Říkali jste si, zda jsem na Retro kousek nezapomněla? Nebojte, chtělo jen trochu času najít tu pravou knihu, která se zde objeví. A našla jsem jich hned několik. Některé bude znát i současná generace, o některých jste třeba vůbec neslyšeli. Ale budou to opravdu pěkné příspěvky to vám mohu slíbit. Tipla bych si, že minimálně o edici, z níž dnešní retro kousek pochází, jste slyšeli. Určitě tedy ti, kteří v minulém století toužili po dobrodružství. Kniha Jezdec z neznáma totiž nepatří nikam jinam, než do edice KOD – Knihy odvahy a dobrodružství!
Ještě, než se pustíme do samotného příběhu, řekněme si něco více o tomto svazku jako takovém: byl vydán v roce 1988 jako 178. kniha „odvahy a dobrodružství“. Na starších knihách se nejraději dívám na ceny. Tato prosím pěkně stála 21 Kčs. Ale málo to rozhodně není; když bychom pracovali s průměrnou mzdou a inflací, došli bychom k tomu, že v dnešní době je 21 Kčs asi 400 Kč. Na zadní straně se také dočteme, že „brzy“ vyjde v KOD Hrabě Monte Christo, Poselství z vesmíru, nebo V zajetí vikingů, které máme taky doma.
Jezdec z neznáma je dokonale stereotypní, uhrančivý příběh z Divokého západu. Má neuvěřitelné kouzlo, které vás třeba nutí předčítat drsným a hlubokým hlasem. Pak to má ty správné grády! Jste celou dobu napnutí a listujete stránku za stránkou, jak moc vás čtení baví.
Když se přiblížil, zaujaly mě nejdřív ze všeho jeho šaty. Měl na sobě tmavé seržové kalhoty zastrčené do vysokých jezdeckých bot a přidržované v pase širokým opaskem. Boty a opasek byly z měkké černé kůže s vytlačenými ornamenty. K sedlovému bandalíru měl jezdec připevněn úhledně složený kabát ze stejného materiálu jako kalhoty. Košili měl z jemně tkaného plátna, sytě hnědou. Kolem krku měl volně obtočený šátek z černého hedvábí. Jeho klobouk byl černý a nepodobal se žádnému klobouku, jaký jsem v životě viděl. Měl dovnitř prohnuté dýnko a širokou zvlněnou krempu, která se vpředu ohýbala dolů a chránila tvář před sluncem.
Malý Bob Starrett jednoho dne spatří na cestě k jejich rodinné farmě muže, kterého ještě neviděl. Už na dálku pozná, jak je temný a nepřístupný, a úplně jiný než kdokoliv, koho kdy viděl. Se svým koněm jsou jako jedno tělo a takřka na sobě nedávají znát, že ví, že je někdo pozoruje. Poté, co jezdec z neznáma požádá o vodu pro svého koně, zůstane i na oběd, a nakonec se stává pomocníkem Bobova otce Joea. Práce zastane za dva, je na chlapce milý, a souzní i s farmářskými názory Joea Starretta. Na tváři mu však často hrají stíny minulosti. V osadě, která se už rozrostla do podoby malého města, čelí osadníci, jako je Bobův otec, chamtivému rančeru Fletcherovi, který použije jakoukoliv lest, aby získal jejich poctivě vykolíkované pozemky. Nyní mají ale osadníci na své straně i jezdce z neznáma se smyslem pro spravedlnost, který je poznamenaný minulostí, vždy zachová ledový klid, a jmenuje se Shane.
Byl nebezpečný, jak říkala máma. Ale ne nám, jak zase říkal táta. A nebyl to už cizinec. Byl to člověk jako táta, kterému chlapec jako já mohl věřit s prostým vědomím, že i to, co na něm nechápe, je čisté a pevné a správné.
Příběh, který je vyprávěn Bobovýma dětskýma očima, se sice tváří, jako klučičí záležitost, ale i děvčata si na něm jistě našla (ale i stále nacházejí!) to své. Jak jsem již upozorňovala na to, že tento příběh je nejvíc stereotypní, jak to jen jde, platí to i u Shaneova vzhledu. Je drobný a štíhlý, ale má pořádnou sílu. Je to fešák s drsným výrazem, ale umí být i něžný. Na cestě, kterou urazil na Starrettovu farmu, se o něm mezi něžným pohlavím jistě stále štěbetá.
