Jak si užíváte první den nového roku? Dnešní shrnutí je velmi speciální – vracíme se totiž nejen do minulého měsíce, ale rovnou do minulého roku. Jako v každém Měsíčníku bych tu ráda shrnula své prosincové (ne)knižní zážitky, zmíním i dvě knižní štafety, nový Retro kousek a svůj velký úspěch na poli stolních her.
Stejně jako mnoho z vás, i mě dnešní den ponouká k zamyšlení se nad uplynulými dvanácti měsíci. Přečetla jsem tolik krásných knih! Navštívila jsem Svět knihy a byla na praxi v knihkupectví! Jsem opravdu moc vděčná za vše, co jsem letos mohla prožít (a přečíst). Ovšem první leden vybízí i ke stanovení si předsevzetí do příštích dvanácti měsíců. Několik mých známých si mezi své předsevzetí dává i začít více číst. Pokud je mezi čtenáři těchto řádků někdo, kdo tak rovněž učinil, mám pro vás jeden tip, díky kterému za týden přečtete klidně celou knížku: mějte knihu všude sebou. Nikdy nevíte, kdy se naskytne možnost číst, zda vám odpadne vyučovací hodina, nebo váš autobus skončí v zácpě. Nenechávejte čtení až na večer do postele, kdy je velká pravděpodobnost, že po náročném dni usnete. A pokud se vám nechce tahat „bichle“, kterou máte rozečtenou, můžu opravdu vřele doporučit čtečku. Pořídila jsem si jí tento rok, a nedám na ní dopustit. A nezapomeňte, že každý máme denně poskytnuto stejně času, a množství přečtených knih je jen o prioritách. Třeba i o tom upřednostnit čtení před sociálními sítěmi nebo televizí. Ale dost už bylo mých „moudrostí“, tohle je Měsíčník, a ne předmluva seberozvojové knihy.
Za svůj nejlepší zážitek z posledního měsíce v roce považuji návštěvu světýlkového parku ve Žlutých lázních. Na třiceti tisících metrech čtverečních se nachází 170 exponátů z dohromady 400 tisíc led světel! Vyobrazeny jsou jak vánoční, tak pohádkové motivy, a hudba, která se celým venkovním areálem rozléhala atmosféře také dost přidala. Bylo to neuvěřitelně krásné! Na světýlka se mohou přijít podívat i pejsci, proto je samozřejmé, že můj čtyřnohý parťák nemohl zůstat doma. Přikládám pár fotek, se kterými se zkrátka nemůžu nepochlubit. 😊 Výstava trvá do 31. 1. 2024, takže máte ještě dost času na její návštěvu. Podobné světelné parky najdete i v Ostravě, v Pardubicích, na zámku Loučeň, a na dalších lokacích. Přikládám proto odkaz na webové stránky.
Teď už ale k přečteným knihám a objevech, které jsem za prosinec učinila. Povedlo se mi přečíst 22 knih. Dohromady tedy 7 173 stran. Musím říct, že přepočítávání na stránky se mi vážně líbí. Je s tím sice dost práce, zvlášť, když jste hlava děravá jako já a zapomínáte si poznamenat kolik stránek měly jednotlivé knihy, ale výsledek je skvělý. Ráda si pak představuji, jak tlustá kniha by vznikla, kdyby byly všechny mé přečtené knihy v jednom svazku. A vždycky mě napadne, že do MHD bych si jí asi nevzala.
