Narcise a pivoňku jsem si předobjednala na Pointě ještě minulý rok. Knížka mě zaujala jak svou anotací, tak především díky autorčinu humoru, který rozdává na Instagramu. Strašně moc jsem se na ni těšila. Ale ten, kdo četl můj článek o službě Pointa ví, že vybráním peněz na knihu to teprve začíná. Až po vybrání stanovené finanční částky začínají korektury, redakce, grafické práce… Na Narcise a Pivoňku jsem se tedy slušně načekala. Ale povím vám jedno: každá vteřina se vyplatila, protože Narcis a pivoňka je geniální knížka.
Katarína Brányiková je absolventka španělské filologie, která má na kontě mimo Narcise a pivoňky už jednu knihu. Sbírka povídek Vysoká líčí zážitky studentky Univerzity Karlovy Karolíny, která by se podle autorčiných slov mohla klidně jmenovat: „Studium na Karlovce, kde Karolína potkává podivné spolužáky, pohledné profesory, baví se po barech a možná ji čeká i láska z Erasmu.” Jak už jsem psala, autorka je aktivní na Instagramu narcis_apivoňka, kde nás po celou dobu práce na knize zahrnovala ukázkami z knihy a vtipnými kolážemi k ní, díky čemuž jsem se na finální podobu knihy těšila ještě víc – tento styl humoru mám totiž moc ráda, a bylo mi jasné, že pokud bude knížka laděná na stejnou notu, jako autorčin Instagram, bude se mi líbit. A nemýlila jsem se.
Po vysokoškolských historkách se autorka pustila do líčení milostného života Pražačky Agáty. Od školkových lásek a neohrabaných prvních polibků, přes první zaláskování, rande a sex, až po Ricarda. Agáta právě studuje na vysoké, a mezi učením a prací tráví čas s kamarádkami po hospodách. Když tu, jako blesk z čistého nebe, potká Ricarda. A protože je Ricardo okouzlující a galantní jako básník z první republiky, nevadí jí věkový rozdíl a plně mu propadá. Jenže netuší, že Ricardo je tak trochu narcista, a někomu (mně) by mohl připomínat až psychopata. Agáta to teď, na rozdíl od svých kamarádek, neví, ale tohle nemůže skončit jinak než zlomeným srdcem.
Agátko, děje se něco? Ty jsi včera večer nebyla sama, že? Prosím, neber mě špatně. Já tomu naprosto rozumím! Já vím, že toho po Tobě chci moc. Jsi krásná mladá holka. Ty bys mohla mít na každém prstě deset chlapů! A víš co? Takhle je to správně, Ty si máš užívat život, já nemám právo Ti v tom bránit. Samozřejmě, že jsi měla rande. Tak to má být. Mně to nevadí. Jakmile se uvidíme a Ty se mi podíváš do očí, tak pro Tebe všichni ostatní přestanou existovat a Ty budeš vědět, že Tě nikdo nemůže milovat víc než já.
Pouhých 187 stran Narcise a pivoňky jsem měla přečteno za odpoledne, a teď se kárám, že jsem si je více nešetřila. Jakožto čtenářka, která autorčin styl psaní začala zbožňovat už po prvních stránkách, bych si přála, abych mohla s Agátou strávit více času. A jako ta samá čtenářka zároveň vím, že tahle délka je správná. Stejně jako muž, jenž své příležitostné milence, která se cítila být přítelkyní, vysvětluje, že nic takového jako společný život jí nesliboval, se může hájit i autorka. Jasně nám na začátku našeho vztahu dala najevo, že dostaneme příběh o narcistickém Argentincovi Ricardovi, a o tom, co bylo v Agátině životě před ním. Ale stejně to bolí.
Zhruba do tří čtvrtin je Narcis a pivoňka přesně taková kniha, jakou jsem tu nastínila: vtipná, dělající si legraci i sama ze sebe, působící jako ze života. Ale pak, přesně v momentě, kdy se Agáta dostala do spárů Ricarda, je psaná už o něco vážněji. Protože život s někým, jako je Ricardo, je hlavně peklo.
