Inspektorka Kim Stoneová si toho už hodně prožila. Od smrti svého bratříčka, přes život v několika pěstounských rodinách, až po svou nynější kariéru u policie. Její stvořitelka Angela Marsons jí rozhodně nešetří, přesto její trampoty nepovažuji za nerealistické. Až doposud vše okolo Kim fungovalo. Slovy „až doposud“ myslím do desátého dílu z v současné době patnácti dílné série Případy Kim Stoneové. Mrtvé vzpomínky považuji za nejslabší díl z těch deseti knih o Kim, které jsem zatím přečetla.
Chlapec a dívka připoutaní k radiátoru. Láhev od coly. Úplně stejný byt o pár poschodí výš. Příšerné parno venku. Chlapec mrtvý, dívka naživu. Nevěděli, že se tady opakuje nejtraumatičtější zážitek jejího života.
Chtěla bych upozornit, že pro čtení Mrtvých vzpomínek je dobré mít přečtené předchozí díly, protože se tu objeví hodně postav z minulých knih a řeší se Kimina minulost, která je v předchozích knihách vysvětlená. V rámci popisu a zhodnocení děje se tu objeví narážky či přímé odkazy.
Žádné místo nepřipadá seržantu Bryantovi tak beznadějné, jako sídliště Hollytree. Pod palcem to tam mají gangy, žijí tam bývalí kriminálníci, prostitutky a občané vyhoštění ze společnosti. Kriminálka tam vyráží častěji, než by komukoliv bylo milé, a je tomu tak i dnes večer. Když Kim přijde na místo činu, vidí před sebou situaci, která jí navždy poznamenala. Jen s tím rozdílem, že je o třicet let starší, a není to ona, kdo je připoutaný k topení. Kim získala za roky u policie mnoho nepřátel, ale někdo jí očividně nenávidí tak moc, že se rozhodl zabíjet nevinné jen aby zrestauroval ty nejhorší zážitky z jejího života. Někdo po ní jde. Snaží se jí dohnat k nepříčetnosti a zničit jí život. Kim se musí vracet po vlastních stopách, odhalit před svým tým týmem svou úzkostlivě střeženou minulost, a odhalit vraha dřív, než zemře ještě více lidí.
Kim se už v dětství naučila všechny nepříjemné vzpomínky potlačovat. Už nikdy nechtěla prožít, byť jen ve své mysli, moment, kdy jí bratříček zemřel v náručí. Ale teď je všechno, s čím se nikdy nesvěřuje, všem na očích. V hlavní dějové lince je Kim nucena čelit své minulosti. Je jasné, že jde o pomstu, zapátrá tedy spolu se svým týmem v případech, jejíchž aktéři k ní mohou chovat nenávist tak hlubokou, že jsou ochotni vymýšlet komplikované plány a vraždit nevinné.
Jako nápad to zní rozhodně zajímavě, ale provedení dosti pokulhává. Detektivové nedělají žádné velké pokroky, ale jako by je to ani netrápilo. Velmi zřetelně vidím, jak se nikam neposouvají a provádějí poměrně zbytečné úkony. Podezřelí, které si vyhlédli, jsou podle mě ti nejméně pravděpodobní pachatelé. Jejich přístup k nim mi nepřipadal vůbec logický. Kupodivu si většinu z nich dokázali s místem činu či oběťmi spojit – tyto nitky, které se nakonec ukázali jako nepodstatné, bych klidně vynechala. Opravdu tu byla až přemíra vyšetřovacích směrů. A u většiny z nich provedli deset procent úkonů, než přeběhli zase k jinému.
