Co se vám vybaví, když v rozhovoru padne jméno Járy Cimrmana? Jára Cimrman byl polyhistor, tudíž je velmi nepravděpodobné, aby nějaká odpověď byla špatná. A když se vám nic nevybaví, můžete rozhovor jednoduše převést jinam, tak, jak to dělali herci z Cimrmanových divadelních inscenací, když zapomněli text a nápověda – starý Křeček – zrovna klimbal: „Copak Jára Cimrman, ale jmelí!“
Pokud stejně jako já nikdy nemáte dost sledování záznamů představení z Divadla Járy Cimrmana (ty se dají sehnat na DVD, ale najdete je i na youtube), můžete se pustit do některé z knih o životě a díle tohoto notoricky neznámého velikána. A protože jste na knižním blogu, je vám asi jasné, že tu mám nějaké konkrétní doporučení. Docent Jiří Šebánek se spolu s doktorem Evženem Hedvábným (rozeným Karlem Velebným) pustil do odhalování dalšího z mnoha tajemství, kterými byl život Járy Cimrmana opředen. A vznikla kniha Byli jsme a buben.
V Byli jsme a buben se můžete dočíst o Cimrmanově působení v Hollywoodu, demonstraci účinnosti u nás doposud neznámého převtělování zaživa, nebo vynálezu vagónu k vyklápění vagónů. Cimrman totiž nebyl jen autorem mnoha, opravdu mnoha divadelních her, a vynikajícím hudebníkem.
Jak víme například z úvodního semináře ke hře Afrika, Cimrman se zasloužil o český internet, zcela změnil, dejme tomu nevratně poznamenal, několik filosofických směrů, a takhle bych mohla pokračovat celé hodiny. Chci ale zmínit i to, kolika vynálezy Cimrman obšťastnil lidstvo – tomu se totiž část knihy Byli jsme a buben věnuje. To máte dynamo poháněné ležícím pacientem, dvousměrnou lokomotivu, víceúčelový hrací automat, který během hraní zároveň mele kokosovou moučku, perforuje filmový pás, přitlouká podpatky a zalepuje obálky…
Kvůli tomu bývá Cimrman srovnáván s Leonardem da Vincim, což ale vyvrací Mistrova poslední vůle, která obsahuje větu: „Přeji si být srovnán se zemí.“ Je štěstí, že tu jsou cimrmanologové jako doc. Šebánek a dr. Hedvábný-Velebný, kteří upozorňují na takové nedostatky. Kolik dalších let bychom jinak jednali v rozporu s Cimrmanovou poslední vůlí!
Tato sto čtyřicet sedmi stránková knížka vyšla poprvé v roce 1988. Výtisk, který vidíte na přiložených fotografiích, a který jsem četla, byl původně k dostání v Obecní knihovně Břeclav, odkud se nějakým záhadným způsobem (dost možná i díky Cimrmanově inovaci pštrosů jako tažných ptáků) dostala na knižní bazárek Smečky z Knihánkova, domova důchodců pro pejsky, kde jsem si jí zakoupila. Tam bylo takových pokladů nespočet, takže pokud budete mít někdy cestu přes Brno, a Smečka bude zrovna něco pořádat, rozhodně neodejdete s prázdnou.
Stejně jako hry uváděné Divadlem Járy Cimrmana je i knížka Byli jsme a buben vtipně a velmi důmyslně napsaná. A zábavná tak, že jsem smála nahlas! Samotné čtení mi zabralo pouze jedno nedělní dopoledne, ale ráda se k ní vracím i v jiné denní doby. K přečtení bych Byli jsme a buben doporučila všem milovníkům cimrmanovského humoru. Nazvala bych to dokonce poviností každého cimrmanologa amatéra!
Docent Šebánek a doktor Hedvábný-Velebný si s textem hezky po cimrmanovsku vyhráli, a čtivou formou zásadně rozšířili mé znalosti. Sice se tu nedozvíme odpověď na jednu ze stále nezodpovězených otázek jako „Čím vlastně byl? Jak vypadal? Kdy a kde zemřel? Kolik hodin spal denně? Kolik v noci? Byl jeho tlak nízký, vysoký či v mezích normy?“, ale dozvíme se o dalších Cimrmanových četných úspěších, které se stále vynořují ze všech možných končin. Proto si musíme přiznat smutnou pravdu, tedy to, že nikdy nebudeme schopni zcela zrestaurovat Cimrmanův pozoruhodný život.
Byli jsme a buben ale není jediné knižní doporučení, kterým se tento článek zabývá. I pravý znalec divadelních představení a úvodních seminářů Divadla Járy Cimrmana by jistě sem tam ocenil jejich doslovný přepis. V nakladatelství Paseka to asi tušili, a v minulém století začali skutečně vydávat semináře a hry v podobě sedmi sešitů. U nás doma naleznete pět z nich – Dobytí severního pólu, Posla z Liptákova, Záskok, Cimrmana v říši hudby, Blaník a Němého Bobše. A každičký z nich stojí za přečtení!
Ať jste viděli představení Divadla Járy Cimrmana desetkrát nebo jednou, jistě jste si v nich (případně v něm) našli nějakou oblíbenou pasáž. Pokud si nemůžete vzpomenout, jak přesně zněli určité slovní obraty, není nic jednoduššího, než si je v těchto sešitkách vyhledat. Pro ty, kteří si už teď nedovedou život bez možnosti denního čtení své oblíbené hry, mám dobrou zprávu: na e-shopu nakladatelství Paseka pořídíte souborné vydání všech sedmi sešitků!
Kdyby už nic jiného, Jára Cimrman do našich životů přinesl smích. A protože já se směju ráda, a ještě raději rozesmávám, rozhodla jsem se zavést pravidelné středeční příspěvky nazvané „Milý Láďo!“ (ti, kteří znají Záskok, jistě chápou podtext 😊). V nich nenaleznete sáhodlouhé texty, ale jeden či dva řádky, které doplní „meme“ – obrázek, který je sám o sobě vtipný, je ještě doplněný vtipným textem. Jejich tématem budou samozřejmě narážky na Járu Cimrmana a jeho proslulé hry, výroky a inovace. (Jak můžete vidět, s použitím slova „meme“ jsem přešla na moderní mluvu.
Možná se ode mě dočkáte v recenzi na nějakou knihu i zapojení anglických výroků jako je „by the way“, což znamená „mimochodem“, „wtf“, to je v překladu – slušně řečeno – „co to sakryš je“, nebo po vzoru Heraklitese Krakatise, zakladatele osady New Olomouc, o kterém se můžete dočíst v Byli jsme a buben: „oh my Jerry“ – můj ty Járo!)
Těšíte se na první vtípek pro Láďu? No dobrá, nemusíte více naléhat, jeden vám dám už sem. 😊 Narážka na úvodní seminář před hrou Záskok. Ať se líbí!
Comments (3)