V Trilogii o trilogiích jsme si už představili Kroniky Kaninu, young adult fantasy, která si získala mé srdce a kterou jsem hodnotila 10/10 bodů, a sérii detektivek o paní Grimmové, hraběnce, která spolu se svými přáteli žije na zámku v Kostelci a připlétá se k vraždám. Teď je čas na poslední příspěvek do této nedlouhé série. Jak jsem zjistila, když jsem přemítala, o jakých knihách napíši, trilogií mám načteno poměrně hodně, takže třeba se tady v budoucnu objeví druhá řada Trilogie o trilogiích (a samozřejmě se přímo nabízí i Duologie o duologiích 😃).
Nyní mi ale dovolte vám představit tři knihy o Sáře a Šalamounovi…
Sára je desetiletá holčička, která se na svět převážně mračí. Ve škole se k ní spolužáci nechovají hezky, a protože jí učení vůbec nebaví, tak tam nechodí moc ráda. Jenže doma to taky není žádná sláva; starší bratr jí neustále provokuje a s rodiči se často neshodne, ať už jde o její přístup k učení nebo o to, že má v pokojíčku nepořádek.
Jednoho dne se Sára od svého bratra dozví o sově, která je údajně „větší než auto Billyho táty“. Moc tomu popisu nevěří, ale nakonec neodolá, a vydá se do lesa, aby se přesvědčila, zda tam přeci jen doopravdy ta velká sova nežije. K jejímu velkému překvapení nejenže tam opravdu žije, ale je i kouzelná! Promlouvá k Sáře skrze její myšlenky, a učí jí, jak přistupovat ke světu, radovat se z maličkostí a být šťastná. Jakkoliv je tohle přátelství mezi dívkou Sárou a sovou Šalamounem, jejím učitelem, nepravděpodobné, je silnější než většina pravděpodobných. A Sáře dočista změní život.
Když jsem poprvé četla první knihu o Sáře, kterou napsali manželé Esther a Jerry Hicksovi, byla jsem možná tak stará jako Sára. Její příběh mi učaroval a byl mi oporou vždy, když jsem byla z něčeho nešťastná. Z Šalamouna se stalo mnohem víc než jen postava z knihy. Byl to i můj moudrý přítel, na kterého stačilo pomyslet, a už jsem nebyla sama. Pro malou holčičku byla Sára dokonalým příběhem. Pro tu stejnou, ale o něco starší dívku už ale hraničí s ezoterickou učebnicí, která patří do skupiny těch, z jejichž čtení si odnáším maximálně namožené svaly v očích z jejich neustálého obracení v sloup. Stejně tak mi pohled na příběhy Sáry a Šalamouna kazí informace o autorech, které jsem si zjistila až teď v rámci rešerší.
Esther a Jerry Hicksovi se vzali v roce 1980. Než se poznali, oba už měli za sebou alespoň jedno manželství. Jerry v mládí pracoval dva roky jako akrobat v cirkusu na Kubě, poté dvacet let jako hudebník. Poté, co spojili své životy, se začali ubírat duchovní cestou. Společně napsali deset sebe-rozvojových knih, které čím dál tím víc koketují s ezoterikou. Poslední kniha jim v originále vyšla v roce 2009, a o dva roky později Jerry zemřel ve věku osmdesáti pěti let na rakovinu.
Esther s Jerrym ale mimo psaní knih zabývali činnostmi, kvůli kterým už je nemohu mít v úctě. Vystupovali v ezo televizních pořadech, Esther se prohlásila za médium, tedy osobu, která dokáže mluvit s duchy, a tvrdili (Esther stále tvrdí), že zprostředkovávají kolektivní učení Abraham (co jsem tak pochopila, tak Abraham stojí na zákonu přitažlivosti – když vysílám pozitivní energii, tak jí zároveň i přitahuji –, který si Hicksovi mimochodem pokusili neúspěšně patentovat). Jerry a Esther byli jednu dobu velmi populární a se svými přednáškami objížděli svět, mimo to i prodávali kazety a DVD s jejich záznamy. Možná je v jejich „učení“ něco pravdy, ale já v tom vidím jen způsob, jak zbohatnout na lidské potřebě najít v něčem útěchu. Kolik si asi tak Esther bere od uplakaných pozůstalých za zprostředkování posledního rozhovoru s jejich milovanými, a kolik rešerší je asi za tím, aby ze sebe dostala něco, co bude znít jako zpráva od konkrétních zemřelých? Kariéra Hicksových je poměrně kontroverzní, ovšem dalo by se v tom najít něco hezkého. Pro co však neexistuje žádná omluva jsou Estheřiny výroky, v nichž například tvrdila, že lidé, kteří se stali obětí znásilnění si za to můžou sami, protože nemají dostatek sebelásky. To zavání panem Duškem a jeho prohlášením, že člověk si volí, zda zemře na rakovinu. 😊
Něco se ale Esther a Jerrymu Hickosvým musí nechat: knihy o Sáře a Šalamounovi se jim opravdu povedly. Jsou to knihy pro děti, ale ten typ, který baví i dospělé. Všechny tři knížky jsou kapesního formátu a vyšly dokonce i jako audioknihy. Já mám pouze první audioknihu, která je ale velmi povedená. V hlavních rolích v ní vystupují Aglája Krausová, Petra Výtvarová Krausová a Dušan Hřebíček, který je jako Šalamoun dokonalý. A první kniha obsahuje i krásné ilustrace. Nevím, proč v dalších dvou knihách nejsou, snad proto, že je v nich více textu a s obrázky by se ještě zvýšil počet stran, čímž by se stala knížka jako taková velmi nepraktickou, ale je to škoda.
