,,Nesuď knihu podle obalu!“ říkají. Snažím se o to, ale ne vždy to jde. Například mě od utracení peněz v knihkupectví odradí, když je na obálce víc břišních svalů než čehokoliv jiného. A jako mě tento typ obálek odrazuje, stejnou měrou mě přitahují ty na nichž je silueta dámy s jednou ručkou elegantně v bok a v druhé ležérně držící dlouhou cigaretovou špičku. A jakmile mají krátce střižené vlasy a na nich zdobené čelenky, je dílo dokonáno. Již od prvního přečtení Velkého Gatsbyho jsem totiž do jisté míry fascinovaná jazzovým věkem, divokými dvacátými léty minulého století.
Doba, kdy se chodíval tančit charlestone, z klubů hrál jazz a šampaňské teklo proudem, mě zkrátka baví. Z aut bez střechy a s rukama volnomyšlenkářsky rozhozenými do vzduchu, se ozýval smích, a když se z večírků náhodou šlo pěšky, našlo se mrtvé tělo. To tedy nebývalo jakousi podmínkou, ale v knížce mě to vždycky potěší: detektivní příběhy z té doby mají zkrátka šmrnc!
Dnes bych vám ráda představila mé nejoblíbenější knihy s touto tématikou. Ty, které rozhodně doporučuji k přečtení, ty, co si teprve plánuji přečíst, a filmy a seriály, které budu ráda sledovat stále znovu a znovu.
Velký Gatsby
,,Gatsbyho?“ zajímala se Daisy. ,,Jakého Gatsbyho?“ Kdo by neznal klasický román Francise Scotta Fitzgeralda, v jehož filmovém zpracování si zahrál Leonardo DiCaprio. Gatsby se řadí k mým nejoblíbenějším knížkám vůbec a i když znám příběh pomalu nazpaměť, stále ho čtu znovu a znovu. Naším vypravěčem je Nick Carraway, který se po válce rozhodl naučit obchodovat s cennými papíry na New Yorské burze. Pronajme si tedy domek ve vesnici zvané Západní Vejce. Přičemž naproti němu, hned za vodou, se rozkládá Východní vejce, kde shodou okolností bydlí jeho sestřenka Daisy se svým nechutně bohatým manželem Tomem, Nickovým spolužákem z Yale. Nick sousedí s obrovským sídlem, jehož majitel pořádá bouřlivé večírky. Na jeden takový je pozvaný přímo svým sousedem, panem Gatsbym. To zní vcelku normálně, ale pan Gatsby na svůj večírek nikdy nikoho nepozval, všichni hosté se tam tak nějak sletí jako sršně na sladké. A právě tento večírek je jednou z událostí, která Nickovi naprosto změní život, stejně jako celé tohle léto.
Co jiného říct, než že Velkého Gatsbyho miluji. Užívám si každičkou minutu, kterou můžu s Nickem prožít. Právě při čtení Gatsbyho se ve mně probudila láska k jazzovému věku (nebo aspoň k tomu pozlátku, o kterém tak ráda čtu). Mám ráda všechny formy, kterými se ke mně může příběh z Východního vejce dostat, takže kromě čtení jsem slyšela už několik audioknih a viděla dva filmy. A nyní si můžu svůj repertoár rozšířit, protože vychází grafické zpracování příběhu. Co jsem tak koukala, ty ilustrace jsou úžasně dobové!
I když se film s DiCapriem a Tobym Maguirem velmi liší od knihy, já ho miluji. Nejvíc se vždycky těším na první Gatsbyho večírek, který Nick navštíví. Byť je ta scéna udělaná velmi hollywoodsky, skvěle vystihuje to, co jsem si při čtení představovala (a to jsem si poměrně jistá, že zpěvačka Fergie tenkrát v kurzu nebyla). Pokud byste měli z celého filmu vidět jednu věc, je to tahle. Také se mi moc líbí, jak Carey Mulliganová hraje Daisy. Stejně jako u pár dalších knížek, i tady při čtení slyším české dabéry z filmu, Michala Jagelku jako Gatsbyho, Jana Maxiána jako Nicka a především Jitku Ježkovou jako Daisy. Neměli byste ovšem vynechat ani film z roku 1949, ten je taky úžasný!
Snad je to tím, že jsem si tenhle příběh už tak oblíbila, že ho nedokážu objektivně posoudit, nebo je tak skvělý, že na něm není co objektivně posuzovat. Je tak dobře napsaný, že stránky přímo mizí pod rukama. Zkrátka Gatsbyho doporučuji všema deseti!
Moje hodnocení klasického románu: 10/10
Moje hodnocení filmu s DiCapriem: 8,5/10
Kokain blues (a ostatní knihy ze série slečna Fisherová vyšetřuje)
Zatímco v Gatsbym byla zápletka spíše společenského rázu, v knížkách o slečně Phryne Fisherové se vyšetřují zločiny. Phryne Fisherová je dáma, která už svým pouhým příchodem na scénu otřese společenskou smetánkou. Udržuje vztahy, které by se dali nazvat skandálními, stejně jako místa, která navštěvuje. Její rodina nabyla poměrně nedávno velké množství peněz, kterých si Phryne přijela užívat do Melbourne v Austrálii. Ovšem nechce se nudit, a tak využije svůj dar logického uvažování a důvtipu a začne dostávat zakázky na vyšetření zločinů. S koktejlem v ruce a revolverem s perleťovou rukojetí v kabelce proniká do podsvětí a vyšetřuje.
