Další ročník pražského Comic-conu je za námi. A byl naprosto skvělý! Jako každý rok se konal v O2 universu a letos přivítal hosty jako Billyho Boyda, který hrál Pipina ve filmové trilogii Pán Prstenů, nebo Michalea Winslowa, Lance Kinseyho a Charlieho Schlattera z Policejní akademie. Šla jsem na všechny tři dny, každý den v jiném cosplayi a báječně jsem si ho užila. Zde je můj pohled na tyto dny, které jsem strávila s mnoha kamarády ve skvělé atmosféře, a ještě skvělejší komunitě.
Pátek
V pátek mělo všechno vypuknout. Vstup byl možný od dvou hodin, tudíž jsme před jednou hodinou sedli na autobus a vyrazili. Já jako Katniss z Hunger Games, můj přítel Max jako rytíř Artorias z Dark Souls a kamarád Ondra jako náš paparazzi. Shodli jsme se, že Ondrův cosplay na Ondru je sice skvělý, ale role paparazziho mu s jeho analogovými a polaroidovými foťáky sedí více. Cesta MHD byla příjemná, Artorias si plánoval obléknout brnění až na místě a u mě byla jediným náznakem kostýmu paruka. Měla jsem na sobě Katnissin tréninkový úbor z prvního filmu – černé legíny a tričko s červeno-šedými detaily a číslem dvanáct. Byl tak civilní, že doma ani nepoznali, že už jsem v kostýmu. Po příchodu jsme měli velké štěstí a nemuseli ani chvilinku čekat ve frontě na vstup. Následně jsme Artoriase navlékli do zbroje a vydali se na pivo, které nám po dlouhé cestě přišlo velmi k chuti.
První den vícedenních akcí je vždy o prozkoumávání. Prošli jsme si první patro, kochali se kostýmy kolem nás a fotili se s několika lidmi, kteří si přišli pro fotku. Hlavně Artorias měl u fanoušků Dark Souls úspěch. Ondra nám hned utekl k prvnímu nákupu a jal se utrácet, zatímco já jsem se snažila co nejdéle lákavé nabídce prodejců odolávat a jen nasávat atmosféru. Procházela jsem si knižní stánky, stánky se šperky i arty knižních a herních postav, a zdržela se u stánku s hůlkami z Harryho Pottera. Všude kolem proudili návštěvníci, a já si přesto připadala úplně odtržená od světa. Jako bych byla v Příčné uličce u Olivandera.
Přešli jsme do nižšího patra, kde jsme objevili simulátory F1. U nich jsem se po celý víkend často zastavovala a doufala, že se třeba taky ve virtuální formuli projedu. Ale vždy tam bylo moc lidí a mně se nechtělo čekat. Přesto bylo zajímavé moct si jen prohlédnout profesionální set upy s přesnými replikami volantů, křesly ve tvaru závodních sedadel a klidně i třemi obrazovkami simulujícími přesný výhled z auta. Můj drahý Artorias nebyl zrovna nadšený, když jsem mu oznámila, že tohle jednou musíme mít doma. Následně jsme chvilku bloudili, až jsme dobloudili do Artist Alley. Tam jsem se obzvlášť těšila, protože zde byla spousta umělců, které sleduji na Instagramu a dlouho jsem plánovala něco si od nich pořídit. Hned jsem zapadla ke stánku Bao Quyen. Sleduji ji už od Světa knihy, kde jsem na ni narazila až poslední den. Tehdy už měla skoro vyprodáno, takže jsem si stihla koupit jen jeden print. Teď jsem však měla kompletní výběr! Koupila jsem si hned tři záložky, přičemž jednu s motivem, po němž jsem toužila už na Světě knihy. Můj druh mezitím zašel ke stánku své tatérky Natálky alias Blu dryad, u které plánoval nechat ledvinu. Zpětně mi k MDŽ pořídil print Geralta z Rivie, sám si nabral dvě trička s Natálčinými motivy a ještě jsme jako dárek dostali nášivky. Během procházení Artist alley jsem pak čirou náhodou narazila na Beth alias Severskou rusalku, s níž jsme měly naplánovaný hromadný cosplay na neděli. V pátek šla za kočku Šklíbu z Alenky v říši divů. Všichni jsme si společně zašli na něco k pití a já se následně s kluky oddělila, abychom stihli přednášku podcastu Psychologie.cz s názvem: „Co by udělal Geralt?“. Probíraly se tam studie zabývající se tématem, co o nás vypovídají postavy, za něž hrajeme, i jak je hrajeme. Zabrousilo se i do DnD, které mělo mimochodem na celém Comic-conu příjemně velké zastoupení. Všude bylo plno nádherných kostek a dokonce se v některých sálech „dračák“ přímo hrál.