První ze tří knih vyšla v češtině v roce 2010, druhá, která nese podtitul Šalamounovi neobyčejní neopeření přátelé, jí následovala v roce 2013. Bylo pro mě docela obtížné jí číst, protože v ní přichází na scénu nová postava: Seth. Pro citlivého kluka, jakým Seth je, není jednoduché žít s tatínkem, který je drsným farmářem. Když se seznámí se Sárou a následně se Šalamounem, začne být jeho o život o hodně zajímavější a také hezčí.
Když jsem začala číst druhý díl, neměla jsem Setha ráda. Vlastně jsem ho ráda neměla ještě předtím, už od chvíle, kdy jsem si přečetla anotaci a viděla jej na obálce knihy. Nechtěla jsem, aby se Sára musela o Šalamouna dělit. Jenže Setha nejde nemít rád. Sářin příběh o hodně obohatil a mně jako čtenářce mohl díky němu Šalamoun hodně předat. Třetí, a poslední, díl je podle mě snad nejkrásnější. Má podtitul Mluvící sova je poklad!, a Sára jako by se v něm stala opět tou starou mrzutou Sárou z první knihy. Vše bylo krásné, spolu se Sethem si zařídili pozorovatelnu na stromě, kde tráví čas rozhovory se Šalamounem. Vše bylo v pořádku, dokud si Seth nenašel novou kamarádku, Anetu. A chce jí ukázat jejich pozorovatelnu! Ještěže je tady Šalamoun, aby Sáře ukázal správný směr… A nejen to. Šalamoun učí děti porozumět mimo jiné i smrti a pohledu na život jako takový.
I když od prvního dílu přibyly hned dvě další postavy, se kterými se Šalamoun taktéž kamarádí, velice se mi líbí, že hlavní postavou stále zůstává Sára. S ní to všechno začalo, a s ní to také všechno skončilo. Sára se stala nejlepší verzí sebe samé, a tak může učinit i čtenář knížek o ní. Mezitím se stane mnohé, o čemž jsem tu nenapsala, ale co stojí za přečtení – ať už je to samotný příběh anebo myšlenky v něm obsažené. (Já jsem se tu při popisu obsahu knížek poměrně podle soustředila na postavy, abych nic neprozrazovala. Pro budoucí čtenáře však jedno vzkážu: všechno dobře dopadne.)
V těchto knihách od Hicksových nenajdete jen snůšku ezoterických povídaček, stále je tu takřka pohádkový příběh, který je pohlazením po duši pro všechny věkové generace.
Kdybyste se na bodové hodnocení trilogie knih o Sáře zeptali mého malého já, odpovědělo by vám, že Sára a Šalamoun si zaslouží jednoznačných 10 bodů z 10. Jenže tento text píše mé současné já, jehož názory a současné znalosti se nedokáží přenést přes způsob, jakým Hicksovi prorazili. Proto této trilogii dávám 5/10.
Ke čtení vám Sáru ale stále doporučím… Jsou to krátké knihy, tudíž je máte rychlé přečtené, pokud by vás nebavily. Ale pokud vás bavit budou, zamilujete si Šalamouna a budete si přát, abyste měli takového učitele a přítele vždy na blízku (což mít jistě budete, se mnou postava Šalamouna žije již několik let). Možná vám toho knihy Esther a Jerryho Hicksových předají tolik, že na jejich kontroverzní kariéru zapomenete… a možná vám to ani nepřijde kontroverzní. Každý máme své názory a hodnoty, které ctíme. A já doufám, že vám ty mé neznepříjemňovaly čtení série Trilogie o trilogiích. Pokud vás tato série bavila, dejte mi to vědět!
„To je divné, Šalamoune. Jak se můžu na něco ptát, a přitom nemluvit?“
Tím, že na otázku jen pomyslíš. Mnoho bytostí a tvorů se dorozumívá jenom pomocí myšlenek. Vlastně je to častější než komunikace pomocí slov. Lidé jsou jediní, kdo používají slova. Ale i tak se dorozumívají víc prostřednictvím myšlenek nežli slov. Zamysli se nad tím.
Víš, Sáro, jsem mooouuudrý starý učitel, který úúúúúž dávno zjistili, že dávat studentům informace, o které nestojí, je ztráta času.
Sára se zasmála tomu teatrálnímu důrazu na slovo moudrý a schválně zdůrazněnému sovímu houkání.
Já toho bláznivého ptáka miluju, pomyslela si.
Taky tě miluju, Sáro, odpověděl Šalamoun. Sára se začervenala. Zapomněla, že Šalamoun slyší její myšlenky. A pak, bez dalších řečí se Šalamoun majestátně vznesl k nebi a zmizel Sáře z dohledu.