Už brzy bude natolik silný, aby se mohl utkat se svými skutečnými nepřáteli. Když se otáčel k odchodu z uličky, šeptal si pro sebe jejich jména. James Herondale. Kordélie Cairstairsová.
Řetěz ze železa se odehrává čtyři měsíce po Řetězu ze zlata. Společně se Řetězem z trnů, který vůbec poprvé vyjde letos v říjnu, tvoří historickou trilogii Poslední hodina. „Nová královna fantasy“ Cassandra Clare nám již podruhé naservírovala strhující příběh z viktoriánského Londýna, kde není nouze o překvapivé vývoje charakterů, šokující odhalení a krvavé vraždy v Rozparovačově stylu.
Ač se na první pohled může zdát, že Kordélie Cairstairsová má vše, co vždycky chtěla, není tomu tak. Bere si muže, kterého z celého srdce miluje stejně silně, jako on miluje jinou. Není ovšem jediná, která skrývá tajemství. Lucie Herondalová je jen krůček od nekromancie, Matthew Fairchild se stále trápí minulostí a James Herondale se opět propadá do stínového světa. Říše démona Beliala, kterou James nazývá stínový svět byla přece zničena. Znamená to, že si Belial opět ukradl novou? Pak ale James v podivném živém snu spatří vraždu. A když se skutečně najde mrtvé tělo, po sledu událostí se zděsí, že by hledaným zabijákem mohl být on sám. Duchové promlouvají, démoni se zlobí a mladým lovcům stínů začíná vše přerůstat přes hlavu.
Řetěz ze železa bylo pěkně napínavé a strhující čtení. Po Řetězu ze zlata jsem druhý díl stále oddalovala, protože první díl mě tak vtáhnul, že jsem po několik hodin nezvedla hlavu od knížky. Potom jsem byla pěkně vyčerpaná, dehydrovaná a jako praštěná palicí. Navíc jsem nechtěla mít větší časovou prodlevu mezi tímto a závěrečným dílem, který s nádhernou obálkou před krátkou dobou vyšel. (Řetěz ze železa vyšel v roce 2022 pod Slovartem, takže čekání na třetí díl nebylo zas tak dlouhé.) Nejvíce mě uchvátil vývoj jednotlivých postav, který mne často opravdu bolel.
Takovou měrou, jakou byli James, Kordélie, Matthes, Lucie, Thomas a Christopher v minulém díle propojeni, se v tomto vzdálili. Zpočátku jsem to ani pořádně nezaregistrovala, ale zpětně to vidím tak zřetelně, že mě to bolí. Toto přátelství obsahovalo nesmírně silné city, tak silné, že přece není možné, aby se vypařili jako pára nad hrncem! Nejsilněji na mě působí charakter Lucie Herondalové, která celou svou pozornost zoufale zaměřuje na Jesse Blackthorna, chlapce již několik mrtvého. Ale vlastně ne úplně, Jesse je zaseklý na pomezí života a smrti a každou noc se vrací jako duch. Lucie si pro něj zoufale přeje najít nějaké kouzlo, které by mu vrátilo život. I když to není na první pohled zřejmé, cítím, jak je zoufalá a nešťastná. Má omezený pohled na situace, ve kterých by se ještě před pár měsíci zachovala jinak. Všechno jí zkresluje bolestná myšlenka na Jesseho.
V průběhu čtení to není tak zřejmé, ale s odstupem vidím, jak dlouhou cestu moji oblíbení hrdinové urazili za 590 stran. A tak to je i v životě, ne? Člověk si přijde stále stejný, kráčí rovně za nosem, ale stačí, aby pohled stočil za sebe a vidí tu obrovskou změnu.
I když tu bylo hned několik vtipných chvil, příběh je mezi řádky teskný. Kdybych si to měla nějak konkrétně představit, viděla bych sebe, jak mám přes obličej přehozený smuteční závoj. Když čtu všechny ty zábavné chvíle, čtu je přes černé sukno.
