Co s železem, když rezaví i zlato? -Geoffrey Chaucer, Canterburské povídky
Na závěr trilogie Poslední hodina čekalo desítky čtenářů. Ani já jsem nebyla výjimkou, už od chvíle, kdy jsem spatřila obálku Řetězu z trnů, jsem na něj nepřestala myslet. A Nakladatelství Slovart asi vycítilo naše těšení, protože knihu pustili ven o nějaký ten den dříve! Samozřejmě, že jsem se do další knihy ze světa lovců stínů ihned pustila. Cassandra Clare, autorka stíno-loveckého světa, čtenáře rozhodně nešetřila a naservírovala nám tu největší výzvu, které kdy lovci stínů museli čelit.

Než začnete číst, pro lepší pochopení doporučuji nejprve pročíst články o předchozích dílech, Řetězu ze zlata a Řetězu ze železa. Něco tu ale krátce shrnu. Cassandra Clare vytvořila svět lovců stínů, potomků anděla, jejichž poslání je bojovat proti démonům. Žijí mezi námi lidmi, spolu s dalšími obyvateli podsvětí: čaroději, vlkodlaky, upíry a vílami. Poprvé se o těchto postavách rozepsala v šesti svazkové sérii Nástroje smrti. Její další série na Nástroje smrti buď navazují, nebo jim chronologicky předchází. To je případ trilogie z viktoriánského Londýna Pekelné stroje, i trilogie ze stejného časoprostoru Poslední hodina. Lovci stínů pocházejí z dlouhých a rozvětvených rodů, takže se v historických sérií setkáváme s předky hrdinů z Nástrojů smrti. Všechny Cassandřiny série na sebe ať tak, či onak, odkazují.

Matthew Fairchild je v nezáviděníhodné situaci. Zamiloval se do manželky svého parabatáie a již nějakou dobu se tím trápil. Teď se ale u něj na prahu objevila jeho milovaná Kordélie, celá uplakaná, protože jí její manžel James opět zlomil srdce. Matthew věří, že teď, když se jeho parabatai James rozhodl pro jinou dívku, má šanci získat Kordéliino srdce. Odjíždí s ní do Paříže, protože oba, především Kordélie, potřebují pryč od všech problémů. Protože jsi uvnitř zkažená, ozval se hlásek v jejím nitru. Protože patříš Lilith, pramáti všech démonů. Kvůli své vlastní hlouposti jsi prokletá. Nikdo by se k tobě neměl přibližovat. Co ale neví je to, že James se pro jinou vůbec nerozhodl a vždycky miloval a milovat bude, Kordélii.
Víte, moje matka bude mít miminko, a já tam možná nebudu, až mě bude potřebovat, protože jsem příliš zaneprázdněná koketováním s nejlepším přítelem mého manžela. Nosila jsem mystický meč Cortana – možná ho znáte z Písně o Rolandovi? No, tak se ukázalo, že nejsem hodna ho dál nosit, a předala jsem ho svému bratrovi, což ho mimochodem vystavuje potenciálně smrtelnému nebezpečí ze strany ne jednoho, ale hned dvou mocných démonů.

V Londýně je mezitím poprask: Tatiana Blackthornová, momentálně jedna z nejnebezpečnějších osob vůbec, unikla z Nedobytné pevnosti a spojila své síly s jedním z nejmocnějších démonů, s Belialem. Nikdo neví, co přesně se stane, všichni ale ví, že to bude zlé. A zatímco Spolek v čele s Inkvizitorem se zajímá o samé hlouposti, naši mladí lovci stínů, kterým se přezdívá Zbojníci a kteří vědí mnohem víc než všichni ostatní, se pokouší zvrátit nevyhnutelné. Pokud se jim to nepovede, vše, co znal kdokoliv z nás, bude zničeno.
Tatiana zvrátila hlavu dozadu a mezi mraky zapraskaly černé blesky. „Vyjděte ven!“ vzkřikla hlasem, který se rozléhal jako mohutný zvon, ozvěnou se prohnal Institutem a otřásl i jeho kamennými základy. „Vyjděte ven, Lightwoodové! Vyjděte ven, Carstairsové! Vyjděte ven, Fairchildové! Vyjděte ven, Herondaleové! Vyjděte vstříc svému osudu!“

