Už od první chvíle, kdy Matt uviděl Erika, věděl, že mu změní život. Od první chvíle, kdy uviděl na školní chodbě jeho fialové vlasy, mu bylo jasné, že Erik je jiní než jeho vrstevníci. Matt by byl dnes někým úplně jiným, kdyby se při řízení nenechal rozptýlit svou sestrou, a málem by Erika nezajel. V momentě, kdy Matt celý rozklepaný vystoupil z auta a myslel si, že Erika zabil, mu přitom prodloužil život o čtyři měsíce.
Mattův a Erikův život se v tu chvílí spojil, a neměl se nikdy rozdělit. Laskavý a optimistický Erik vnesl do Mattova života to, o čem ani nevěděl, že mu chybí. Vznikla mezi nimi láska tak hluboká a opravdová, po jaké většina lidí jen touží. Netuší, že brzy na vlastní kůži poznají, jak drtivou sílu má čas. Na scénu totiž vstupuje melidie, zákeřná degenerační choroba, která má dvě fáze – při první se samy zničí buňky, při druhé orgány. A co je nejhorší, od nástupu první fáze zbývá nemocným zhruba měsíc života. Jak se s tím zvládnou Erik s Mattem vypořádat, když mají najednou pocit, že proti nim stojí celý svět? A přitom jsme my, lidé, jen pouhý zlomeček vesmíru…
Po nějaké době se Erik unaveně zeptal: „Kolik je hodin?“
Chvíli jsem hledal v místnosti hodiny, než jsem nakonec vytáhl z kapsy mobil. „Minuta do půlnoci.“ Prohrábl jsem mu vlasy, jak jen to přes všechny ty hadičky šlo. „Tak vidíš. Dneska neumřeš.“
Zlomky nekonečna jsou další skvělou knihou, na kterou jsem letos narazila. Vyšla loni pod Fragmentem jako prvotina studentky filologie, Adély Rosípalové. Paní autorku sleduju na sociálních sítích, kde působí velmi sympaticky a mile, ale v životě by mě nenapadlo jí tuto úžasnou knihu přisuzovat. Protože když je něco tak dobré, jako jsou Zlomky nekonečna, autor se pro mě v tu chvíli stává spíše mýtickou bytostí. Někým takřka božským. Ovšem Zlomky v sobě mají nesmírnou realističnost, která přece jen poukazuje na to, že jejich autor chodí mezi námi.
Autorku můžete sledovat na Instagramu.
Vůči knihám, kdy se do sebe zamilují dva muži, jsem pociťovala jakousi averzi kvůli komiksům Srdcerváči – velmi populární, ale nerealistický příběh. Velmi přeslazený a pro mě nezajímavý. Došla jsem k tomu až zpětně, kdy jsem měla už všechny čtyři komiksy přečtené. Možná za to může i Netflix, který Srdcerváče zfilmoval. Stačilo otevřít internet a všude se o nich psalo. Jsem od té doby ke knihám s ryze mužskými páry dost skeptická. Zlomky nekonečna jsou ale pravým opakem Srdcerváčů: tak, jako považuji za spodní příčku a ekvivalent ke knihám, které mě nezaujaly, Srdcerváče, u knih tohoto tématu, které budu hodnotit velmi vysoce, si vždy řeknu: „No ale lepší, než Zlomky nekonečna to nebylo…“. Tato kniha je pro mě nejlepší knihou o lásce mezi dvěma muži, jakou jsem četla. (Hodně se mi líbilo i Dej mi své jméno, ale tam jsem tak ovlivněná filmovou podobou, že knihu nedokážu objektivně posoudit.)
Hlavní postavy zlomků, Matt a Erik, budou už navždy v mém srdci. Tak milí a hodní kluci, kteří nemají potřebu vyvolávat dramata a na rozdíl od mnoha knižních párů jakéhokoliv pohlaví umí komunikovat. Matt nás celým příběhem provází. Píše ho v momentě, kdy už nešlo odvrátit Erikovu smrt. Poté, co si melidie vzala Erika, vzpomíná Matt na všechno, co následovalo poté, kdy ho poprvé uviděl. Na to špatné, ale i dobré. Už první kapitolou mě Zlomky nekonečna okouzlily. Lehce poetické obracení se na čtenáře a prvních pár informací na úvod, si mě získalo. Na začátku je z Mattových slov cítit hořkost. Možná lehká apatie a únava z bytí samotného. Ale když vzpomíná na osobu, kterou mu přihrál snad sám osud a kterou miloval nejvíc za svůj dosavadní život, roztaje i jeho srdce zjizvené ztrátou. Jako bych ho viděla, jak se při vyprávění usmívá. Protože znovu prožívá všechny ty nádherné momenty.