Knížky se slečnou Fisherovou napsala australská spisovatelka Kerry Greenwoodová a nutno dodat, že velmi dobře. Její díla jsou sympatická i svou délkou, která se pohybuje kolem dvou seti stran. Slečna Fisherová toho za tu dobu stihne vyřešit celkem dost, v každé knížce je hned několik dějových linek. V Kokain Blues, prvním díle série s Phryne Fisherovou, která v originále čítá přes dvacet dílů, se Phryne zabývá chováním dcery jednoho z postarších přátel její rodiny. To byl mimo jiné také důvod, proč přijela zrovna do Melbourne. Vyšetřování jí zavede na stopu drogovému gangu, a seznámí se i s okouzlující ruským tanečníkem. To by nebyla Phryne, aby si s ním nezašpásovala. Druhá dějová linka přijde k Phryne stejně jako Dorothy Williamsová, kterou nejprve odradí od vraždy a poté přijme za svou služebnou. Slečna Fisherová tak nahlédne i pod pokličku chudých holek v „nesnázích“, které řeší nelegálními potraty.
Atmosféra kolem Phryne je srdečná, napínavá a divoká. Pokud jste to z dosavadního textu už nepoznali, Phryne není typická žena své doby. Zdržuje se ve skandální společnosti, řídí auto a užívá si zlatá dvacátá plnými doušky! Na motivy této knižní série byl natočen seriál Vražedné záhady slečny Fisherové, díky kterému jsem na Phryne narazila. Je moc hezky natočený i kostýmovaný, z velké části se drží předlohy, je zkrátka úžasný! Má tři řady a na světě je i jeden celovečerní film. Myslím, že seriál je dostupný na Netflixu, ale já jsem jej sledovala na EPIC DRAMA. Epic drama je televizní kanál, který se zaměřuje na historicky laděné seriály, nejčastěji detektivního typu. Nejsou tam žádné reklamy, jen po skončení pořadu běží pár minut upoutávky na další seriály. Já jsem tam objevila mnoho svých oblíbených seriálů, které mají často knižní předlohu, například takového Poldarka. Celé díly seriálu o Phryne najdete i na youtube.
V češtině jsou dostupné pouho pouhé tři knížky z jinak početné série. Vydalo je malinkaté nakladatelství Charleston media, které vzniklo jen kvůli Phryne! (Kdyby to Phryne věděla, ani by se nad tím nepozastavila, možná se lehce pousmála. Ovšemže kvůli ní vzniklo nakladatelství!) Na cestě byl kdysi i díl čtvrtý, ale pak se lidé z nakladatelství odmlčeli a od té doby nic. Kdyby to náhodou někdo z nich četl, děkuji! Děkuji, že jste nám českým čtenářům poskytli tak skvělou četbu. A určitě nejsem jediná, kdo by hned objednal i pokračování… Jednoznačně doporučuji jakoukoliv formu slečny Fisherové, pro kterou se rozhodnete! Pokud stále váháte, tady najdete i audio ukázku, kterou namluvila Veronika Sedláčková, případně ukázku v pdf.
Moje hodnocení knih o slečně Fisherové: 10/10
Moje hodnocení seriálu Vražedné záhady slečny Fisherové: 10/10
Mitfordské vraždy
Jako poslední dnešní tip tu mám duologii Mitfordské vraždy. Mitfordovi jsou velmi majetná a početná rodina, která se bez chův zkrátka neobejde. Jako jednu takovou právě přijímají Louisu Cannonovou, které se sice podařilo utéct od zadluženého strýčka, který jí chtěl prodat nějakému svému špinavému kamarádovi, ale daleko se nedostala, poněvadž nemá ani libru. Shodou okolností se seznámila s nejstarší dcerou Mitfordových, Nancy, kterou později jako gardedáma doprovází všude, kde jí šestnáctiletá dívka může potřebovat. Asi by ale nečekala, že to bude i k řešení vraždy, která se stala během jedné jejich cesty ve vlaku. Louisa začne Nancy neochotně pomáhat v ,,jejím novém rozmaru“, záhy ale zjišťuje, že rodina Mitfordových je v případu vraždy zamotaná až po uši.