Z pátku mám dvě fotky s okolními cosplayery. Jednu s panem Whatsitem ze Stranger things, který měl naprosto neuvěřitelný role play. Po Comic-conu chodil přesně jako pan Whatsit alias Henry Creel, rozvážně, s rukama za zády a kamenným výrazem ve tváři. Protože jsem většinu času neměla brýle, abych působila opravdu jako Katniss, pana Whatsita jsem nejprve neviděla. Museli mě na něj upozornit až moji společníci. Hned jsem vypískla jako ta největší fanynka a za panem Whatsitem vyběhla přes celou kantýnu. Přiznám se, že při žádosti o fotku jsem byla tak nadšená, že jsem měla nějaké ty trapné fanynkovské řečičky. Souvisely s tím, že pana Whatsita vidíte pouze pokud jste budoucí oběť monstra Vecny, jinak ne. Vypadlo ze mě něco jako: „Snad vás nevidím jen já, pane Whatsite, a na fotce nebudu sama.“ Trapas, co vám budu povídat, ale celou cestu zpátky k přátelům jsem se křenila jako měsíček na hnoji. 😀 Druhou fotku mám s Nikkim Laudou a Jamesem Huntem, piloty F1 z minulosti, o nichž vznikl před pár lety film Rivalové. Při procházení po O2 universu jsem jen koutkem oka zahlédla červenou kombinézu s logem Scuderia Ferrari a už jsem za nimi utíkala pro fotku. Na Instagram jsem k ní napsala, že to je jediná fotka s piloty F1, kterou kdy budu mít. Jak jsem se mýlila, už v sobotu jsem si totiž svůj rejstřík rozšířila…
Poté už byl čas jen nafotit Katniss s Artoriasem a vyrazit domů. Byl to ale přesně ten den, jaký jsem tolik potřebovala. Ta úžasná atmosféra mezi lidmi, kterým navléknout na sebe kostým nepřijde vůbec divné, s nimiž sdílím společnou lásku k filmům, seriálům, knihám či hrám… Comic-con je v tomto zkrátka jedinečný. A tu jedinečnost vůbec netvoří hosté ani celebrity, které se sjedou z různých končin světa, kdepak. Jsou to právě běžní lidé, návštěvníci.
Sobota
V sobotu ráno jsem vstávala jako první. Pánové měli ještě půlnoc, zatímco já se musela nalíčit, nalepit si paruku a ještě stihnout kvalifikaci na závod F1. Formule mě tímto víkendem provázely i na Comic-conu, o tom ale později. Ten den jsem šla za Chrissy Cunninghamovou ze Stranger things a můj milý za Eddieho. Tito dva by byli úžasným párem, kdyby nebyli jaksi mrtví. Avšak mnoho fanoušků si je společně představuje a já nejsem výjimkou. Dokonce i tvůrci Stranger things řekli, že kdyby nejprve netočili scénu se smrtí Chrissy a až poté jejich první interakci v seriálu, kvůli chemii herců by scénář přepsali. Tak jsme si je oživili a udělali z nich pár alespoň na Comic-con. V tomto kostýmu jsme také měli nejvíce žádostí o fotky s fanoušky, hlavně těmi mladšími, kteří sledují Stranger things. Vícekrát si někdo přišel pro fotku s nadšením ve tváři, a často jsme za sebou slýchali: „Hele! Chrissy a Eddie!“ S jednou milou skupinkou návštěvníků jsem dokonce měla krásný rozhovor v role playi, kdy na mě zavolali: „Chrissy! Ty žiješ!“ Odpovídala jsem, že jsem nikdy neumřela, byla to jen propaganda. Následně někdo nadhodil, že to věděl, a že Chrissy by se perfektně hodila k Vecnovi. Na to jsem samozřejmě řekla, že tu mám někde Eddieho, a tomu by se rozhodně nelíbilo to slyšet. Skupinka byla nadšená, když slyšela, že tam jsem s Eddiem. Bylo to kouzelné.
Každopádně ani v sobotu jsme neměli problémy s frontami. Už jsme se v komplexu O2 universa orientovali lépe, a tak jsme jako první vyrazili do patra s deskovými hrami, kde jsme ještě nebyli. Prošli jsme si výstavu na téma Vetřelce, kterého miluje můj Eddie. V Book & comic line jsem si u umělkyně Art of Dragarta zakoupila print dráčka, který plete – protože miluji draky a tento byl extrémně roztomilý. Říkám mu dráček pletáček. Ani se mě neptejte, co ten den nakupovali pánové, ti se totiž utrhli ze řetězu. Eddie si však mimo jiné kupoval i dvě knihy u svého oblíbeného nakladatelství Golden dog, kde si mohl jednu vybrat zdarma. Nechal vybrat mě a knihu mi nechal, čímž trochu zmírnil mé provinění, že je více nehlídám.