Celý příběh vychází z básní a legend, z nichž některé jsou tu přímo citované. Přijde mi to jako geniální krok a obdivuji Clareovou za to, jak to vymyslela. Každá kapitola stejně jako u předchozích knih, začíná citáty nebo úryvky z básní. V Řetězu ze zlata obohatily klasické kapitoly krátké vsuvky Dny minulé, což byl pohled na určité místo v určitý čas. Nejvíce tam byly popsány momenty s Grace nebo naopak s Kordélií, které James v minulých letech prožil. V Řetězu ze železa patří mezi speciální kapitoly pohled vraha během jeho činů a Graceiny vzpomínky na život s Tatianou. Vysvětlí velkou část z Graceiny motivace, kterou má pro určité činy. Tu vnímám jako dostatečně silnou, ale stačí pohyb o milimetr a přijde mi její chování nelogické. Opravdu je to na hraně. Zároveň tyto řádky naznačují, co plánuje Tatiana do budoucna. (Beze vší elegance: doufám, že ta ježibaba konečně umře. Už od Mechanické princezny dělá stále jen potíže, divím se, že už jí někdo nevzal něčím po hlavě.) Je až k nevíře, jak má tahle zapšklá stará žena pod palcem snad i vyšší démony!
V tomto díle se lovci stínů poprvé setkají s Lilith, první ženou v Ráji, která byla stvořena ze země stejně jako Adam. Lilith jako pojem se může uchopit hned několika způsoby, hovoří se o ní například jako o succubě nebo Černé Luně. Ve stínoloveckém světě je chápána jako první z démonů a matka všech čarodějů. My, čtenáři, jsem se s Lilith už setkali v Městě pekelného ohně, šestém díle Nástrojů smrti, ale k prvnímu setkání mezi ní a lovci stínů dochází chronologicky tady. A právě Lilith a její úloha v příběhu je něco, co Clare tak úplně nevěřím. Její role je tak jednoduchá, že mi něco tak primitivního do příběhu nesedí. Přijde mi to jako krok zpět, seskok na nižší úroveň fantasy, než v jaké Clare napsala zbytek knížky.
Ve stínů hlavních událostí se odehrává hned několik dějových linek, které mě moc bavily. Jmenovitě linka Alastaira, Kordéliina věčně nerudného bratra, a Thomase Lightwooda, dále příběh Ariadne Bridgestockové a Anny Lightwoodové. Čtenáři Pekelných strojů a Nástrojů smrti jistě rádi uslyší, že Řetěz ze železa obsahuje bonusovou kapitolu. Jmenuje se S knihami zacházejte opatrně, a vypráví o patáliích, které Jem z Pekelných strojů (nyní mlčenlivý bratr) a Magnus Bane (oblíbený čaroděj z Nástrojů smrti a Pekelných strojů) zažili ve spirálovém labyrintu při nápravě chování Černého spisu mrtvých, mimořádně neposedné knihy.
Když to tedy shrnu, knížka se mi moc líbila, ale nějaké výhrady mám. S ukončením jsem také spokojená, v budoucnu to bude moc zajímavé čtení. Abych nic neprozradila, ale jen lehce nalákala: podíváme se do Paříže! Bylo tam ale hned několik „osudových naschválů“ (sousloví, které užívám pro momenty typu „paní je sděleno, že její vyvolený se přeci jen dává dohromady s jinou paní, a tak odjíždí do Afriky, sdělovatel měl ale staré nebo mylné informace, takže její vyvolený jí musí běžet vyvrátit omyl na letiště“). Ty nemám nijak v lásce, protože opět hraničí s banálními zápletkami, které se dají vyřešit jedním rozhovorem.
Moc se těším, co přinese závěrečný díl Řetěz z trnů, který vyjde zanedlouho!
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 9/10
Druhý díl Poslední hodiny je ke koupi např. na Slovartu. Pokud vás knížka zaujala, směle za ní.