Stereotypnost ale nekončí jen u jedné postavy. Dobro a zlo je přesně definováno. Ti dobří jsou a budou dobří vždy, a nehrozí, že by si zlosyni sáhli do svědomí. Nutno říct, že tato stereotypnost, nebo dejme tomu klišé, je v Jezdci z neznáma naprosto úžasné! I když Shaneova takřka galaktická dokonalost trochu nabízí, abychom z něj vytvořili karikaturu, která provádí každičký pohyb hbitě, i když přitom ve zpomaleném záběru zatíná svaly, proč bychom to dělali. Je to přeci jen Shane!
Chtěl jsem být čím dál víc jako Shane, jako ten člověk, jakým v mé představivosti musel být v minulosti, kterou tak žárlivě střežil. Většinu z toho jsem si musel představovat. Nikdy o tom nemluvil, vůbec nikdy. I jeho jméno zůstávalo záhadou. Jenom Shane. Nic víc. Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli to bylo jeho jméno nebo příjmení, či jestli to jménu vůbec pocházelo z jeho rodiny. „Říkejte mi Shane,“ řekl tenkrát, a to bylo všechno.
Moc se mi líbilo zobrazení Joea a Marianny Starrettových, rodičů Boba. Joe je nesmírně mohutný a svalnatý. Shane je vedle něj úplné tintítko. Je to opravdový muž, se správnými zásadami a srdcem na pravém místě. Zmiňuji to především proto, že se mi moc líbí, jak se představa (skoro) každého dítěte o jeho otci promítla přímo do Joeova vzhledu. Protože v očích jakého dítěte s dobrým zázemím není tatínek někým velkým a neporazitelným? Stejně tak maminka, která mi byla pro svou laskavost opravdu sympatická, a jejíž role dotvořuje tento idylický obraz. Je velice moudrá a často je jí zapotřebí, aby si tatínek Joe uvědomil, co je vlastně nejlepší. Umí také výborně vařit. A co je nejkrásnější, její manžel i syn jí nesmírně milují a snesli by jí modré z nebes.
Bob byl od první chvíle Shanem fascinován. Moc ho zajímala jeho minulost. Byl kovbojem? Pistolníkem? Je psancem? Ale čím více času se Shanem tráví, tím reálnější pro něj nabírá obrysy. Uvědomí si, že ať byl Shane kdokoliv, není to důležité. A že takovým mužem, jako jsou Shane a jeho táta, chce být. Vztah mezi Shanem a Joem je také kapitola, o které bych mohla dlouho básnit. Muži si mezi sebou budují vzájemný respekt činnostmi, které malý Bobby možná nechápe, ale já ano, a jsem z jejich čtení unešená! Je to opravdu výborně napsané. A srdce mi poté plesá, když si žádný ze Starretů už nedovede statek bez Shanea představit.
Jednou, když jsme byli s tátou sami, jsem se ho zeptal: „Dokázal bys porazit Shanea? Myslím ve rvačce.“
„Synku, to je těžká otázka. Kdybych musel, tak bych to možná dokázal. Ale přísámbůh, moc nerad bych to zkoušel. V některých chlapech se skrývá dynamit a on je jedním z nich. Ale něco ti povím. Nikdy jsem nepotkal člověka, kterého bych v jakémkoli maléru měl radši na své straně.“
Jack Schaefer psal převážně westerny. Jezdec z neznáma je jedinou knihou, která mu vyšla v KOD, ale v češtině mu jich vyšlo ještě devět. Jedna z nich je i „Shane“, tedy příběh Jezdce z neznáma, ale obohacen o několik povídek. Jezdec z neznáma je jeho první, ale i nejúspěšnější dílo, a v roce 1985 byl prohlášen společností The Western Writers of America (můžeme přeložit jako „Američtí spisovatelé westernu“) nejlepším westernem všech dob! Není se čemu divit. Pokud se mi naskytne příležitost, mile ráda si přečtu i jeho další knihy z Divokého západu.
Jako číselné hodnocení bych nejraději napsala 11/10, ale přijde mi, že to bych podváděla sama sebe. Tudíž píši nádherných 10/10!
Tak co, zavzpomínali jste si na svazky z edice Knihy odvahy a dobrodružství, které jste jako děti četli?
Comments (2)