Cestou do vyššího patra jsem následně uviděla cosplayerku Oscara Piastriho, současného pilota F1 týmu Mclaren. Musela jsem si hned říct o fotku a sdělit jí, že měl Oscar loni podle mého názoru jednoznačně vyhrát titul mistra světa. Slečna měla úžasný kostým, s sebou měla Oscarovu přilbu a na sobě tričko se všemi sponzory Mclarenu, přesně takové, jaké mají piloti i doopravdy. Později jsem také zahlédla cosplay Charlese Leclerca a Maxe Verstappena. Oba rovněž s přilbou. Charles měl na sobě závodní kombinézu a Max bundu svého týmu Red Bull s džíny, což je nejčastější outfit, v jakém Maxe můžeme mimo závody vidět. Celý víkend mě moc těšilo, kolik fanoušků formulí jsem kolem sebe vídala. Nejen v cosplayi, ale i v týmových tričkách. A kolik programu a aktivit tam pro nás, blázny do formulí, bylo!
Během oběda jsme zahlédli i Steva a Robin ze Stranger things, s nimiž jsme se samozřejmě museli vyfotit. Jsme jeden fandom, tudíž takřka jedna rodina. Před druhou hodinou odpoledne jsme zamířili na kousek besedy s herci z Policejní akademie a následně šli na kvíz společnosti Asmodee, která vyrábí deskové hry. Dopadli jsme mizerně a nic jsme nevyhráli, nebudu lhát. Ale byla to zábava. Cestou tam jsme navíc viděli na jedné stagi představení robotického pejska. Byl svým způsobem roztomilý, ale z nějakého důvodu ve mně vyvolával smutek. Asi že jsem si představila, kolik lidí si v budoucnu robotického psíka koupí namísto živých pejsků, kteří jsou například v útulcích. Nebo mi jen scházel ten můj.
Po kvízu jsme rovnou počkali v sále, protože pak tam měl besedu Jiří Lábus. Na tuhle besedu jsem moc chtěla. A byla vážně skvělá. Jiří Lábus měl plno. Byl okouzlující, vtipný a měl samé zajímavé historky k vyprávění. Vyprávěl o tom, že herectví je jeho splněný sen, protože chtěl být hercem už od pěti let. O svých starších rolích, začátcích v televizi, éře, kdy natáčeli vtipné scénky s Oldřichem Kaiserem a samozřejmě i o dabingu. Předvedl nám Marge a odpověděl na otázku proč už nepokračoval v natáčení audioknih Harryho Pottera. Když se ho moderátorka zeptala na to, co se o něm povídá – tedy že snad musí pocházet z jiné planety -, navázal na to vyprávěním o své planetě. A že se ho syn jeho manažerky s obrovskou fantazií jednou ptal, jak to tam vypadá, jaké tam je politické zřízení a co by se z jeho planety třeba vyváželo. Pan Lábus povídal, že má rád rum, tak by se mohl vyvážet třeba rum, pak má rád buráky… A až když to řekl, uvědomil si, že mu z toho vyšel Rumburak.
Díky otázkám z publika zavzpomínal i na namlouvání Českého lva v Toulkách českou historií, což byla velká část mého dětství, jelikož nám tato shrnutí důležitých okamžiků z naší historie pouštěli na základní škole. A na závěr pronesl velmi silný citát o tom, proč tolik miluje divadlo. „Mně se tam samozřejmě taky někdy nechce, radši bych byl někde jinde. Ale pak přijdete do toho divadla, postavíte se na jeviště, osvítí vás reflektor a lidé, vy, nás nabijete energií. A vy jim tu energii zase vracíte z jeviště. Divadlo je vlastně takový ping pong v předávání energií. A já jsem celý život pingpongový hráč,“ řekl Jiří Lábus a ukončil tak svou besedu. Dostalo se mu dlouhého potlesku ve stoje. Měla jsem co dělat, abych neplakala (uf, začínám být sentimentální – asi stárnu). Bylo to úžasné vzpomínání na dětství a pohádky, kterými mě pan Lábus svým hlasem provázel.