A když ji pak Agáta zase jednou utěšovala v hospodě, narazila při té příležitosti na Ricarda. „Klára se usmívala, když jsem mu dala číslo. Viděla jsem ji periferně, ty její bílý zubiska… a pak před nás přistály dva drinky, které objednal on…“
„Čo to bolo za drinky?“ zeptala se Mariana, která moc dobře věděla, co to bylo.
„No tak jo, dvě piva,“ opravila se Agáta.
„Tak proč tomu říkáš drinky?“ přidala se Lucie.
„Jo, dvě piva. Koupil nám dvě piva.“
„Dva drinky v podniku. Ty vole, kalili jste v tom žižkovským pajzlu, co má Klára za barákem!“
Přesto se z knížky nestane žádná depka. Autorka stále využívá odlehčenou formu psaní, díky které jsou i velmi nepříjemné situace s Ricardem, tím švábem argentinským, pro čtenáře naprosto stravitelné. A díky první části knihy, kdy je nastíněn Agátin charakter, čtenář docela dobře chápe, proč si Agáta i nadále hřála na prsou Křovináře řůžkatého (hada žijícího v Argentině – kolik narážek na to, že je Ricardo hajzl a Argentinec je moc narážek?).
Konec bych nenazvala otevřeným koncem, jen koncem, po němž se ptáme „co bylo dál“, ale bytostně nás tato nevědomost neužírá. Kdyby pokračovala, jasně vidím Agátu, jak zavolá svým kamarádkám, sejdou se ve své oblíbené hospodě, ona si dá nejprve dva panáky a až pak začne vyprávět, což bude jen občas přerušeno čo? to si robíš prdel?! její kamarádky Mariany a objednávkou další rundy u hospodského.
Jako velmi povedený detail mi přijde Ricardova osobnost a jeho neustálý příval vyznání lásky. V hodně pasážích mi přišel jako typický hlavní protagonista z romantických, erotických a romantasy knih – takzvaně „muž psaný ženou“, který je zcela dokonalý, a svou dokonalostí nastavuje poměrně nerealistickou laťku pro skutečný život. Narcis a pivoňka kromě toho, že pobaví a možná i varuje před narcistickými znaky, skvěle ukazuje, jak by v obyčejném životě byli tihle pánáčci směšní. Z úst Rhysanda ze série Dvorů zní asi věta „kdybych tě teď nepolíbil, asi bych se neudržel a musel z tebe strhat oblečení“ nesmírně sexy, ale z těch čtyřicátníka Ricarda, který Agátě ještě říká Agátko, to zní leda tak úchylně a lehce pedofilně.1
Agátko moje. Ach, snad jsi stále moje, protože já jsem Tvůj. Víc než kdy předtím! A to jsem byl přesvědčený, že už to víc nejde. Tyto dny samoty mi pomohly. Děkuju Ti. Uvědomil jsem si, jak moc Tě miluju a že bez Tebe už nikdy nechci být. Nemůžu to vydržet. Vracím se dřív, koupil jsem si letenku a příští týden Tě mám v náručí! Agátko, tak nesmírně mi chybíš. Promiň mi to. Vynahradím Ti to. Těším se na Tebe, na Tvoji vůni, na Tvoje vlasy rozhozené po polštáři, když spíš, na to, jak roztomile odfukuješ, když usínáš, jak mrkáš zavřenýma očima, když se Ti něco zdá, jak se mě pevně držíš, když jedeme tramvají, na tu Tvoji roztomilou malou vrásku mezi očima, kterou máš z toho, jak Ti to celý den šrotuje… Jsi moje a já jsem Tvůj. Tak to má být, tak je to správné. Máme být spolu.
Podtrženo, sečteno: hodnotí a doporučuje 10/10 pivoněk.
Narcise a pivoňku si můžete pořídit například zde.
- Což ale zní těm, kteří znají kánon Dvorů a výhradně je nezbožňují, i z těch Rhysandových, který právě oslavil cca. pět set padesát let, a říká to osmnáctileté Feyre. Proč to nikomu nepřijde divné?! 😂 ↩︎
Comment