„Ve většině případů ne,“ souhlasil neochotně Parks. „Ale já tu mám jadernou elektrárnu, největší na světě, a musím teď rychle dát všechno dohromady, abychom stihli termín. A ten spěch už začíná být nebezpečný.“
Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson jsou spisovatelé, kteří do svých knih čerpají z původních oborů, které mají vystudované, tedy z fyziky (a v případě pana Scortii i chemie). Jejich díla jsou dnes již vědeckofantastickou klasikou. Pokud přemítáte, čemu se jejich knihy věnují, tak nejde o zrovna humorné čtení – série pěti knih, kterou společně napsali, nese název Katastrofy. A je neuvěřitelně znepokojující, jak snadno se děj jejich druhé společné knihy Prométheus v plamenech stal v roce 1986 skutečností.
Co se stane, když se začne politika plést do jaderné energetiky? Gregory Parks je ředitelem největší jaderné elektrárny na světě. Komplex čtyř reaktorů zvaný Prométheus leží na západním pobřeží USA u městečka Cardenas Bay, a jakmile se naplno spustí, bude Amerika energeticky zcela nezávislá. Zatímco Parks se chystá společnosti Western oznámit, že termín spuštění, který je za měsíc, chce odložit minimálně o jeden další měsíc, Výbor pro rozvoj jaderných elektráren při společnosti Western je na cestě mu sdělit, že chtějí Prométhea zapojit již za tři dny. Parks marně upozorňuje na nedokonalosti provozu způsobené součástkami, na kterých se dodavatelé snaží co nejvíce ušetřit. Prométheus je spuštěn, a katastrofa, kterou způsobí, zcela převyšuje obavy obyvatel Cardenas Bay, kteří se stavbou elektrárny nesouhlasili. Skutečný dopad tohoto neštěstí nedokázal vypočítat ani ten nejchytřejší počítač.
Stalo se to nejhorší, co se vůbec mohlo stát. Elektrárna teď vystřikovala mohutný proud radioaktivní páry a plynů a vaporizovaného paliva k noční obloze, kde se ho zmocňovaly poryvy větru. A dole, v útrobách celého komplexu, se tisíce tun roztaveného uranu a oceli prokousávaly betonovými obálkami a prosakovaly do země pod nimi.
Dnešní Retro kousek byl vydán v českém překladu nakladatelstvím Svoboda v roce 1990, avšak v originále spatřil světlo světa již v roce 1976, tedy deset let předtím, než jej “zrealizovalo“ vedení Černobylské elektrárny. Řečeno bohužel jen s mírnou nadsázkou. Během čtení jsem se snažila nepředstavovat si popisy ve své mysli, nevciťovat se do lidí, které neštěstí zasáhlo a už vůbec si nepřipouštět fakt, že jde o víc než fikci. Protože jinak by mě to asi dosti zničilo. 😅
Prométheus v plamenech je mimo jiné i otevřenou kritikou (tehdejšího) kapitalismu. Autorům se podařili skvěle vykreslit jak politiky, tak jejich chování, myšlení a priority v krizových situacích. Děj knihy, který se odehrává během šesti dnů, je prokládán soudním slyšením, které má za úkol najít viníka celé situace. Respektive někoho, koho soudci v očích lidí potrestají a vláda tak bude vypadat, že má vše pod kontrolou. Kladnou postavou, která jim nastavuje druhou tvář, je Greg Parks, ředitel elektrárny. „Správňák“, i když ne tak docela. Ve vedení elektrárny se ale vyskytují i další muži, a není jich zrovna málo. A nejen ve vedení, zmíněni jsou i další pracovníci elektrárny. První den čtení jsem se v té spoustě jmen nedokázala zorientovat a absolutně jsem netušila, která bije. Ale druhý den už jsem v nich měla více jasno.
Tento příběh by se neobešel bez notné dávky technických termínů a vysvětlování principů. Je to tu vysvětleno poměrně srozumitelně, ale dosti to zdržuje děj. Prvních sedmdesát stran se neděje vůbec, ale vůbec nic. Pak se konečně začalo přibližovat Prométheovi spuštění, přičemž toto období je popsáno vážně bravurně. Přímo jsem cítila Parksovu nerozhodnost, ke které z možností se má přiklonit, zda bojovat v předem prohrané bitvě o prodloužení termínu, nebo věřit, že je hnidopich a připustit si, že všichni, kdo ve spuštění elektrárny nevidí žádný problém, mají pravdu. Během čtení těchto pasáží jsem v některých chvílí dokonce věřila, že elektrárnu nespustí, tak přesvědčivě psané to bylo.
Ač má Prométheus v plamenech pouhých 300 stran, zdá se delší. Samotná katastrofa byla popsaná ze všech možných i nemožných úhlů, z čehož si můžete odvodit, že to bylo velmi zdlouhavé a táhlé. Ale stálo to za to. To, co si prožili aktéři příběhu, bylo hrozné, ale číst to bylo hrozně skvělé. (Vím, zním jako necita. Ale katastrofy holt nás lidi z nějakých důvodů přitahují.) Autoři dokonale navodily atmosféru pomocí popisů, ze kterých tuhla krev v žilách. I díky tomu jsem se až znepokojivě snadno dokázala začíst a v mysli se přenést do onoho neštěstí.
Na pozadí krachu elektrárny se odehrává vyšetřování první vraždy v Cardenas Bay po čtyřech letech, i jedna (z mého pohledu nemorální) romantická linka. Ta mi sice byla proti srsti, ale k vylíčení Parkse jako typického kladného hrdiny byla nutná. A co že je potřeba k vytvoření typického kladného hrdiny? Jeden šálek sympatie, půl kila odpůrců našeho hrdiny, kteří mu budou stavět překážky do cesty, 20 gramů odvahy a rozhodnosti, sto gramů obdivu okolí, a nakonec dochutíme lžičkou nešťastné lásky… 😁
Prométheus v plamenech je nejen úžasným Retro kouskem, ale i příběhem o lidské hlouposti, přijetí zodpovědnosti, ceně za pokrok, obětech a hře, v níž jste nepodstatnou figurkou. S radostí vám můžu tuto knihu doporučit, ale zapřemýšlejte, zda je tohle téma vhodné pro vás. Pokud jste citliví, může vás docela jednoduše uvrhnout do splínu.
Cushing věnoval Brandtovi podrážděný pohled a pak klidně řekl: „Který termín už nepoužíváte?“ Walton se rozčileně uchichtl. „ ‚Systém havarijního dochlazování aktivní zóny‘. Místo toho říkáme ‚mobilní moderátor‘. Slovo ‚havarijní‘ působí nepříznivě na veřejnost.“
Nejznámějším díle autorské dvojice Scortia-Robinson je Skleněné peklo, první kniha ze série Katastrofy. Skleněné peklo se v roce 1974 dočkalo i filmového zpracování oceněného dvěma Oscary. Stejně jako Prométhea v plamenech, i zbylé čtyři knihy o katastrofách u nás vydalo nakladatelství Svoboda. To mimochodem fungovalo od roku 1945 do roku 1998, a Katastrofy perfektně zapadaly do jejich edičního plánu – Svoboda totiž vydávalo především literaturu s politikou v hlavní roli, a to jak beletrii, tak odborné publikace.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 8,9/10.