Třetí víkend v září proběhla největší cosplayerská akce, jaké jsem měla tu čest zúčastnit se. Pořádal ji spisovatel Michal Hrnčíř, který se ku příležitosti vydání závěrečné knihy ze své nosgobské trilogie rozhodl oživit své postavy a svět. Michal Hrnčíř se ujmul role Mortegona, protagonisty první knihy. Historický šermíř a účastník mnoha historický bitev Jan „Benny“ Beneš se zase převtělil do role Rémiho, hrdiny druhé knihy z Nosgobu, kterou jsem i recenzovala. A já jsem dostala příležitost zahrát si autorovu první ženskou hlavní hrdinku a zároveň protagonistku závěrečné knihy: Leivu. O pozadí celého víkendu jsem se už rozepisovala v Měsíčníku, tady se podíváme na proces tvorby Leivina kostýmu i roleplaye.
Leiva je princezna města jménem Mulichov, což je místo plné statků a sedláků. Byla tam tuze nešťastná, a tak se rozhodla vzít věci do vlastních rukou… Díky tomu se také poprvé potkala s Rémim – a vlastně i se mnou. Leiva má ženskou postavu tvaru přesýpacích hodin, plný výstřih a tmavě hnědé vlasy. Nosí sice titul princezna, ale považte jakou princeznou asi můžete být na místě jako je Mulichov. Má sice honosnější oblečení než ostatní, ale přesto musí být připravená chopit se práce. A v tom jí nemůžou překážet bohaté, nadýchané sukně. Její kostým proto tvořily dlouhé šaty se spadlými rukávy a bez ramínek a prosté šaty se šněrováním vepředu, které přišly přes ty první. Návrh jsme s autorem ladili poměrně dlouho, on měl určitou představu, ale nechával mi poměrně volnou ruku.
Nosgob je fantasy svět inspirovaný středověkem. Tudíž i středověkou módou. Na focení se sešlo spoustu rytířů a nadšenců do historického šermu a bitev. Mulichov je pak proslulý svou vinnou révou, takže jasnou volbou pro barvu svrchní šněrovačky byla tmavě zelená. Šila jsem ji ze dvou dílů – z klasické půlkolové sukně a ze svého vlastního střihu na vestičku pro kostým Lociky. Mírně jsem ho ale poupravila, aby měl o něco odhalenější výstřih. Stačilo tyto dva kousky sešít dohromady a nití v trochu jiném odstínu zelené obšít okraje, abych šněrovačce dodala nádech úrovně. Přední díl živůtku jsem samozřejmě nechala rozhalený, abych měla kam umístit šněrování. Šněrovací dírky jsem ručně obšívala a ke šněrování pak používala koženou šňůrku.
S látkou, kterou si vybral sám autor Leiviny knihy, jsem trochu bojovala. Kvůli její textuře se třepila a muchlala, takže práce s ní nebyla lehká. Ale nakonec jsem za ni byla ráda, protože byla pro Leivu vážně perfektní.
Spodní šaty byly rovněž velmi jednoduché na ušití. Jsou z bavlněné látky barvy písku a jsou asymetrického střihu, aby mi vrchní díl obepínal tělo a spodní byl dobrým základem pro sukni, která přijde na ně. Vrchní díl jsem proti padání zajistila pouze ušitím tunýlku, kterým jsem velmi volně protáhla gumu.
Na rukávy jsem opět použila svůj styl šití pokus-omyl. Jednoduše jsem si obkreslila rukávy trička, rozšířila je a použila bez části kryjící ramena. Následně jsem je stáhla gumou jak u zápěstí, tak pod rameny, takže vznikl nádherný nařasený efekt. Jsem ráda, že mi autor tento prvek povolil. V mé hlavě vypadal hezky, ale naživo přímo krásně. A k Leivě se nesmírně hodil.
Hotové rukávy jsem pak přišívala k okraji šatů, i když za trochu pozměněného návrhu bych ani nemusela a oblékala si je samostatně. Vypadalo by to dobře tak i tak. Tyto šaty jsem mimochodem už jednou použila, když jsme měly s Aničkou Tausigovou elfí piknik a já si přes ně oblékla jinou sukni a korzet. Jsou velmi praktické a jistě je použiji ještě mnohokrát. Celkový vzhled pak doplnil kožený opasek s brašničkou a pytlíčkem na zlaťáky. A nesmím zapomenout na kožené botky, které také ještě v budoucnu využiju na larpy nebo cony a další fantasy cosplaye.