Za prosinec se mi poněkud nahromadili knihy z knihovny, které mají termín vrácení na začátku ledna. Během vánočních prázdnin jsem proto měla jasný cíl: všechny je přečíst, případně počet nepřečtených zredukovat. Dosti jsem se divila, jak pěkně se mi to dařilo a čtení mi šlo „od ruky“. I když nebudu lhát, že jsem byla v pokušení se pustit do knížek, které jsem dostala k Vánocům, a půjčené knížky odsunout na vedlejší kolej. Ježíšek byl totiž více než štědrý…
Mou první přečtenou prosincovou knihou byl Jezdec z neznáma od Jacka Schaefera, který už dělá parádu v rubrice Retro kousek. A je to i jedna z mých nejlepších prosincových knih! Schaefer si mě svým vyprávěním, a příběhem s jasně viditelnými stranami dobra a zla, jednoznačně získal. Na doporučení čtenářů recenze si teď v lednu půjdu do antikvariátu pro jeho další knihu, a to pro Muže se srdcem kovboje. I o něm se chystám v Retro kousku poreferovat. Ostatně stejně jako o dvou knihách, které jsem našla pod stromečkem, a ze kterých mám velkou radost. První z nich je Záhada hlavolamu od Jaroslava Foglara. Ježíšek ví, že jsem vášnivá čtenářka „foglarovek“, a že mám doma Hochy od Bobří řeky a Chatu v jezerní kotlině, dokonce v pěkných nových vydáních, ale že mé nejoblíbenější Foglarovo dílo mi chybí. A tak mi přinesl rovnou vydání z roku 1969! Ježíšek ví i to, jak miluji knihy s příběhem o jejich předchozích čtenářích. Ale pozor, pod stromečkem jsem našla ještě větší poklad: Výlety pana Broučka od Svatopluka Čecha z předminulého století! Stále nemohu věřit, kolik toho tato kniha přečkala. A moc by mě zajímalo, komu dříve patřila.
Přečetla jsem i tři kousky z Našeho nakladatelství, a všechny tři z edice Red. Přijde mi to jako povedená náhoda hodná zmínky. První byla nejnovější česká kniha od Slovenky Hany Repové, Neztrať mapu k mému srdci. Paní autorka si mě získala svou sérií Soukromé problémy, která má v originále celkem šest dílů, z nichž poslední vyšel před nedávnem. Zároveň se do českých knihkupectví chystá její třetí díl, na který se již moc těším. Neztrať mapu k mému srdci byla, jako každá knížka od této autorky, skvělá. Její epilog považuji dokonce za nejlepší, jaký jsem v romantických knihách kdy četla! Druhý kousek z Redu, Čtenářský kroužek na konci světa, mi přišel na recenzi přímo z Knihy Dobrovský. Moc mě bavil a je jedním z překvapení tohoto měsíce, jak si ostatně můžete přečíst přímo v recenzi. Poslední knížka z Redu, kterou jsem tento měsíc přelouskala, se ke mně dostala jako štafeta od Elišky z instagramu freya_zlaskykpribehum. Jmenuje se Každé další léto a napsala ji Carley Fortune. Článek o ní jsem taktéž napsala a můžete si ho přečíst po kliknutí SEM.
Přišla mi ještě jedna štafeta, tentokrát od Max z Instagramu stranka.za.strankou. V balíku se ukrývala kniha Zlomky nekonečna, kterou loni vydal Fragment. Knihu napsala česká autorka Adéla Rosípalová. Její popisy zahraničí a jeho životních podmínek jsou ale tak věrohodné, že bych jí českou národnost nehádala ani náhodou. Zlomky nekonečna mají moc pěknou obálku, na které jsem chtěla vyzkoušet takový malý experiment. Zkusila jsem se svými nulovými zkušenostmi z kreslení dokreslit tolik obálky, kolik chybí do čtvercového formátu. Jak to dopadlo se můžete přesvědčit v recenzi, která je víc než pochvalná.