To mě ale zase neberte špatně, do jisté míry se mi líbilo, když nebyl na první pohled žádný jasný podezřelý, a Kim s Bryantem museli objet plno aktérů z dávných případů. Byla to zajímavá setkání, a mně bavilo vzpomínat, co všechnu už jsem s Kim prožila. Ale čeho je moc, toho je příliš, a některá spojení byla zbytečná. (Prozradím konkrétní případ pro ty, kteří mají tuto knihu už přečtenou, a jen si chtěli přečíst, co ze mě vypadne: Harryho Jenkse a Niny Croftové. Ninu bylo mimochodem dle mého naprosto zbytečné podezírat, protože tak velký motiv neměla. A má doma syny, o které by přišla. Ne, je naprosto nelogické, že by začala vraždit.)
S chlapcem a dívkou, kteří v první vraždě sehráli roli Kim a Mickeyho, mám ještě morální problém. Oba dva byli totiž vášniví uživatelé drog. A autorka podle mého názoru až moc zromantizovala jejich „feťáckou love story“. (Opět uvedu konkrétní případ, který vyzrazuje malou a nepodstatnou část děje: ti dva se milovali, dobrá, ale ona kvůli němu spadla do drog. Autorka psala, jak chtěli být prostě jen spolu, protože se moc milovali, ale on jí takřka zničil život. Jako by říkala, že brát drogy je v pořádku, je-li to ve jménu lásky. To není moc dobrý příklad pro mládež.)
Abych to shrnula, co se hlavní vyšetřovací linky týče, je to zmatené, vleklé a nelogické. Kim se naštěstí dobře čte a díky kraťounkým kapitolám ubíhají stránky pod rukama jako nic. Ale jsou tu ještě vedlejší linky! K případu je nasazena i profilovačka Alison Loweová. (Alison dělá psychologické profily možných pachatelů, čímž by měla usnadnit policii jeho hledání. Jde ale o velmi kontroverzní obor, neboť většina policistů, včetně Kim Stoneové, si nemyslí, že jde o validní vyšetřovací metodu). Sice je Alison už u nového případu, ale v mysli si s sebou nese ten předchozí. Není spokojená se zatčeným pachatelem, nesedí do jí vytvořeného profilu, a tak se v tom šťourá dál. Pravého pachatele jsem odhadla během chvíle. Vy víte, že když se tak stane v Kimině vyšetřování, odpouštím jí to. Ale u té Alison… Nevím, nevím, jak k tomu přistupovat. Tato dějová linka mi zkrátka nezapadala do celkového obrazu knihy. Jako by tam autorka potřebovala ještě něco vložit, a tak v rychlosti sepsala pár dalších kapitol.
A pak je tu Rubik. Muž, který byl v kufru auta, když bylo slisováno. Černý policejní humor mě velmi baví a nad jménem Rubik jsem se pousmála. Tento případ je poněkud upozaděn, ale kromě způsobu, jakým byl zabit, na tom není nic moc zajímavého.
Finální rozuzlení je velmi pěkné, a oproti zbytku knihy i osvěžující. To je Marsonsová jakou jí znám a zbožňuji! Poslední kapitola je moc pěkně pojata a vše je v ní přehledně vysvětleno a tím pádem i uzavřeno. V tomto díle nenacházím, na rozdíl od těch předchozích, žádné neukončené dějové linky. Moc pěkné také bylo, že Kim podpořili i lidé, od kterých bychom to nečekali. Rubik nebyl jediný vtipný moment v Mrtvých vzpomínkách, padaly jedny z nejlepších hlášek. A přesně jak předpovídaly mé známé, které mají Kim už přečtenou celou, oblíbila jsem si i nováčka v týmu, seržanta Penna.
Nebyl to ztracený čas, ale není to kniha, ke které se v budoucnu vrátím. Jak jsem podotkla na úplném začátku, je to pro mě nejslabší díl. Ale pořád je to moje milá Kimmy, kterou vám od srdce doporučuji. Ale pěkně od prvního dílu, Němého křiku, který najdete na blogu, stejně jako ostatní díly.
Mrtvé vzpomínky, desátý díl v sérii, 400 stran, vydal Kalibr – hodnotím 6/10.