Ať se v příběhu mihne jakákoliv emoce, je uvěřitelná. Jakýkoliv popis je jednoduše představitelný a realistický. Takový nádech reálnosti jsem snad z knihy ještě necítila. Autorce věřím každý „kvák“. Za 330 stran jsem nezaznamenala nic, co by mi připadalo nelogické nebo za vlasy přitažené. Řekla bych, že to, co jde paní autorce podle všeho tak lehce, se snaží naučit mnoho spisovatelů.
Stejně tak úžasně, jako napsala autorka Matta a Erika, napsala i vedlejší postavy. Mattovi kamarádi, jeho sestra, otec a nevlastní matka, všichni jsou dokonale skuteční (a doufám, že o nich autorka napíše alespoň kraťounkou novelku jako pokračovaní).
Děj je zasazen do města, řekněme střední velikosti, v Americe. Erik je napůl Němec, napůl Američan, a právě se přistěhoval. Je to hodně mírumilovný chlapec. Dokáže vyjít s každým, ale je velmi snadným terčem pro posměváčky – hubeňour s fialovými vlasy, ještě k tomu gay. Nikdy ale nedá najevo, že ho občasné výžblebty spolužáků snad nějak ovlivňují. Každému musí být jasné, že vidí svět trochu jinýma očima než ostatní. Všechny vidí v dobrém světle a s každým, kdo o to má zájem, dokáže vyjít. Moc se mi líbí, co o něm řekl Matt: Erik nebyl přítelem všech, ale všichni byli přátelé Erika.
Ameriku autorka nepopsala tak lacině, jak už jsem se s tím nejednou setkala. Je to tak obyčejně popsaná Amerika, že si dovede představit, že se rozkládá před vaším domem. Tou obyčejností je totiž velmi realistická. Mnohokrát jsem si v hlavě překládali pasáže do angličtiny, do „originálu“. Stále jsem zapomínala, že knihu nenapsal Američan.
Ještě jednou mi dovolte poukázat na reálnost vyprávění; Zlomky nekonečna obsahují poměrně hodně děje, bez kterého si je ale nejde představit. Nenajdete tam žádné „hluché“ místo a děj plyne rovnoměrně. Nenajdete ani žádné vyhrocené zvraty. Příběh vlastně plyne v poklidu. Působí velmi komfortně i přes všechny ty hrůzy spojené s Erikovou nemocí. V Mattově vyprávění cítíte, jak dlouhou cestu musel ujít, aby se s tím vším aspoň malinko smířil.
Knihu jsem četla ve štafetě vyslanou Max z profilu stranka.za.strankou. Pokud jste ještě neslyšeli o knižní štafetě, hned vám vysvětlím její principy. Sama jsem jednu štafetu vyslala: měla jsem doma knihu, která nebyla nijak enormně známá. Já jí ale milovala a přála si, aby se stejně zamiloval i někdo další. Štafeta s knihou se posílá jako balík mezi přihlášenými čtenáři – každý má svou barvu, kterou do knihy píše poznámky a kterou mají lepítka, se kterými zaznačuje zajímavé pasáže. Vysílají jí většinou blogeři, kteří si knihu chtějí přečíst s poznámkami ostatních. Navíc je zábava chystat krabici s knihou a psacími potřebami, někdy i malými dárečky. Do štafet se můžete zapojit na Facebooku nebo Instagramu. Já moc děkuji Max, která vyslala do světa Zlomky.
I když je kniha z teoretického hlediska dokonalá, v praxi mi chybí něco, co by na mě křičelo: „Deset!“. Z tohoto důvodu dám Zlomkům trochu nižší hodnocení než to nejvyšší. Moc vám tuto knihu doporučuji. Skrývá v sobě příběh o obrovské lásce, který je nejen dojemný, ale i inspirativní. Pro ty, kdo ještě o lásce mezi muži nečetli toto může být skvělá první kniha.
Zlomkům nekonečna dávám 9/10 bodů. Matt a Erik mi budou skutečně chybět a jsem neskonale ráda, že jsem měla tu možnost si jejich příběh přečíst.
Milujeme jinak, když každý den může být poslední?
Pokud vás zajímá více o Zlomkách, můžete si přečíst tento rozhovor s autorkou.
Pokud vám na dnešní fotografii k článku přijde něco divného, je to proto, že velkou část jsem malovala já. Obálku od Terezy Šrámové jsem rozšířila do čtvercové podoby. Je to zase něco nového, co jsem tady ještě nezkoušela 🙂