Tak jsem se zase po nějaké době vrátila do Norty, království rozděleného barvou krve. Králova klec je třetím dílem série Rudá královna, která je vážně špičková! Skvěle vymyšlený svět doplňují snadno uvěřitelné postavy a nepředvídatelný děj, autorka navíc píše velice čtivě. Rudou královnu budu doporučovat při každé příležitosti, která se mi naskytne (takže pozor, v hovoru se mnou jsou teď nebezpečná slova jako „rudá“ a další její odstíny, „královna“, sloveso „kralovat“ a/nebo „neměla bys doporučení na fantasy?“). Protože na to, jak skvělá je to série, se o ní zatraceně málo ví.
V obou předchozích recenzích jsem se snažila vyvarovat spoilerům, ale v té dnešní už se tomu přeci jen nedokážu vyhnout, byť v malé míře. Dál proto čtěte na vlastní nebezpečí.
Mare Barrowová celý život vyrůstala jako nedůležitá Rudá dívka. Pak se u ní ale projevily schopnosti, které by měly náležet pouze Stříbrným. Mare se přidala k povstání Rudých, Šarlatové hlídce, kde zjistila, že není jediná Rudá se schopností, kterou nikdo dříve neviděl. Pracovně se Mare a jí podobným říká novokrevní, a Mare se s pomocí některých členů Šarlatové hlídky snažila dostat k co nejvíce novokrevným po celé Nortě dříve než král Maven, který se je chystá zabít. Dlouho zůstali nezpozorovaní, ale pak je Maven během jedné výpravy konečně dostihl. Mare kvůli své minulosti s Mavenem dobře ví, že mu jde jen o ní, a tak se nabídne, že s ním půjde dobrovolně, když nechá Farley, prince Cala a ostatní, kteří byli v tu chvíli s ní, odejít. A Maven na její plán s radostí přistoupí.
Mare se v zajetí musí potýkat s blokováním svých schopností, bezmocí, a vědomím, že Rudí daleko za hranicemi jejího vězení si myslí, že když je s Mavenem ona, blýskající holka, symbol jejich vzpoury, znamená to, že jim král Maven nechce ublížit. Maven má mezitím důvod k oslavám, neboť Mare, dívka, které se, ať se snaží sebevíc, nedokáže vzdát, je konečně jeho. Může si jí nejen prohlížet jako svou panenku, ale i využít k boji proti povstání. A zatímco je Maven zahleděný do Mare, která si přísahá, že ho zabije jakmile dostane příležitost, ani nepostřehne, že se mu pod rukama hroutí království…
Maven je nadaný lhář a já nehodlám věřit ani jedinému jeho slovu. Ačkoli říká pravdu. Ačkoli je výtvorem své matky, květina plná trnů, přinucená růst určitým způsobem. To nemůže nic změnit. Nemůžu zapomenout na to, co udělal mně a tolika ostatním. Když jsem se s ním seznámila, nechala jsem se svést jeho bolestí. Byl tím zapomenutým synem ve stínu. Viděla jsem v něm sebe samotnou. Vždycky tu druhou, až po Gise, zářivé hvězdě světa mých rodičů. Teď už jsem věděla, že to byla jen kulisa. Jen léčka, do které mě nalákal. Skončila jsem chycená v princově pasti. A teď jsem v králově kleci. Ale on je na tom stejně. Mě spoutal tichý kámen. Jeho koruna.
Když Mare v druhém díle upadla do zajetí, předpokládala jsem, že z něj zase brzy bude vysvobozená – kniha je totiž vyprávěná z jejího pohledu v první osobě, a kdyby se tak nestalo, tak by bylo vyprávění poměrně nudné. Ale autorka je liška podšitá a aby mohla nechat Mare trpět co nejdéle, přidala i pohled Cameron, ne zrovna sympatické novokrevné, která čtenáře informuje o všem, co se děje v základně Šarlatové hlídky. Během druhé knihy, kdy se Cameron v příběhu objevila, jsem jí zrovna dvakrát nemusela. Je to dívka, která měla stejně jako všichni Rudí těžký život zasvěcený sloužení Stříbrným, a vlivem toho zahořkla. Já si ale myslím, že má stále ještě naději na „převýchovu“, a že díky tomu, že se přidala k povstání a našla v životě větší cíl, než je nekonečná práce v továrně, z ní nakonec možná bude i milá osoba.
U Cameron se musíme ještě na chvíli zastavit, abych mohla vychválit autorčin um. Victoria Aveyardová zase jednou nešla předvídatelnou cestou, která by v tomto případě asi byla taková, že bychom si Cameron všichni oblíbili, protože by se ukázalo, že v duchu svoje ne úplně milé chování nemyslí zle a je to jen obraný mechanismus. Jenže tak to není – Victoria čtenáři naopak ukázala, že Cameron je vlastně jen malá a naivní, někdo by asi řekl že i hloupá, holka, která nevidí, jaké štěstí má. A právě díky tomu, že je o tolik jiná než Mare a ostatní knižní hrdinky, a tak moc svá, i když je to sem tam až nekorektní, jsem si jí jakožto čtenář oblíbila. Její místy až brutálně upřímný pohled byl navíc velmi osvěžující.