Fotili jsme v historickém hradišti Úhrov poblíž Přelouče. Bylo nás tam dobrých dvacet a fotografky jsme měli dvě – Verču Kühnelovou alias Veronic photo a fotografku, která je i spisovatelkou, Kristinu Hlaváčkovou. Celý den jsem byla ve svém živlu. Naprosto jsem zapomněla na realitu a připadala si jako ve fantasy knize – jako v Nosgobu. Vžít se do Leivy nebylo vůbec těžké, to spíš vrátit se nakonec zase zpátky do mé kůže bylo docela bolestivé. Leiva je houževnatá, tvrdohlavá, ale něžná. Nestydí se a neucukne před odsuzujícím pohledem, naopak hrdě zvedne hlavu. Ale i ona má své limity a jedním z těch, kteří jí snadno rozhodí, je třeba takový Rémi. Ale ruku na srdce, aby vás Rémi nerozhodil aspoň jednou, musíte mít pořádně tvrdou slupku. Leiva je také velká milovnice knih, což je jednou z více věcí, kterou máme společnou.
Po celé focení a natáčení nosgobského mini-filmu byly všude meče, krásné kostýmy a lidé mé krevní skupiny. Báječně jsme si povídali o všem možném, včetně našich oblíbených knih, filmů a výroby kostýmů, a já jsem si zase jednou potvrdila, že vrána k vráně sedá. Ačkoliv byl Leivin kostým velmi jednoduchou šicí záležitostí, vypadal hezky a bylo mi v něm příjemně. A přestože byl tak prostý, nebo spíš možná proto, že takový byl, se mi tak povedl – vím, samochvála smrdí, ale byla jsem na sebe opravdu pyšná, že jsem mezi propracovanými kostýmy ostatních nijak nevyčnívala a ještě mohla říct, že jsem si ten svůj také dělala sama. Protože jsem nedávno utrpěla ránu do svého šicího ega, potřebovala jsem přesně takovou akci, kde bych se nemusela stydět ani za nepovedený kostým. Všudypřítomná dobrá nálada by mi to jednoduše nedovolila.
Pokud by vás zajímaly další výsledky našeho víkendového snažení, pak si můžete udělat 15. listopadu výlet do Týnce nad Labem do kempu Marina. Od půl páté večer tu totiž proběhne křest knihy Leiva: Nejcennější lůno a také promítání našich oscarových výkonů. Já tam nebudu, ale bude tam princezna Leiva, která mi asi bude trochu podobná…
Tento šicí projekt byl tedy záležitostí nejen velmi příjemnou, ale i úspěšnou! Pod jednotlivé fotky se pokusím vypsat všechny účastníky spolu s jejich sociálními sítěmi, ale nezaručuji, že na nikoho nezapomenu. Velké poděkování ale dlužím napsat už sem a to Michalu Hrnčířovi za to, že mě na akci pozval a celou ji uspořádal, Kristině a Verče za krásné fotky, Brumíkovi (který si zahrál roli šermíř)e a Travoltovi (který hrál vesničana) za noční zábavu na chatce a Jindru Pavlatovi alias Uhelnému muži a Leivinu gardistovi, jenž mi stihl i za ten krátký čas při opékání buřtů předat spoustu inspirace.
Látka na šaty: Písková bavlna na spodní šaty, zelená látka byla kupovaná v kamenném obchodě
Boty: Shein
Paruka: Temu
Knihy Michala Hrnčíře: K dostání pouze u autora. Kontaktovat ho můžete na Facebooku nebo Instagramu.
Na fotkách: Benny Beneš, Dorota Husáková alias Maličká, Daniel Rojek alias Brumík, Jindra Pavlata alias Uhelný muž, Adéla Dolanská, David Plhal alias Travolta, Divoženka Jitka Rousková, Sára Zapletalová, Jonáš Brožek Maxmilien, Matyáš Tachecí, Jakub Hrnčíř a samozřejmě Michal Hrnčíř.
