Předem upozorňují, že v tomto textu se mohou objevit spoilery na knížku Rudá královna, která Křišťálovému meči předchází. Budu se ovšem snažit být co nejšetrnější.
Mare Barrowová, Rudá dívka se schopnostmi Stříbrných, vložila důvěru do nesprávného člověka a byla zrazena. Spolu s ní to odnesla nejen Šarlatová hlídka, skupina Rudých vzbouřenců, ale i korunní princ Cal, který je obviněn z vraždy svého otce. O Calovi si Mare v poslední době nemyslela nic hezkého, ale ukázalo se, že se zmýlila i v tomhle. Jen díky tomu, že spojili své síly, dokázali přežít popravu, kterou pro ně nachystal nový král. Když se Mare konečně ocitá v bezpečném úkrytu Šarlatové hlídky, má problémy věřit i své vlastní rodině. Přesvědčila se totiž, že každý může zradit. Jediný, komu je ochotná věřit, je Cal. Ten je ale v úkrytu držen jako vězeň a Stříbrné rukojmí. Nikomu kromě Mare nedochází, jak moc může Cal pomoci povstání. Mare, která byla ještě před pár týdny obyčejnou nevzdělanou rudokrevnou dívkou, musí přijmout roli vůdkyně povstání a najít a ochránit další Rudé, kteří mají stejně jako ona schopnosti Stříbrných. Dostává se do situací, z nichž se nejde dostat jinak než zabitím nepřítele. A i když je to pro vyšší dobro, neznamená to snad, že se z ní stává stejná zrůda, jako jsou ti, proti kterým bojuje? Mare Barrowová už ztrácí ponětí o tom, kým je.
„Rod proti rodu, Stříbrný proti Stříbrnému. Jen Rudí zůstanou jednotní. A my díky tomu zvítězíme. Norta padne a my povstaneme, rudí jako úsvit.“
Ten, kdo četl předchozí recenzi ví, že z Rudé královny jsem byla nadšená tak, jako už z žádné knihy dlouho ne. Nedočkavě jsme se proto ihned po jejím dočtení vrhla na pokračování. A byla jsem zpočátku opravdu zklamaná. Na více než sto stranách se totiž odehrávalo neustále to samé. Mare byla zrazena, utekla do bezpečí za pomoci svých spojenců, ti jí ale následně také zradili a byla zajata. Pak se ukázalo, že to vše byl jejich plán a oni jen předstírali, že jí zradili. Až na to že vůbec a Mare je znovu zrazena – a dáme si repete… To nemyslím s nadsázkou, prosím pěkně, takhle to opravdu bylo. Nemohla jsem se do Křišťálového meče vůbec začíst a pár dní, než jsem se pročetla za hranici asi sto dvacáté strany, jsem se jeho čtení věnovala minimálně.
Až do chvíle, než se dějově přesouváme mimo základnu a úkryt Šarlatové hlídky, to bylo neuvěřitelně úmorné a vleklé. Pak se ovšem autorce vrátila její jiskra a příběh se rozjel. V prvním díle šlo především o politické intriky. Teď už ale nejsme v pozlátku paláce, jsme v boji a jedna chvíle, v níž jde o život, střídá druhou. Bojové scény mě moc bavily, Mare a její spojenci v podobě kapitánky Farley, prince Cala, kamaráda z dětství Kilorna a bratra Shadea jsou drsná partička.
Rázem se celá kniha vyhoupla na úroveň Rudé královny. Victoria Aveyardová píše v ich-formě naprosto skvěle a postavy i příběh vede nečekaným a originálním směrem. Ráda bych řekla, že jsem nenašla žádnou prvoplánovou záležitosti, ale bohužel tam jedna byla (týkala se Mareina přítele z dětství Kilorna). Aveyardová se s ní ale vyrovnala o něco lépe než v ostatních knihách, kde se také vyskytovala. Děj stočila zpět na neprošlapanou cestičku a měla vystaráno. Hodně jí v tom pomohla emoční stránka postav, kterou má moc dobře rozpracovanou.
