Je čas dát si první Retro kousek. A mě nenapadá lepší dílo jakým začít, než nadčasový Kmotr od Maria Puza. Světlo světa spatřil Kmotr poprvé v roce 1969 a okamžitě dobyl první příčku na seznamu bestsellerů. Čeští čtenáři měli možnost si jej poprvé přečíst až v roce 1974, ovšem tehdejší vládě se to zrovna dvakrát nelíbilo. Jeho filmová adaptace z roku 1972 se dokonce nesměla promítat. A tak se komunistům musí na seznam zločinů přidat i ochuzení čtenářů o filmovou adaptaci jedné z nejlepších knih, co jsem kdy četla (symbolicky vydáno nakladatelstvím Svoboda).
V pozadí každého velkého majetku je zločin. A není tomu jinak ani u dona Vita Corleona, který z jednoho úhlu vypadá jako obyčejný (avšak zámožný) výrobce olivového oleje, je to ale hlava jedné z nejmocnějších italských mafií v Americe. Mafie je jako rodina, proto se o ní mluví jako o famiglii Corleonových. Pokud máte nějaké problémy a jste členem famiglie, byť tím nejbezvýznamnějším, váš padrino, kmotr, vás ve štychu nenechá. Tahá totiž za nitky světu hazardních her, pašeráků i bankovního systému. I přesto, že mezi pěti famigliemi v okolí New Yorku byl už deset let mír, „všechno se musí brát osobně, i ten sebenepatrnější obchod. Každou ze zhovadilostí, co každý člověk za každičký den svého života dostane naservírovanou, je třeba brát osobně. Pravda, říká se tomu obchod. Prosím. Jenže ve skutečnosti to je zatraceně osobní záležitost.“ A tak se ocitáme nejen na počátku krvavé války mezi mafiemi. Chcete číst dál? Tak předstupte před dona Corleona a projevte mu své přátelství. A pak se jen nechte unášet příběhem famiglie, jejíž členy jste se právě stali.
Kmotra jsem si poprvé přečetla před několika týdny (na mou obranu jsem nebyla na světě ani při šestém vydání) a okamžitě se řadí mezi nejlepší díla, co jsem kdy četla. Popisuje chod sicilské mafie na místech, kde funguje dodnes. Je to ten důvod, proč se Kmotr stal tak nesmírně populárním? Protože je tak nadčasový? Nebo jde o styl psaní, při kterém si připadáte, jako byste sami byli ve válce mezi mafiemi? Těžko říct, každý důvod se kterým přijdete dělá Kmotra ještě více fascinujícím. Čtenáři nezbývá než se ptát, zda to všechno je jen autorova fantazie, protože není možné, aby to bylo tak skvěle vymyšlené. Všechny informace, které se vám sami o sobě zdají šokující, zapadnou jako puzzle do dalších a dohromady vám vyrazí dech! Otázka, zda autorova italská rodina nebyla inspirací pro Kmotra, nám pravděpodobně nebude nikdy zodpovězena.
Po dočtení jsem došla k názoru, že mafie je vlastně taková psychologická hra. Jak říká sám don, „nemůžete říci ‚ne‘ lidem, které milujete, ne často. To je to tajemství. A pak, když to uděláte, musí to znít jako ‚ano‘. Nebo jim musíte říct ‚ne’“. A taková psychologická hra se odehrála i v našem případě. Protože si neumím představit, že by někdo, kdo knihu četl, celou dobu nefandil famiglii Corleonů. A to i ve chvílích, kdy prováděli ty největší neplechy. Jistě, je to mafie, ale jak jim nefandit, když je to naše mafie! Troufnu si říct, že přesně tak to funguje. Mafiánská psychologie je velmi zajímavá a komplikovaná, proniknout do její podstaty je obtížné, ne-li nemožné. Ale Mariu Puzovi se to povedlo. Nejenže vytvořil dechberoucí postavy, on od základů stvořil filozofii, na níž stojí něco většího než jen příběh.
Moc mě tu bavilo šedé pojetí morálnosti i odhodlání, s jakým vyráží mafie pro pomstu. Také všechna ta mafiánská pravidla a taje jejich fungování. Šedým pojetím morálnosti myslím, že většina členů famiglie bere jako normální, a správnou, věc jít postřílet členy znepřátelené famiglie.
Knížkou nás provází nejen sám padrino, ale i jeho synové a potenciální nástupci Santino řečený Sonny, Frederico zvaný Fredo nebo Freddy a Michael (v mé hlavě to je navždy „Majký“). Každý šéf mafie má svého consiglieriho, poradce. A don Corleone má právě Toma Hagena. Nezní to moc sicilsky, že? Také není, a don rozhodnutím jmenovat Toma consiglierim mnohé pobouřil. Ale co je mu po lidech, když jde o rodinu? V příběhu se objeví také Johny Fontane, hollywoodská hvězda a donův kmotřenec i před Bohem. Protože donovy nitky sahají až do Hollywoodu, samozřejmě.
Knížka, kterou jsem držela v ruce, pochází z roku 1990 a stála 44 korun česko-slovenských. Prošla pod rukama už mnoha čtenářů a jsem ráda, že jsem se jedním stala i já. V tomto vydání Kmotra je přímá řeč značená obrácenými latinskými uvozovkami (viz. obrázek).
Vývoj postav, který nás zavede až k padrinovu nástupci, je velmi překvapivý. Žádná z postav o které jsem četla, nebyla nezajímavá. Byly napsané tak výborně, stejné nadšení jsem naposledy cítila u Tajné historie, která má stejně jako Kmotr obrovskou hloubku postav a květnatý jazyk. Čtením jsem se dostala do různých okruhů Corleonovy famiglie. Měla jsem tu čest dívat se padrionovi přímo pod ruce, četla jsem i pasáže přímo z akce, která měla za účel pomstu (takže také vlastně „dívání se pod ruce“, je třeba ale rozlišovat, kde cáká krev a kde ne). A nemohu si vybrat, co mě bavilo víc. Opět to souvisí i s postavami, protože Puzo vystihl každičkou společenskou vrstvu dokonale.
Při čtení jsem často měla pocit, že se mi nedostává dostatku dechu. Jedním z těchto momentů bylo, kdy jsem si uvědomila cyklickou podstatu příběhu. Ten nekonečný návrat od konce k začátku, který tu figuruje. Sicilská slabost pro tradici. Fakt, že na konci příběhu se had Uroboros zakousne do svého ocasu. Pokud to není z textu zřejmé, jsem nadšená jak jen to jen jde, proto říkám: čtěte Kmotra, doporučujte Kmotra, dívejte se na Kmotra a žijte Kmotra. Tedy ne úplně, nezakládejte mafii, jen žijte příběhem, samozřejmě.
Jednoznačných 10/10.
Upoutávku na výše zmiňovaný film si můžete pustit níže, za totožný vydáním jaké vidíte na mých fotografiích tudy.
Comment