičku do knihovny v Jihlavě, v jejímž okolí jsem trávila léto. Napůjčovala jsem si mnoho knih, a protože tenkrát jsem četla leccos, byla mezi nimi i knížka Hra lží, která už od pohledu vypadá jako béčkový dívčí román. Přečetla jsem jí ale za dva dny a úplně mě pohltila, bez ohledu na to, že budoucí klasika to očividně není. Je to čtení jako dělané pro náctiletá děvčata, která nebaví číst jen o lásce, ale ocení i nějaké to dobrodružství – třeba v podobě napínavé detektivní linky jako je tomu ve Hře lží.
Série Hra lží je hexalogie, což znamená, že jí tvoří šest knih. Jejím hlavním tématem je odhalení vraha (čího vraha se můžete dočíst v dalším odstavci), o což se sice hlavní hrdinka snaží v každé knize, ale nepodaří se jí to až do velkého finále v šestém díle. V každém díle – po Hře lží následují knihy Nikdy v životě, Dvě pravdy a lež, Hra na schovávanou, Na mou duši a Spadla klec – se hrdinka chytne nějaké teorie, která se ale samozřejmě ukáže jako mylná, protože pravda je odhalena až v šestém díle, jak už bylo řečeno. Jakmile jsem tedy dočetla první díl, poháněla mě obrovská zvědavost, jak to celé vlastně je. Okamžitě jsem se vydala do knihovny pro další díly! Tenkrát jsem se nezaobírala anotací ani tím, kolik knih mám v sérii ještě před sebou, takže jsem se do každého dílu pouštěla s takovým nadšením, jako by měl být poslední. Naprosto jsem Hře lží propadla a trvalo jen takových deset dní od půjčení prvního dílu, než jsem jí celou dočetla.
Hlavními hrdinkami jsou tu Emma a Sutton. Emma už od dětství střídá jednu pěstounskou rodinu za druhou. Právě teď doufá, že je v poslední z nich – zbývá jí totiž už jen pár měsíců do doby, než bude plnoletá a zcela svobodná. Pěstounka je docela fajn, stačí, když si Emma všechny rýpavé komentáře nechá pro sebe, ale pěstounčin syn je o poznání otravnější. Především je to typický puberťák, který Emmu rád osahává (samozřejmě nenápadně, ručka šmátralka, znáte to), ale stačí se zamykat v koupelně i v pokoji a je vystaráno. Pak se ale Emmin nevlastní bratr vytasí s videem, na kterém je dívka, kterou někdo škrtí. A ta dívka vypadá úplně přesně jako Emma! Emma si je ovšem dost jistá, že to není ona – takové věci se nezapomínají. Pěstounce to ale jako vysvětlení nepostačí a vyhodí Emmu z domu, protože se obává, že nechat se takhle škrtit a u toho ještě natáčet značí, že jí násilí dělá dobře a mohla by se je klidně pokusit zabít.
Emma se sbalí a stačí jí chvilka na internetu, aby našla sociální sítě své dvojnice a napsala jí. Dívka se jmenuje Sutton, naváže s Emmou konverzaci a pozve jí, aby za ní přijela na návštěvu. Emma se těší, že pozná svoji pravděpodobnou sestru a její život se úplně změní. Jakmile Emma v cíli své cesty vystoupí z autobusu, splete si jí někdo z místních se Sutton. Emma z rozhovoru vycouvá a rozhlíží se po Sutton, když v tom jí přijde zpráva: Sutton je mrtvá. Hraj dál jinak zemřeš taky.
Emma je nucená předstírat, že je Sutton, chodit místo ní do školy, dávat pusu na dobrou noc jejím rodičům a bavit se s jejími kamarádkami. Emmě je ale jasné, že je jen otázkou času, než bude odhalena, a tak pátrá po vrahovi své sestry. Také postupně zjišťuje překvapivé informace o Suttonině na první pohled dokonalém životě, včetně podivné hry, kterou Sutton hrála se svými kamarádkami.