Krátce před Vánoci mi přijel nádherný předčasný dárek. Jak jste možná postřehli, moc ráda sleduji a podporuji staré pejsky ze Smečky z Knihánkova. Z jejich knižních bazárků jsem si přivezla mnoho knih a dvě krásné plátěné tašky. A když jsem viděla, o jaký sortiment svou nabídku rozšířili, neváhali jsem ani minutu, a objednávala. Radost jsem si udělala nástěnným kalendářem s fotkami čtyřnohých i dvounohých členů Smečky. Již několikrát jsem si ho prolistovala tam i zpátky, a nemůžu se vynadívat. Jestli mi něco dělá radost, jsou to spokojení pejsci. Pokud se vám kalendář líbí, nebo se chcete podívat na další produkty, jejichž pořízením můžete podpořit pejsky, kteří v životě neměli tolik štěstí, mrkněte na Facebook Smečky.
Jako každý rok, i letos jsem měla prvních čtyřiadvacet dní v měsíci ozvláštněných adventním kalendářem. Letos jsem však měla ten nejlepší, jaký jsem kdy měla! Přitom se jako kalendář ani netváří. Jde o knížečku z nakladatelství Brk, která obsahuje dvacet čtyři povídek, na každý den jeden. Povídky to byly opravdu rozmanité, takže věřím, že si velká většina čtenářů přišla na své. Některé povídky se mi líbily méně, některé více, některé nejvíc. Za nejlepší považuji tu z 22. prosince, která se jmenuje „Životní moudro nebo jenom jeden obyčejný den v životě Jolany“ od Pavla Liprta. Nehledejte v tom žádnou protekci, tahle povídka mě zkrátka zaujala nejvíce tím, jak chytře je vymyšlená, a i vtipná. Navíc má autor očividně hlavu na volbu dobrých jmen… Vím, že v životě už nebudu chtít jiný kalendář než tenhle povídkový!
Mým největším vánočním přáním je už několik let zažít znovu bílé Vánoce, jaké pamatuji jen z raného dětství. Letos si se mnou počasí pěkně zahrávalo: na konci listopadu napadl sníh, dokonce i v Praze! Strávila jsem nejedno odpoledne tím, že jsem chodila po venku a užívala si ten zázrak. Už několik let přeci sníh pravidelně napadá až v lednu, ne-li v únoru. Za týden, možná dva, ale bylo po sněhu. Zatlačila jsem slzičku a vrhla se do příjemných předvánočních povinností. Jaké bylo mé překvapení, když jsem 23. prosince, už na vsi na Vysočině, kde jsem trávila svátky, vyhlédla z okna a uviděla husté sněžení! Nepřestalo sněžit po celý den, ani když jsme zdobili stromeček. Takový pěkný vánoční den jsem dlouho nezažila. (Ten sníh byl neuvěřitelně mokrý a do rána skoro celý roztál, ale to mi radost nemůže zkazit).
Když už jsem zmínila, že mi do knihovničky přibyl Pan Brouček a krásné vydání Záhady hlavolamu, využiju tento prostor, abych všem svým Ježíškům poděkovala. Velkou radost mi udělaly, kromě již zmiňovaných knížek, Vánoční koleda od Charlese Dickense, Anglické mýty od Michaela Kerrigana a Vyprávění z ostružinového houští. Přála jsem si také Ten, kdo stojí v koutě ve fyzické podobě. A přání se mi vyplnilo. 😊 Velkým překvapením mi však byly Vánoce na skotském hradě, což je kniha, kterou doporučuje Julie Caplinová, autorka Romantických útěků. Knihy paní Caplinové jsou romanťárny, které si s radostí čas od času dopřeji. Dám tedy na její doporučení. Další knihou, která mě překvapila, mi je druhý díl husitské trilogie od Andrzeje Sapkowského, Boží bojovníci. Při té příležitosti se hodí zmínit jednu zajímavost ze zákulisí fotek, které mám k husitské trilogii nafocené: druhý díl, který je možné spatřit už na úvodní fotce v recenzi na Narrenturm, je ve slovenštině. Proto je o hodně větší než první a třetí díl a ještě v jiné barvě. Já se té slovenštiny tak obávala, až se nade mnou někdo z mých blízkých slitoval, a obdaroval mě českým překladem. Děkuji, Ježíšku!