Autorka se ale vyřádila i na postavě Mare. Naprosto skvěle pracovala s její psychikou, i zpětným pohledem na vše, co se doposud v sérii stalo. Mare si prošla velkým vývojem, a já si opět dovolím upozornit na rozdíl mezi Rudou královnou a zbytkem podobných knih žánru – některé až příliš dokonalé hrdinky totiž možná dokážou zachránit svět, ale jsou na konci úplně stejné jako na začátku. To se o Mare v žádném případě říct nedá, protože kdybychom vedle sebe postavily Mare z první knihy a Mare ze třetí, byly by to dvě úplně rozdílné a navzájem si cizí osoby. Její vztah s králem Mavenem, navíc také není vůbec jednoduchý, býval pro ni osobou, které se mohla svěřit, někým, do koho se zamilovala a uvěřila, že život, v němž musí předstírat že je Stříbrná, nebude tak zlý. Ale Maven jí zradil, odsoudil k smrti, a nechal by jí zemřít. Měl by jí nechat zemřít i teď, když jí konečně dopadl, ale on se místo toho rozhodl, že Mare bude jedinou věcí, kterou si v životě neupře. Chce svou Rudou královnu a je mu jedno, kolik ho to bude stát. Je mu jedno i to, že ho Mare nenávidí. City, které k sobě chovají, jsou opravdu zvrácené, na Mavenově straně o dost víc než na Mareině, ale výsledek mají stejný: pomalu ale jistě je oba ničí. Mare čeká složitý vnitřní boj, který pro mě byl naprosto fascinujícím čtením.
Část mého já, maličká část, stále ještě miluje tu iluzi. Stín uvězněného v těle kluka, kterému ani trochu nerozumím. Stín, který seděl u mé postele, zatímco se mi zdály zlé sny. Stín, který držel Samsona od mé mysli tak dlouho, jak to jen šlo, který oddaloval nevyhnutelné mučení.
Stín, který mě miluje svým vlastním zvráceným způsobem.
Cítila jsem, jak mě ten jed sžírá.
Přesuňme se k ději – o Králově kleci se dá říct snad jen jedno: bylo to zatraceně husté! Strašně moc mě baví pohled do zákulisí povstání. Šarlatová hlídka má funkční, ale někdy docela nestandartní postupy, díky kterým se jim daří vítězit nad Stříbrnými. Ulítávám si na oslovováním hodnostmi, tajných vojenských operacích, plánováním bitev, a způsobech, díky kterým má Šarlatová hlídka oči a uši všude. Je to tak skvělé čtení!
Konec mě ale tentokrát trochu zklamal. Nedá se říct, že by byl úplně předvídatelný, ale jakmile se objevily první náznaky, hned jsem tušila, jak to nakonec dopadne. A mimo drobné odchylky jsem se v podstatě nemýlila. Nebyl to ani nikterak originální konec, což je velká škoda. A další velké mínus je částečně i překlad. V popisech se totiž neustále objevovalo přídavné jméno „takový“. Tak často, až mě to tahalo za oči. Uviděla jsem takový zvláštní stín, šaty byly z takové průsvitné látky, a tak dále a tak dále… Navíc v knize redaktoři nechaly několik překlepů. U nakladatelství CooBoo je to bohužel téměř standart.
Královu klec jsem měla přečtenou během pár dní. Příběh jsem přímo hltala a téměř se od něj nemohla odtrhnout. Ale také jsem si uvědomila, jak strašný příběh to ve skutečnosti je. Už jsem četla několik fantasy knih o mocenských převratech nebo bojích proti nečestnému panovníkovi, ale snad nikde to nebylo tak strašné – „strašné“ ale chápejte i jako „tak dobře popsané“, protože revoluce a mocenské převraty nikdy nejsou nic hezkého, jak víme z naší historie. I když se Šarlatové hlídce podaří zvítězit nad Stříbrnými, potrvá ještě roky, než si budou moct vydechnout, země se ustálí a všichni, kdo se na převratu podíleli, na něj budou moct zapomenout. A jestli všechny boje, které je ještě čekají, přežijí, nedovedu si představit, jak by mohli dokázat žít normálně dál. Vždyť prožili takové hrůzy a už roky žijí po vojenských základnách, jak se dokáží adaptovat na obyčejný svět? Mám pocit, že příběh Rudé královny, nemá v žádném vesmíru dobrý konec… Ale možná se pletu. Dozvím se to už v další knize, která je v sérii poslední. Pak mi už k přečtení zbývají jen doplňkové povídky a… je hotovo. Na jednu stranu je velice sympatické, že sérii tvoří relativně málo knih, ale nedokážu si ani představit život, ve kterém se do světa Rudé královny nemůžu v další knize vrátit. A to s vámi, milé děti, udělá jen fakt dobré čtení! 😀
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 9,5/10.
Jediná výhoda toho, že se o sérii Rudá královna neví je, že jí seženete poměrně lacino…
Comment