Donna Ashcroftová: Když přeskočí jiskra

Už je to nějakou dobu, co jsem objevila typ romantických knih, které mě bavíc číst – ty s pomalou romantickou linkou, příjemnými postavami a nějakou přidanou hodnotou. Do té doby jsem se jim vyhýbala jako čert kříži, neboť ty, které se mi dostaly do rukou, mě vůbec nebavily. Ke čtení romantiky mě přivedla až knížka Kavárna v Kodani od Julie Caplinové. Kavárna byla také prvním dílem volně provázané romantické série s malebnými obálkami nazvané Romantické útěky. Všechny mají podobnou šablonu – Angličanka odjíždí na nějaké pěkné místo v zahraničí, kde pracuje a užívá si přírody, památek a dobrého jídla, a také se zamiluje do někoho místního – ale mě pořád baví. A to jsem jich přečetla už deset. Julie podle mě píše takovou elegantní romantiku. V jejích knihách nenajdete výbuchy vášně a žhavé erotické pasáže, ale spíše rozumný příběh pro všechny romantické duše s nádhernou atmosférou. S Julií jsem už byla v Irsku, ve Švýcarsku, na Islandu v Americe nebo třeba ve Francii. Ale protože od ní mám už hodně načteno, nezbývá mi než dlouze čekat na nové knihy. Teď ale v češtině začala vycházet autorka, která nejenže má podobný styl příběhů jako Julie, ona je i Julií doporučovaná. Jmenuje se Donna Ashcroftová a podíváme se s ní do Skotska.

V originále Donně vyšla první kniha už v roce 2019, čeští čtenáři se ale s její tvorbou mohli poprvé setkat až minulý rok díky knížce Vánoce na skotském hradě. Stejně jako její druhá kniha pro české čtenáře, o níž bude dnes řeč, vyšla v nakladatelství Cosmopolis. Já jsem Vánoce na skotském hradě našla loni pod stromečkem, ale už jsem je nestihla během svátků přečíst. Schovávám si je proto až na příští rok, ale musím říct, že i díky krásné obálce a příjemnému formátu mě skoro denně lákají. Velmi mě proto potěšilo, když Donně před pár týdny vyšla v češtině druhá kniha. Když přeskočí jiskra se odehrává v létě, a tak jsem si ji hned přečetla.

„Už je vám líp?“ Agnes vypadala nespokojeně. „Doufám, že dnes nemáte v plánu pustit naši Evie k vodě a řídit sám?“

„Neměl jsem to v plánu.“ Callum se ušklíbl. „Ale když o tom teď mluvíme, nevypadala nijak zvlášť nadšená z vyhlídky, že by mě měla odvézt. Znělo to, že má dost své práce. Rád jí škádlím…“ Na tom ohni v jejích očích by si lehko vypěstoval závislost. „Ale nejsem si jistý, jestli ji chci nutit, aby se mnou trávila čas. Chápu, že člověk někdy prostě chce být sám.“

„Ocenila bych, kdybyste dnes neměnil plány. Naše Evie je…“ Agnes hledala správná slova. „Nešťastná. Den venku na sluníčku, daleko od Buttermead Farm, by jí mohl hodně prospět. Nebudu rozebírat co se jí stalo – to vám musí povědět ona. Ale řekněme, že jí někdo ublížil a ona se rozhodla to řešit tak, že se zahrabala na farmě.“

V Když přeskočí jiskra se přeneseme do malé skotské vesničky. Na Buttermead farm, farmu rodiny Stuartových nabízející i ubytování, přijíždí host z New Yorku. Hasiče Calluma v Americe nic nedrží, a tak si udělá měsíční dovolenou během které hodlá zjistit, zda nemá skotské kořeny. V hledání mu s radostí pomáhají někteří obyvatelé Buttermead farm, konkrétně čiperná babi Agnes, papoušek Tiki a koza Daisy. Callum by ale byl nejradši, kdyby mu pomohla i vnučka babi Agnes Evie, jejíž jedinou vadou na kráse je nejistota a strach vůči čemukoliv, co se odehrává za hranicemi pozemků Buttermead farm. Babi Agnes už přestane bavit sledovat, jak se její kdysi veselá a dobrodružná vnučka zahrabává na farmě, a rozhodne se jí trochu popostrčit. Kdo jiný by v ní měl totiž znovu probudit jiskru než ten, kdo s ohněm pracuje, že?

Když přeskočí jiskra, v originále „The Little Village of New Starts“, tedy „Vesnička nových začátků“, se jeví jako jedna z mnoha knih, které na knižním trhu najdete. Romantický příběh o tom, jak někdo někam přijede, za poměrně krátkou chvíli se zamiluje, a nakonec možná i zůstane. Kromě Julie Caplinové, kterou řadím do samostatné kategorie nad tento popis, protože její knížky jsou podle mě jedny z nejlepších svého žánru, se psaní těchto příběhů věnuje například Jenny Colganová, od níž jsem četla Vánoce v knihkupectví.¹ Je jich ale mraky, z knihovny mám například vypůjčený Domek v Cornwallu od Liz Fenwickové. V Cosmopolisu podle mě udělali moc dobře, když se rozhodli název Donniny druhé české knihy trochu pozměnit. Když přeskočí jiskra díky tomu ve svém žánru vyniká jak vzhledem, tak obsahem.

