Zlatá vařečka od Jessy Maxwellové slibuje spojení Deseti malých černoušků od Agathy Christie s pekařskou soutěží Peče celá země, která se vysílá na ČT 1. A kdo jsem, abych odmítla detektivku ve stylu Agathy Christie? Zlatou vařečku jsem četla ve štafetě od Lucky z Instagramu @knihaopate a abych pravdu řekla, jen díky poznámkám čtenářek, které četly přede mnou, jsem se dostala přes začátek. Ten byl totiž poněkud zdlouhavý.
Jaký je správný poměr ingrediencí, když chcete „upéct“ dobrou knihu? Podle mě na to neexistuje správná odpověď, přesto bych si ale troufla říct, že Zlatá vařečka má poměry ingrediencí dosti nevyvážené. Jedna postava je daleko propracovanější než druhá, nudné popisy jsou v místech, kde bych naopak ocenila něco dynamičtějšího, a námět, na němž stojí celá imidž knihy – tedy Zlatá vařečka -, je v příběhu vlastně nejméně podstatná.
Zlatá vařečka je cena pro vítěze pekařské soutěže Týden pečení. Tahle televizní soutěž už má za sebou devět řad a miluje ji celá Amerika. Betsy Martinová se už dříve proslavila svými kuchařskými knihami a kulinářským pořadem, ale až Týden pečení, který se odehrává v soutěžním stanu postaveném u jejího sídla Grafton Manor, jí vystřelil mezi smetánku. Každý amatérský pekař v Americe by si přál odjet na Betsyino rodné panství a strávit tam pět dní plných pečení. Když se to ale poštěstí Hannah, Geraldovi, Stelle, Lottii, Pradyumnovi a Peterovi, není z toho splněný sen, ale hotová noční můra.
Desátá řada Týdne pečení bude jiná. Nejenže se na ní nakonec vlivem okolností snese nežádoucí druh pozornosti, ale kromě Betsy Martinové jí má moderovat ještě jeden pekař a kuchař. Archie Morris je přísný porotce jiné televizní soutěže, a Betsy se děsí, jak povahově zapadne do jejího pořadu. A hlavně, že jí ho přebere. To je ale to nejmenší, s čím by si měla dělat starosti; v soutěži je totiž sabotér. A co hůř, tento týden pečení skončí vraždou. Je Zlatá vařečka opravdu tak důležité ocenění, aby kvůli němu někdo vraždil?
Detektivka v klasickém stylu spojená s pekařskou soutěží. Překvapivě to jde dohromady dokonale, minimálně jako námět. Provedení totiž pokulhává. Hodně nevyváženě na mě působilo kromě výše zmiňovaného i rozdělení děje mezi stránky. Hned na začátku zjistíme, že po skončení jednoho z natáčecích dnů Týdne pečení byla za děsivé bouře nalezena mrtvola. Příběh se pak vrací o čtyři dny dozadu, kdy šest soutěžících přijíždí na panství moderátorky soutěže Betsy Martinové, kde se soutěž i natáčí. Následuje zhruba sto stran popisů několika dní, kdy se nedělo skoro nic. Minimálně tedy nic zajímavého. V tu chvíli jsem se musela do čtení hodně nutit. Byla jsem zvědavá, jak se to všechno vyvrbí, ale zároveň mě to ubíjelo.
Okolo dvou sté strany z tři sta třiceti pěti jsem se začetla a nemohla přestat. Tehdy se konečně naplno rozjížděla detektivní zápletka. Ale stejně rychle, jako se rozjela, zase skončila. Během chvilky bylo vše jakžtakž ukončeno a děj se opět posunul, tentokrát o rok dopředu, kdy jsme se konečně měli dozvědět pravdu. Rozuzlení bylo docela chytře vymyšlené, pozitivně rovněž hodnotím, že mi lehce připomnělo slavné shromáždění podezřelých v salonku, na nichž Hercuila Poirot (hrdina Agathy Christie) s velkou pompézností odhaluje vraha.
