Děti války jsou prvotinou Jitky Svojanové. Kniha vyšla skrze předprodej na Pointě, v rámci kterého se zároveň vybírají peníze na vydání. Až když se určená částka vybere, kniha vyjde. Já jsem na Děti války narazila až pár měsíců po předprodeji. Autorka je velmi aktivní na sociálních sítích a své tvorbě dělá skvělé promo. Měla jsem z něj dojem, že jde o knihu přesně pro mě a nemohu s ní udělat chybu. Což se nakonec moc neslučovalo s praxí a mými závěrečnými dojmy z knihy. Podle autorčiných sociálních sítí a dojmů některých čtenářů mě měla kniha emocionálně zničit. K tomu se dá asi říct jediné – nevěřte sociálním sítím. 😊
„Nebylo k vám vůbec fér, čím jste si prošli. Ani k tobě, přestože si myslí, že už jsi byla dospělá. Proto jsem věděla, že se o tebe musím starat nejvíce,“ dodala a upřela na April své zemitě hnědé oči. Dívka v těch svých ucítila hrozící nával slz. „Teď už jste ale všichni velcí. Moje děti války. Když zůstanete při sobě, budete v pořádku.“
April, Charon a Yael jsou na první pohled zcela obyčejnými mladými lidmi žijícími v Oxfordu. April pracuje jako účetní, Yael studuje religionistiku na oxfordské univerzitě a Charon se chystá studovat medicínu na téže škole. Ve skutečnosti jsou ale mágy. Mágy, kteří jako děti přežili náboženskou válku vedenou jinými mágy. Přišli o rodiny, přátele i své lásky. Na světě si zůstali jen navzájem a s následky války se stále nedokázali úplně vyrovnat. Především Yael trpí záchvaty paniky a oplakává svého zemřelého přítele Ethana. Když se jí Charon snaží aspoň na její narozeniny dostat mezi lidi a přivést na jiné myšlenky, setkají se s Patrickem. Bohatým, namyšleným synkem, který si o sobě hodně myslí. Ale především normálním člověkem nic netušícím o existenci mágů a magie. Charon s Patrickem se dostanou do rvačky a Yael zpanikaří. Když chce ochránit Charona, omylem Patricka prokleje. Tohle prokletí znamená, že Patrickovi se budou stávat podivné nehody do té doby, než jistojistě zemře. Jenže to Yael nedokáže přenést přes srdce, obzvlášť když se Patrick natolik podobá Ethanovi. Sleduje ho a chrání před vším, co si pro něj kletba připravila. Přestože to znamená vzepřít se magii samotné, což neunikne pozornosti ortodoxních mágů.
Na Dětech války mě bavilo fungování magie a svět mágů prolínající se s realitou. Bavil mě důvod magické války, který byl o dost zajímavější než jen touha po moci, což se k zámince války používá nejčastěji. Jenže mě Děti války bavily jen tímto. Musím konstatovat, že mě kniha zklamala. Má pouze 260 stran – naštěstí. Být delší, nedočetla bych ji.
„Blbost,“ vyprskl znovu. „Chceš mi říct, že jste celou dobu mezi námi, a ještě nikdo si toho nevšiml? Nikdy? Nikdy vás nenapadlo se nám ukázat?“
Z pohledu, který na něj upřela, měl pocit, že právě neprošel nějakým testem.
„Naposledy, když jsme se před vámi netajili, jste nás začali upalovat.“
Celá hlavní dějová linka, tedy Yael snažící se zabránit naplnění Patrickova prokletí, mi přišla strašně slabá. Delší knihu by rozhodně neutáhla a u této se jí to povedlo s odřenýma ušima. Na hlavních postavách byla zajímavá jen jejich minulost. Charona s April jsem si jakž takž dokázala oblíbit i v jejich současných podobách. Yael ne. Autorka pro Yael napsala silná traumata a panické ataky. Ale nic z toho nedokázala popsat tak, abych tomu uvěřila. Nebylo to napsané špatně, jen strašně obyčejně a s odstupem. Popisy ve mně nevyvolaly jedinou emoci, byl to zkrátka shluk slov. Jediná emocionální hloubka přišla na konci a při líčení toho, k čemu docházelo během války. Dlouhou dobu je jen naznačováno, o co během války šlo. A pak je vše najednou odhaleno. Asi v půlce knihy, během jediné kapitoly a v dlouhých flashbacích. Ani tohle mi nesedlo. Moc věcí bylo odhalených najednou a přišli jsme o veškeré napětí. Na druhou stranu jsem byla ráda, že z toho mála, co mě v ději zajímalo, už vím všechno a mohu teď Děti války případně odložit.
Poslední dobou trávil volný čas jen tím, že vymýšlel, jaké katastrofy se mohou přihodit. Všichni už toho přece tolik ztratili. Myslel na rodiče. Na Yaeliny rodiče. Na celou Ethanovu rodinu. Zbyli jen tři, a kdyby teď měli přijít o někoho dalšího, zbytek by to asi nepřežil. Vyrůstali spolu.
Po tom, co bylo tohle všechno odhaleno, jsem se hodně trápila. Následujícími sto stranami jsem se stěží prokousávala a nedokázala najít jedinou chvíli, kdy bych se do čtení ponořila a užívala si ho. Mou velmi chmurnou náladu zachránil zčásti konec. V posledních kapitolách knihy se setřely hranice mezi magií a naším světem. Zůstala jen surovost a touha po krvi. Připadala jsem si, jako bych nečetla fantasy knihu, ale sledovala true crime dokument. Na chvíli jsem se zaradovala… No ale úplný konec jsem dávno odhadla a už zhruba od čtvrtiny knihy mi bylo jasné, jak kniha dopadne.
Děti války měly velký potenciál. Svět mágů nacházející se ukrytý v našem světě, mě bavil. Kdyby se více děje odehrávalo na oxfordské univerzitě, byla bych ještě šťastnější. Vlastně bych ani nepotřebovala takové drama, jaké se zde autorka snažila vytvořit. Běžný život válkou poznamenaných mladých mágů by mě bavil mnohem více. Kdybych měla stanovit hlavní důvody, proč jsem Dětmi války tak zklamaná, je jím velmi slabý děj a důvody proč se vyvíjí směrem, jakým se vyvíjí. Což asi mluví za vše, protože právě na tomto ději celá kniha stojí. Za sebe bych Děti války doporučila pouze, pokud hledáte nenáročné čtení, u kterého můžete vypnout. Jestli toužíte po knize, která vás opravdu zničí, tak sáhněte po jiné.
Hodnotím 4/10.