„Když se budeš takhle šklebit, už ti to zůstane,“ varovala ji Agnes pobaveně. Otevřela ledničku a popadla šišatou zelenou misku plnou ryb. Vytáhla dřevěné prkénko a nůž a podala je Evie. „Krájej a povídej, co ten pěkný panáček provedl tentokrát.“

„Šel si zaplavat v moři – ten chlap je blázen. Pak mi pomohl zachránit to ptáče,“ zabručela Evie, zatímco krájela.

„No považte!“ zasmála se Agnes. „A ty jsi z toho nadšená asi jako Fergus McKenzie.“

I když se Když přeskočí jiskra jeví jako jedna z mnoha, já jsem u jejího čtení měla pocit, jako bych četla něco, co se mi do ruky ještě nikdy nedostalo. A je to díky postavám. Autorka je popsala bez osvědčených klišé a opravdu realisticky. Vím, co si asi říkáte – tento typ knihy a bez klišé? Jistě, nějaká klišé, bychom v příběhu našli, ale postav se vůbec netýkají. Postavy byly tak obyčejné, že byla radost o nich číst. Méně je někdy více a u postav v romantických příbězích to platí dvojnásob.

Dvě stě osmdesát pět stran dlouhý příběh je psán jednoduše, díky čemuž ale působí svěže. Vykreslení atmosféry se autorce opravdu povedlo, měla jsem pocit, že když vyjdu z domu, musím se snad ocitnou ve Skotsku. Velmi mě ale potrápil překlad.

Překlad se podle mě moc nepovedl. Objevila jsem spoustu krkolomných frází, které jsem si v hlavě překládala do angličtiny, kde to znělo mnohem lépe. Když totiž něco překládáte z angličtiny, můžete překládat doslovně, což většinou využijete, pokud neznáte kontext, a většinou to zní jako něco, co byste v češtině jen tak sami od sebe nepoužili. Anebo překládáte tak, aby text působil více literárně nebo, dejme tomu, pro nás Čechy více přirozeně. Angličtina totiž umí být poměrně strohá, což pro češtinu ale není úplně běžné, ta je spíše květnatá a plná košatých souvětí. Obávám se, že při překladu Když přeskočí jiskra byl použit první jmenovaný způsob. Nejsem samozřejmě žádný lingvista, ale poznám, když v textu něco skřípe. A velice nepříjemně, jako když přejedete křídou po tabuli, zaskřípal třeba pojem „drama queen“, který použila babi Agnes při svém monologu o nerudném sousedovi. Neříkám, že babi Agnes nemůže být moderní, ale do této knihy to zkrátka nepasuje a působí to jako pěst na oko.

Evie se nemohla ubránit srovnání. Skrývala se, příliš se bála, že ji budou pomlouvat, zatímco on se tam dával všanc, bez ohledu na to, jestli ze sebe udělá blázna. Dělalo to z ní zbabělce? Nebo to z něj dělalo blázna?

Ale příběh mě bavil. Byl hezky vymyšlený, nešel tak úplně ve vyšlapaných kolejích, a zpracoval i jedno, podle mě, tabu téma. Jsem spokojená i se zpracováním romantické linky o dvou lidech, kteří se zpočátku moc nemusí. Takhle se to dělá, žádná přehnaná dramata a afektované hádky – autorky romantasy by se měly od Donny učit. A abych vás, dámy, ke čtení nalákala, prozradím vám, že z Calluma budete celé vedle. Po přečtení Když Přeskočí jiskra se na Vánoce na skotském hradě těším ještě víc. Nebýt překladu, užila bych si čtení ještě víc, ale co se dá dělat. Budu doufat, že další Donniny knihy, které by u nás mohly vyjít, na tom budou lépe. V angličtině má Donna na kontě už dvanáct knih, a my bychom se o Vánocích měli dočkat Vánoc ve skotské vesničce. Obálka vypadá opravdu krásně!

Donnu Ashcroftovou bych doporučila všem čtenářům Julie Caplinové nebo milovníkům Skotska a romantických jednohubek. Budu Donnu považovat za Juliinu následovnici (s nadsázkou řečeno za Ježíšova Petra) a jsem zvědavá, co si pro nás přichystá dál.

V rámci žánru hodnotím 8,5/10

Knihu si můžete koupit třeba pod tímto odkazem.

1. V tomto typu příběhů jsou Vánoce ostatně vděčným tématem. ↩︎