Po besedě jsme zaskočili na pití a po celém dni hledání jsem se konečně potkala s Matějem, fotografem a cosplayerem z profilu matt_does_cosplay. Byl ve svém promakaném kostýmu Ghosta. Následně jsme se rozloučili jak s Matějem, tak se sobotním Comic-conem. Před O2 arénou jsme nafotili Chrissy s Eddiem, jelikož tohle prostředí může být s trochou fantazie považováno za nádvoří před jejich seriálovou školou, hawkinskou střední. Na velice pozdní oběd jsme šli do mexické restaurace poblíž a pak hurá domů. Tam jsme se podívali na sprint Velké ceny Číny, který se jel toho dne asi ve čtyři ráno, a já jsem velmi neelegantně usnula na gauči. Tam mimochodem celý víkend přespával náš Ondra. Kluci mě asi třikrát budili, než se jim povedlo mě probudit natolik, abych si došla do postele. Tam jsem ve spánku pokračovala, s bolavýma nohama, ale moc šťastná.
Neděle
Neděle byla plná bolavých nohou, únavy… a smutku. Že je konec. V neděli jsem šla v cosplayi Meg Marchové z Malých žen a měla jsem s sebou všechny Malé ženy. Severská Rusalka Beth byla Beth a její kamarádky Kristýna a Rory byly Jo s Amy. Teď už jsou to snad i mé kamarádky… I když v roli Meg jsem se cítila tak přirozeně, že se z děvčat staly během chvíle mé sestry. Skvěle jsme si sedly, a ještě před vstupem dovnitř jsme nafotily úžasné fotky! Hned další den jsem je editovala, abychom na nich měly hezčí pozadí, a vyšly nádherně.
Dopoledne jsem strávila s Malými ženami. Protože pro Amy to byl první den na Comic-conu, celý jsme ho s ní prošly. V Artist alley jsem se pro změnu utrhla ze řetězu já a něco ponakupovala. Bao Quyen měla na stánku tentokrát i záložky, které dělala pro Knihy Dobrovský. Toužila jsem po nich a tak jsem využila příležitosti a všechny tři koupila přímo u ní. Mám z toho větší radost, než kdybych je objednávala z e-shopu. Následně jsem přešla ke stánku umělkyně Gentle cheese art, po němž jsem pokukovala celý víkend. Za sto korun jste si totiž mohli hodit dvacetistěnnou kostkou a podle čísla, které vám padlo, si následně vybírat odměnu. Padla mi devítka, takže jsem si vybrala print ve formátu A6 a samolepku. Jelikož však na stánku došly printy v A6, dostala jsem formát A5 – tudíž jsem na tom v podstatě vydělala. 😀 A printík je vážně nádherný, koukněte na něj!
Krátce před námi zrovna do O2 universa vcházely cosplayerky v kostýmech Caitlyn a Vi ze seriálu Arcane. Moc jsem s nimi chtěla fotku, ale ztratily se mi. Avšak měla jsem štěstí a později je našla! Dostala jsem od nich rovnou i samolepky. I v neděli bylo všude plno skvělých cosplayů – fotila jsem se se s „bábou pod kořenem“, v jejímž kostýmu chodí na Comic-con již ikonicky Jaroslava Pytlíková. Viděla jsem skvělého Krakonoše či dalšího Stevea ze Stranger Things, tentokrát vzhledově ze druhé řady. S ním přišla paní Wheelerová taktéž ze Stranger things, ale v kostýmu z páté řady. Když jsem se pak odpojila od Malých žen a hledala svůj doprovod, dostala jsem zprávu, že jsou na dalším kvízu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem do sálu přišla a pánové si zrovna na pódiu přebírali výhru. V tomto sále jsme pak zůstali, protože na besedu přišli hudebníci z Deloraine – úžasné fantasy kapely, kterou máme všichni tři moc rádi. Byli vtipní, měli skvělé kostýmy a slavnostně v předpremiéře pouštěli i svůj nový videoklip.
Následně jsme si odskočili na oběd do vedlejšího obchodního centra Harfa a na rozloučenou s Comic-conem si ho ještě jednou celý prošli. Když už jsme věděli, že nemusíme šetřit, ještě trochu jsme utráceli. Nebudu vám popisovat nákupy mého doprovodu, jen zmíním, že jsme domů odešli s katanou.😅 Ale neprotestovala jsem, jelikož mi byl jako úplatek zakoupen print Jinx z Arcane – opět u Blu dryad Natálky. Ještě jsem si tam nabrala jednu velmi roztomilou samolepku. A nakonec si u dalšího stánku koupila krásný šperk. To byla poslední věc, kterou jsme na Comic-conu udělali. Pak už jsme se všichni tři vydali domů.
Bylo mi hezky. Trochu smutno, cítila jsem únavu, ale věděla jsem, že na tento víkend budu ještě dlouho vzpomínat. Podobné akce jsou vždy tím, co mě sice vyčerpá, ale také nabije energií. A teď cítím příval životní energie, jaký jsem necítila od začátku zimy. Konečně se nám cosplay komunita probouzí ze zimního spánku. A tak teď neupadám do klasické po-akcičkové deprese, ale těším se na nové zážitky…