Spoléhám na Cala, na Kilorna, na Shadea, že spolu zachráníme tolik novokrevných, kolik jen půjde, protože se bojím, abych nezůstala úplně sama. Abych se jednoho dne neprobudila do prázdnoty, kde nebudou mí přátelé, ani rodina. Kde nebudu ničím než jediným bleskem v temnotě osamělé bouře. Kde mi společnost bude dělat jenom Maven. Jenom stíny a duchové.
Pokud jsem skutečně meč, jsem meč z křišťálu. A začínám se tříštit.
Vyprávění se nejpodrobněji soustředí na Mare, z jejíhož pohledu příběh sledujeme. Její emoce a myšlenky jsou velmi silné, ale autorka je přitom nijak zvlášť je nepopisuje. Jsou cítit mezi řádky jejích projevů a myšlenkových pochodů a to bohatě stačí. Odehrává se v ní obrovský vnitřní boj, protože se nemůže vyrovnat s myšlenkou, že chlapec, kterému otevřela své srdce a který jí nakonec zradil, to na ní celou dobu jen hrál. Potlačuje své city k němu, ale nedaří se jí to, i když by ho při setkání tváří v tvář s radostí zabila. Je tu ale i Cal, který má na usmrcení nového krále daleko větší právo, než ona… Jako čtenář jsem cítila Mareinu slabost a nejistotu, rozpor v jejích činech i myšlenkách, a to mě vážně dostalo.
Už jsem to psala v minulé recenzi, ale znovu to zopakuji: Mare je bezvadná hlavní postava. Realistická, sympatická a chytrá (i když nevyniká ve školních předmětech, je mazaná jako liška). Stalo se mi, a myslím, že nejsem jediná komu se to přihodilo, že jsem se s Mare zžila do takové podoby, že jsem přejala její názory a pohled na různé situace. I když něco, co jsme prováděly, nebylo úplně košer, musely jsme zkrátka zvolit to nejmenší zlo. A když jsme se pak pohádaly s Calem, chtěla jsem se nás zastat, když to Mare neudělala, protože my se snažíme! Děláme těžká rozhodnutí v krizových situacích podle toho, co nám v tu chvíli přijde správné. Tak nás nech být, Cale! Ale Calovy argumenty měly něco do sebe a já si tak uvědomila, že už delší dobu se moje milá Mare pohybuje v šedé zóně.
Knížka má opět rudou předsádku a krásný přebal, pod nímž je bílá stejně jako ostatní knihy ze série. Text ale tentokrát nebyl bezchybný, našla jsem v něm několik velmi zbytečných překlepů. Ne pravopisných chyb, pouze překlepů, což mě vždy mrzí mnohem víc. A divím se, jak je možné, že si toho nikdo nevšimne. To, že po desátém čtení toho samého přehlédne redaktor chybu ve shodě přísudku s podmětem dokážu pochopit, ale když je ve větě jedno slovo úplně navíc? Oceňuji ale kvalitní papír, to už dnes není samozřejmost.
I přes slabý začátek mě Křišťálový meč opravdu bavil. Začátku je ale obrovská škoda, mohla to být dokonalá kniha. Konec byl šokující a stejně jako v prvním díle jsem se modlila, aby to nebyla pravda. Nebude to spoiler, když vám řeknu, že šlo opět všechno do kytek, že ne? Knížka měla opět ideální délku, ani moc krátká, ani moc natahovaná. Další dvě knihy už jsou ale o něco tlustší, tak uvidíme, kam autorka svůj příběh zavede. Sérii moc doporučuji milovníkům dobré fantasy pro mládež bez ohledu na věk.
A já jdu číst dál, nemohu se dočkat, co přijde teď!
Na kouř a oheň jsem už byla tak zvyklá, že jsem ho téměř nevnímala, dokonce i když se z oblohy začal snášet prach jako vločky sněhu. Zůstávaly v něm naše stopy. Možná to bude to poslední, co po nás zůstane.
Křišťálovému meči v rámci číselného hodnocení nakonec udělím 9,1/10.
Knížku si můžete zakoupit i v Knihobotu a dát tím již čtené knize nový domov.