Duologii Mitfordské vraždy tvoří stejnojmenný první díl a Mladí, neklidní a mrtví. Přiznám se, že v knihovně jsem poprvé sáhla po druhém dílu, který mi byl sympatický právě svou obálkou. Ta přímo volá: ,,Dvacátá léta!“. V něm je Nancy již dospělá a Louisu už jako garde nepotřebuje. Zato Nancyina čerstvě osmnáctiletá sestra Pamela ano. Pamela se seznamuje se světem večírků plnými hudby a alkoholu, zatímco by nejradši byla zalezlá na rodinném panství u koní. Nancy, která divoké večírku naopak miluje, ji ale stále přemlouvá k návštěvě dalších a dalších večírků. A přesvědčí ji i k pozvání několika jejích přátel, novináři nazývanými ,,rozvernou mládeží“, na svou narozeninovou oslavu. Zábavná hra, při které se hledá poklad, ale skončí smrtí. Policie vezme do vazby služebnou Dulcie, která ale tvrdí že je nevinná. Louisa Cannonová se tedy rozhodne očistit jméno své přítelkyně.
Oba díly série se mi moc líbily, připadaly mi lehce ,,Agathovské“, tedy ve stylu královny britské krimi, Agathy Christie, což je pro mě také velké lákadlo. Pobavilo mě, že jde o knížku ,,britštější než čaj s mlékem a okurkové sendviče“. Toho čaje jsem při čtení vypila hektolitry, k příběhu se to zkrátka hodilo. Přijde mi to psané velmi slušně, tak jak se na vyšší vrstvu hodí. Když jsem tak pročítala komentáře ostatních čtenářů, nebyly moc nadšené. Nejeden názor byl, že je to nudné, mně to ovšem vyhovovalo. Pro jistotu, abyste v ní našli stejné zalíbení jako já, vám doporučím si Mitfordské vraždy přečíst, když toužíte po oddechovém čtení.
Mladí, neklidní a mrtví jsou přesně tak jazzoví a tak dvacítkoví, jak to jen jde. Z této stránky mi tedy knížka dala to, po čem jsem toužila, a jistě po ní sáhnu znovu. Ale protože jsem našla jednu část děje, se kterou nejsem spokojená, strhávám jeden mini bodík.
Svoje Mitfordské vraždy si můžete pořídit zde, jinak jsou dostupné v městské knihovně nebo jako audioknihu.
Moje hodnocení: 9,9/10
Z filmového plátna
Zlatá dvacátá vyhledávám nejen v knížkách, ale i ve filmech. Kromě již zmiňovaného Velkého Gatsbyho a seriálu o slečně Fisherové, mě v poslední době zaujal film Babylon, na kterém jsem byla i v kině (po asi šesti letech). Premiéru u nás v Česku měl Babylon letos v lednu a zahrály si v něm velké hvězdy. Máme tu třeba Brada Pitta, Margot Robbie nebo Tobeyho Maguira (tomu ty dvacítky opravdu sedí). Je to poněkud jiný druh filmu, než výše jmenované, o dost drsnější a odvážnější. Má velmi specifický druh humoru, který například já zbožňuji, ale moje maminka nad ním nevěřícně kroutí hlavou. Pokud vás ale bude bavit stejně jako mě, prožijete úžasné tři hodiny.
Nacházíme se v Hollywoodu, ve světě němého filmu a bouřlivých, opravdu hodně bouřlivých, večírků. Někdo už hvězdou je, někdo je přesvědčen, že se jí stane. Podíváme se na natáčení filmu, zažijeme přechod k filmů s mluveným slovem a zjistíme i to, že slon je skutečně slon, nedá se klasifikovat jako větší kůň (tuhle narážku pochopíte už v prvních pěti minutách, kdy také zjistíte, jestli sledováním Babylonu chcete strávit následující hodiny). Ke konci už se to zvrtne do mezí, které se mi moc nelíbí, ale i tak mi to celkový prožitek nekazí. Je to zábavný, trochu bláznivý, geniálně vymyšlený film o zlatých letech Hollywoodu, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek Velkého Gatsbyho.
Moje hodnocení: 9/10
A jaká kniha z dvacátých let dvacátého století mě nyní láka? Již delší dobu pokukuji po české detektivce Debutantka od Jana Gardnera. Jde o první díl série Emily a komorník odehrávající se za první republiky. Četl jste někdo? Více informací na Databázi knih.
Nedávno také vyšel román Malý velký Gatsby, který nabízí alternativní pohled na vraždu Jaye Gatsbyho. Autorka knížky Jillian Cantor pracuje s pohledy tří ženských postav, které mají všechny motivaci ho zabít: Daisy Buchananové, Jordan Bakerové a Catherine McCoyové, sestry Tomovy milenky Myrtle. Neodolala jsem, a už jsem si jej přečetla. Bylo to moc moc dobré! Nemohla jsem se odtrhnout a ač jsem byla v jednu chvíli hodně skeptická, jako celek knihu hodnotím velmi kladně. Pro někoho jako jsem já, která Gatsbyho hltá ať už jako knihu, film či audioknihu, je to moc fajn doplněk. Podrobnější příspěvek již brzy. Za knihou se vydejte tudy.
Jsem ráda, že jsem vám, drahý čtenáři, mohla přiblížit svou oblíbenou dobu a pokusit se předat nějaké tipy, které třeba využijete. Užijte si zbytek dne, já se jdu podívat, jestli někde poblíž není nějaký večírek, kde bych si mohla zatančit charleston.
Comments (2)