Už v předchozích recenzích na knihy z Poslední hodiny jsem psala, že nejvíc ze všeho na mne v nich zapůsobila síla přátelství. A když se vztahy, které mezi sebou naši hrdinové měly, a o kterých jsem si myslela, že jsou snad ze žuly, rozpadly, velmi mě to sebralo. Často si najdu drobnost, která na mne působí skoro více než samotný děj knihy, a v Poslední hodině je to právě to zmiňované přátelství. V první knize bylo tak silné, láska, kterou k sobě přátelé chovali byla silnější než jakýkoliv romantický cit, který mohl přijít. A pak se v knize druhé vše rozpadlo na prach. Prach jsi a v prach se obrátíš, jistě, ale nic z toho se stát nemělo. Na začátku Řetězu z trní jsou staré city, které k sobě všichni chovali, stále na bodu mrazu. I proto mi celý svět lovců stínů přijde temný a ponurý. V pasážích o Jamesi, Kordélii a Matthewovi, mezi kterými je hloupé nedorozumění, jsem dokonce pociťovala silnou úzkost. Zpočátku knihy jsem se při čtení vysloveně trápila a modlila se, ať se vše vyřeší v Jamesův prospěch. Naštěstí jsem si čtení začala užívat, stalo se tak asi po překročení dvou sté strany (celkem z 686 stran).

Autorka udělala velký rozdíl v tom, jak psala dřívější knihy a jak píše nyní. Týká se to toho, že v jedné kapitole jsou odstavce věnovány několika postavám místo jedné nebo dvou. Doteď razila heslo „co dějová linka, to kapitola“. Teď ale v jedné kapitole tak stihne obsáhnout dějovou linku Alastaira Carstairse, Matthewa Fairchilda i Anny Ligthwoodové. A klidně i mnoha dalších. Vnáší to zcela novou dynamiku, kterou Řetěz z trnů opravdu potřebuje. Možná vám to ze začátku přijde divné, ale vše je o zvyku.
Mnohem více než kdy dříve jsem se dokázala vcítit do pocitů jednotlivých postav. Především jsem chápala Matthewovo břímě, které ho celé tři knihy ničilo. Ovšem konec jako takový na mě měl pramalý dopad. Mnohem víc mnou pohnul ten z Pekelných strojů. Snad nikoho neurazím, když napíšu, že epilog mě vyloženě zklamal. Abych to vysvětlila: vyvrcholení hlavní zápletky mělo postapokalyptický nádech, což je skvělé, originální a epické. Poslední dobou jsem v docela podivném rozpoložení, což může být příčina toho, proč jsem se při vyvrcholení hlavní zápletky, dokonce nudila. Přišlo mi to až moc natahované. Navíc bych to, co následovalo chtěla mnohem více rozpitvat a rozvést. Na to, jak je celá kniha detailní a jde do hloubky, dopad na mě měl epilog asi jako výhled na Prčice z letadla.

Tady na to důkladné popsání událostí „po“ kladu takový důraz především proto, že Clareová má pouze dvě historické série. A protože Poslední hodina je druhá z nich, nenapadá mě, jak se dozvědět podrobnosti, po nichž prahnu. Zkrátka a dobře, když mi prominete odlehčený slovník, epické to bylo, ale z trenek mě to nevystřelilo.
Ať mám k poslednímu dílu „řetězové“ série jakékoliv výhrady, stále budu tvrdit, že je to skvělá série. Vyzdvihnu také formát knihy. Velmi příjemná velikost, hřbet se příliš neláme a vzhledem k počtu stran je paperback ta nejlepší možná varianta. Řetěz z trnů má možná nejhezčí obálku, ale v propracovanosti zaostává za Řetězem ze zlata a Řetězem ze železa o tisíce bodů. Nečiním to s radostí, ale musím říct, že kvůli tomu, jak silný vztah jsem si k postavám vytvořila, a tomu, že konec byl mírně řečeno nedostatečný, pokládám tento díl za nejslabší z celé série.

Přesto mám na čtení této série jen ty nejhezčí vzpomínky a už se těším, až se pustím do poslední z autorčiných trilogií, do Temných lstí. Pak mě čekají už jen povídkové knihy, a pak… asi všechno znovu od začátku 😊. Lovci stínů ke mně totiž budou už navždy patřit.
Hodnocení dílu: 7,9/10
Hodnocení série: 9,7/10
P.S. S velkou radostí jsem si u této sérii střihla i jakési cosplay foto, což bych si někdy v budoucnu ráda zopakovala. Líbí se vám náhledové fotky k této trilogii tak jako mně?
Pod tímto odkazem najdete všechny knihy autorky na eshopu nakladatelství.