Babička o mně s oblibou říká, že jsem nezmar. Že sotva dostanu, nebo si pořídím nové knížky, už je mám přečtené. Tato situace tedy ještě nenastala (a když se tak koukám na komínek nepřečtených knih ve své knihovničce, asi ještě dlouho nenastane), ale jedné knížce z vánoční nadílky jsem neodolala ani den. Jde o rozhovory Martina Moravce s doktorem letecké záchranky Markem Dvořákem. Stejně jako Moravcova přechozí kniha o bývalém šéfovi pražské mordparty Josefu Marešovi, i tato byla nesmírně zajímavá a čtivá. Přelouskala jsem jí za jediný den! Pan Mareš mi dělal společnost přesně před rokem, kdy jsem „ho“ pořídila dědečkovi. Ten jí přečetl rychlostí blesku, následně i babička, která stále opakuje, jak pomalu čte. Jsou to zkrátka velmi čtivé publikace! Ještě z této série rozhovorů nemám přečtené první dvě knihy, ale věřím, že jakmile se mi dostanou do rukou, budou do týdne obě přečtené. Takže už by to chtělo další, pane Moravec!
Moc ráda bych tu věnovala kousek prostoru každé knížce kterou jsem za měsíc přečetla, ale to by bylo opravdu nadlouho. Tak vyberu už jen jednu, a to tu, o které nikde jinde psát nebudu: Vzpomínky od Briana Freemana. Po Srázu to byl můj druhý nejočekávanější thriller podzimu. Číst jej mě opravdu bavilo, ale zase tak moc mě nenadchnul. O čem kniha vypráví? Představte si, že máte v hlavě vzpomínky na něco, co jste nikdy nezažili. Jako by to byly vzpomínky někoho jiného. To přesně se děje Hallie, hlavní hrdince Vzpomínek. Neví, zda se už definitivně nezbláznila. Pak se jí ale dostane vysvětlí a ujištění, že blázen není. Hallie zpětně neví, jestli by šílenství nebyla lepší varianta… Knížku přečtete jedním dechem, klidně bych řekla, že za odpoledne. Mohu jí doporučit dál jako takovou napínavou jednohubku.
O vánočních svátcích jsme já a moji blízcí několikrát denně zasedali ke stolu a hráli naše oblíbené stolní hry: písmenka z banánu a v kostky. Dokonce jsme si vymysleli v rámci kostek takovou inovaci, kdy hrajeme ne se šesti, ale s dvanácti kostkami. Tam teprve padají pořádná čísla! Povedlo se nám také několik takřka neuvěřitelných kombinací, například na čtyřech kostkách čtyři šestky! Ale i v písmenkách se nám dařilo. Několikrát jsem překvapila sebe samou tím, jak dlouhá slova jsem dala dohromady. Za svůj největší úspěch bych považovala slovo šovinistický. Vím, že do rubriky Kostky jsou vrženy už nějakou dobu nic nepřibylo, ale to se již brzy změní. Plánuji recenze na hry Jumanji, Tajemství těla a sólo hraní Panství hrůzy.
Ještě, než do éteru vyšlu haiku na rozloučenou, pojďte si spolu se mnou udělat krátký čtecí přehled za minulý rok. V roce 2023 jsem dohromady přečetla 167 knih. A o mnoho z nich jsem měla možnost se podělit s Vámi. Děkuji, že to sem tam i někdo čtete. Věřím, že v roce 2024 zde přibyde mnoho nového čtení, ať už v podobě recenzí, Retro kousku, povídání o deskovkách, nebo toho ostatního, u kterého nevím Kam s ním? A samozřejmě se každý první den v měsíci objeví nový Měsíčník. Při tom dnešním, prosincovém, bych Vám chtěl popřát do nového roku jen to nejlepší, hodně zdraví a dobrého čtiva.
Starý rok končí
Ani nedočtu stránku
A nový je tu