Vyprávění obstarává ve většině příběhu právě Emma, ale sem tam jí nahradí duch Sutton, který je k Emmě připoután už od chvíle, kdy je nucena odejít od své pěstounky. Sutton si nepamatuje na nic ze svého života a a je nucena sledovat Emmu, jak se na denní bázi potýká s jejím životem. I pro ni jsou Emmou odhalené informace stejně překvapivé jako pro čtenáře. Tohle všechno dohromady tvoří velice atraktivní příběh odehrávající se ve vyšší společenské třídě. A která puberťačka si někdy nepřála být americká středoškolačka s vlastním autem, bohatým šatníkem a partou populárních kamarádek? Protože i tohle Hra lží nabízí.
Nejdominantnějším prvkem celé série je ale rozhodně Emmino napínavé vyšetřování. I přesto, že Sara Shepard čtenáře šest knih napíná, než jim odhalí vraha, a v pěti knihách servíruje samé slepé uličky, mně to jakožto čtenáři vůbec nevadilo. Autorka vás totiž dokáže přesvědčit, že v tomhle díle už bude doopravdy vše odhaleno. I když počet knih a anotace mluví proti, stejně jí díky jejímu skvělému stylu psaní uvěříte. Emma si to vždy také myslela, a přesto se po celou sérii nezacyklila. Hra lží neobsahuje žádné klišé (snad kromě toho amerického středoškolského snu, u něhož by mi ale vůbec nevadilo, kdyby bylo ještě mnohem klišovitější) a autorka udržuje chod příběhu v příjemném tempu.
Léto, které jsem strávila se Hrou lží skončilo, začal školní rok, nastal podzim, zima, jaro… A bylo tu zase léto. Opět jsem se vypravila do knihovny a opět si půjčila Hru lží. Neměla jsem to v plánu, ale jakmile jsem jí uviděla v polici, neodolala jsem. Půjčila jsem si myslím jenom tři díly, čímž jsem velmi podcenila své čtenářské tempo. Za pár dní jsem byla v knihovně zase. A úplně to samé se opakovalo i další rok – tentokrát se to už neobešlo od hudrování ze strany toho, kdo mě do knihovny vozil. Hubovali mi, že je to každý rok stejné a ať už si to proboha půjčím naráz. Nutno říct, že to bylo naprosto oprávněné, že?
Od té doby jsem po Hře lží nesáhla. Mám pocit, že by se nějaké planety klidně mohly vychýlit ze své oběžné dráhy, kdybych jí četla v jiné roční období. Nebojím se ale, že bych z těchto knih vyrostla. Hra lží spolehlivě potěší každou dívku či ženu bez ohledu na věk: stačí být mladé duchem, dámy! 😄 Rozsah knih se pohybuje okolo dvou set padesáti stránek, takže je to pro zapálenější čtenářky čtení klidně na jedno odpoledne, ale pro děvčata, která ještě knihám nepřišla na chuť, to je ideální číslo. Knížky je svou velikostí nebudou děsit a nehrozí, že by jim jejich čtení trvalo bůhvíjak dlouho. To je totiž pro motivaci mladých čtenářů také důležité: musí vidět svůj úspěch. Čte-li toto nějaký rodič, kterého trápí, že jeho dcerka místo s knihou v ruce tráví čas před obrazovkou telefonu, může mu to pomoci změnit Hra lží.
Protože jsem knížky měla vždy půjčené z knihovny, bohužel vám nenabídnu v tomto článku fotky reálných knih, ani nějaké pěkné citáty. Snad se mi alespoň povedla grafika, s níž si dnes musím vystačit. Na fotce vpravo můžete vidět autorku Saru Shepardovou. Saře v češtině vyšlo všech šestadvacet knih, které napsala. Každá z nich cílí na dospívající dívky, od těch na prvním stupni základní školy až po náctileté. Ještě o trochu úspěšnější, než Hra lží, je její série Roztomilé malé lhářky. Má neuvěřitelných šestnáct dílů a stejně jako ve Hře lží jde i tady o vraždu. Mám toho teď na čtení mraky, ale třeba jednou na Roztomilé malé lhářky dojde – rozhodně bych o to stála. A možná tím započnu i novou letní tradici…
Tento článek patří do série letního čtení. V každém doporučuji jednu objemnější knihu či delší knižní sérii, která je díky tomu vhodná na léto – protože jsou prázdniny většina z nás má více času na čtení než jindy. Už jsem v rámci této série představovala Poldarka a Tajnou historii. Kratší knihy si nechme na později, léto nechť patří bichlím!