I přesto, že Zlatá vařečka měla opravdu velmi pomalý rozjezd, po celou tu dobu měla jakýsi švunk. I když ne nijak výrazný. Bylo to díky střídání úhlu vyprávění mezi šesti soutěžícími. I když se Lottie, Hannah, Stella, Gerald, Peter a Pradyumna nacházeli na jiných místech a v jiný čas, jejich vyprávění na sebe navazovalo. Z Peterova pohledu se odehrál příjezd, z Lottiina ubytování, ze Stellina vybalování a příchod na večeři, a tak dále. Je to jako manufaktura, když se to tak vezme.
Některé postavy měli i velmi propracované osobní příběhy, ale jak už jsem avizovala na začátku, hodně kvůli nim vynikala umělost zbývajících postav. Autorka si do příběhu nasekala i několik „faktických“ chyb. Například, pro mě zcela nepochopitelně, hned na začátku vynechala kapitolu z pohledu Pradyumny (což je muž, i když mně osobně jeho jméno zní jako ženské a vždy mě to zarazí). Neměla pro to žádný důvod, tehdy nás jen seznamovala postupně se všemi postavami, takže to působilo divně. Děvčata, která knihu četla přede mnou, dokonce uvažovaly, zda nebude vrah, když jsme o jeho kapitolu ochuzeni. Následně během hodnocení jednoho soutěžního dne autorka úplně zapomněla ohodnotit Lottie. A nejenom ohodnotit, zkrátka jí vzít na vědomí. Když se moderátoři bavili o výkonu soutěžících ten den, bylo to, jako by Lottie neexistovala.
Ale postavy Archieho Morrise a Betsy Martinové se mi líbily. Týden pečení byl jakožto soutěž koncipován do stylu amerických kuchařských soutěží, které se přeci jen hodně liší od těch českých, což mě trochu zklamalo. Ale mohla jsem to čekat. A protože mám nakoukaných i pár amerických pekařských pořadů, vlastně mi zase tak nevadilo. Přenést jejich atmosféru se totiž autorce povedlo skvěle. Archie Morris byl v mé hlavě Gordon Ramsey, zatímco Betsy Martinová mi připomínala Julii Childovou.
Co zde rovněž nefungovalo, bylo projektování pohybu či grimas vyprávěné z první osoby do reálného času. Aby postavy stíhaly ušklíbat se na všechny okolo či někoho pozorovat a pak ucuknout pohledem, jako se to dělo neustále, musel se kolem nich asi vždy zastavit čas. Jinak si to nedovedu představit. Samozřejmě můžete říct, že ušklíbnout se na někoho nebo se podívat jejich směrem trvá setiny vteřiny, ale popisy přes půl stránky týkající se tohoto byly alespoň pro mě velmi rušivé a ke konci už i otravné.
Nemohu říct, že bych byla ze Zlaté vařečky nadšená, ale nejsem ani tak docela zklamaná. Je to průměrná kniha, v lecčems podprůměrná, občas trochu nadprůměrná. Když se to zprůměruje, je zkrátka průměrná. Někomu možná sedne do nálady a v takovém případě z ní jistě bude nadšený, mě ale neohromila. Zároveň je to ale teprve autorčina první kniha a předpoklady pro vystavění dobré zápletky očividně má, takže pokud vyjde nějaká její další kniha v češtině, nebudu se jejímu přečtení bránit. Kromě Zlaté vařečky jí už v angličtině vyšla knížka I need you to read this (přeloženo jako „Potřebuji, aby sis tohle přečetl/a“), která by mohla být ještě o poznání mrazivější.
Finální hodnocení: bavila jsem se, ale nebylo to ono. 6/10.
Pokud chcete dát Zlaté vařečce i přes mé mírné výtky šanci, následujte tento odkaz. 😀