jmenuji se Jolana, ale když mě tak někdo osloví, přivodí mi infarkt. Leknu se, že mám průšvih, a protože se lekat nechci, preferuji oslovení Jolanka či Joli. Pokud jsme se už setkali, věřím, že jste mě přehlédli. Nejčastějí totiž sedím někde vzadu s nosem zabořeným v knížce. Tu mám vždycky po ruce (učitelé se při tréninku evakuace divili, ale nakonec jsem pár stránek při čekání před budovou přečetla, takže to zbytečné nebylo). Mohla bych tu napsat, že ráda čtu fantasy, společenské romány, detektivky a thrillery, nebo že bych nejraději žila v nějakém klasickém románu, ale to vědět nepotřebujete. Knížky zkrátka tvoří nedílnou součást mého života, jsou mou největší vášní a pomáhají mi v těžkých časech. Proto jsem se rozhodla o nich i psát. Začala jsem na Instagramu, kde mi ale nestačí počet povolených znaků. A protože sem tam ze mě vypadne i něco kloudného, zakládám tento blog.
U mě doma všichni vědí, že jakmile vezmu do ruky knížku, čas začne běžet trochu jinak. Časovým úsekem jsou teď věty, odstavce a stránky, které musím dočíst, než začnu vnímat, kdo a proč na mě volá. Počkej, dočtu stránku se proto tam, kde jsem já, ozývá velmi často. Jestli to máte taky tak, tak až dočtete stránku, můžete přijít sem a načerpat inspiraci na další čtení, diskutovat o událostech v literárním světě nebo si přečíst o tématech, které jsou s knihami spojené.
Pokud objevíte kouzlo čtení, zažijete ten nejúžasnější život, jaký jen jde.
„Dokážu velmi dobře přežívat o samotě – když mám něco dobrého ke čtení.“
Kontaktovat mě můžete na instagramu nebo na e-mailu knizniblog@pockejdoctustranku.cz