A noc byla jako samet je už trochu starší kniha. Každá kniha byla ale někdy žhavou novinkou a když uběhne od jejího vydání nějaký ten rok, neznamená to, že by ztratila kvalitu (což se snažím dokazovat i v Retro kousku). Tato kniha je z roku 2022, vydalo ji nakladatelství Host a já mám pocit, že jakožto starší kniha má pro mě ještě větší cenu. Je to komorní příběh s napínavým dějem, který ale působí díky postavám známě a komfortně. A mně díky jejímu „stáří“ přijde, jako by šlo o můj tajný poklad, k němuž se mi nikdo nedostane. Že to byl příběh jen malého společenství lidí – konkrétně dvou hlavních postav a mě, čtenáře. Společně jsme zažili velké dobrodružství a já s hrdinkou Maite jsme na chvíli mohly opustit své obyčejné životy. To třetí z naší partičky, Elvis, je na vzrušení a akci zvyklý.
Jsme v roce 1971 v Mexiku. Maite je nudná sekretářka, která právě překročila třicítku. Nemá ráda svou práci, nemusí svou rodinu a na obzoru není žádný muž, který by ji měl rád. Což je jedna z věcí, které jí matka ráda vyčítá. Proč by Maite měla mít vlastní byt, když je sama? Proč ještě nemá manžela a děti, na rozdíl od své sestry? Proč každou chvíli nemá peníze? Pořád samé vyčítavé otázky. Něčeho má ale Maite opravdu hodně – fantazie. Miluje utíkat do světa hudby a komiksů a pak si před svým skromným počtem přátel podle nich přikrášlovat vlastní život. Ve své hlavě je žádaná, každou chvíli má nového milence a jejím největším vzrušením rozhodně není hlídání domácích mazlíčků sousedů a prolézání jejich bytů při té příležitosti (jako tomu je ve skutečnosti). Právě tohle jí ale změní život. Maiteina mladá sousedka Leonora ji poprosí o hlídání kocoura zatímco odjede na víkend. Když se nevrátí, Maite nezbude než se jí pokusit najít. Hlavně proto, aby dostala zaplaceno, ale rozhodně nestojí o to, aby jí zůstal na krku cizí kocour. Spolu s Leonořinými přáteli se dostane do světa komunistů toužících po převratu, bude sledována a dostane se do nejedné přestřelky. Navíc se kvůli Leonoře ocitne v hledáčku nejen vlivných komunistů a tajné policie, ale také spolku Jestřábů.
Jestřábi v Mexiku vznikli, aby potlačovali studentské demonstrace proti vládě, infiltrovali se na univerzitu a studenty podezřelé z komunistických sklonů sledovali. Jednoduše řečeno byli placeni za mlácení studentů. Elvis je jedním z nich. Tedy, on nerad někoho bije, ale nemá jinou možnost. Bezmezně obdivuje svého šéfa a doufá, že jednou by mohl mít také tak luxusní život jako on. Při jedné demonstraci se ale vše zvrtne, Jestřábi se musí stáhnout do ústraní a hrozí, že je i rozpustí. Avšak pro Elvise a jeho jednotku má jejich šéf úkol, díky kterému by se pro ně mohlo ještě všechno v dobré obrátit. Jedna mladá studentka umění má kompromitující fotky, s kterými chce vyjít na světlo. Pokud se jí to povede, bude to mít katastrofální následky. Elvis od ní musí fotky získat, ale má to jeden háček: Nikdo neví, kde dívka je.
Cesty Maite a Elvise se nenápadně protnou. Každý zvlášť se snaží vyznat ve spleti intrik tajných služeb i svých spojenců, poznat kdo je dobrý, kdo špatný a jak by se měli v různých situacích zachovat. Nevědí ale, že v sázce je mnohem více než by je napadlo, a jeden či dva životy se mezi nutnými oběťmi ztratí…
El Elvis si uvědomoval, jaká to je ironie vzhledem k povaze jeho práce. Už jen ta představa: gauner, který nejde do souboje naplno. Jenže život je plný podobných ironií. Třeba takový Ritchie Valens, který měl strach z létání, umřel, když poprvé nastoupil do letadla. Zatracená škoda, a ti další chlapíci, co to odnesli spolu s ním, Buddy Holly a „The Big Bopper“ Richardson, taky nebyli marní. Nebo když si člověk vezme toho dramatika Aischyla. Měl hrozný strach, že ho zabijou u něj doma, a pak vyšel ven – a pic, orel po něm mrskl želvou a rozrazil mu hlavu. Na místě ho zamordoval, tím nejpitomějším možným způsobem.
Silvia Moreno-Garciová není pro české čtenáře neznámým jménem. V češtině už jí vyšly knihy Bohové jadeitu a stínu a Mexická gotikana, která mě láká již delší dobu. Po A noc byla jako samet si na ní ráda udělám čas, protože Moreno-Garciová je skvělá vypravěčka. Střídá kapitoly vyprávěné ze třetí osoby, věnuje se vždy buď Elvisovi, nebo Maite. V žádných nechybí cynismus, melancholie, životní zkoušky a samota. Autorce se daří dobře popsat nebezpečný život agenta tajné organizace i nudné dny nezajímavé sekretářky. Ještě lépe pak vystihuje lehce depresivní emoce, které každého z obou hrdinů provázejí.
Maite utíká na stránky komiksů. Nepřipadá si díky nim tak osamělá a jedině tam nachází porozumění a pochopení. Mezi papírem a inkoustem zažívá dobrodružství a dělá si přátele. Já jsem přesně tohle díky A noc byla jako samet a Silvii Morano-Garciové zažila také. Stejně jako má Maite ráda některé své komiksové hrdiny, já mám ráda Maite.
S hlavními hrdiny jsem se v mnoha ohledech ztotožnila a sdílela s nimi stejné myšlenky. Autorka si kromě spousty akce našla v ději i místo na filozofování a úvahy o umění, hudbě a spravedlnosti. A noc byla jako samet totiž stojí na reálné (a velmi nespravedlivé) historii Mexika. Jestřábi měli nejen potlačit komunismus, ale také jakýkoliv odpor vůči vládě a systému. Byly zakazovány knihy, hudba i filmy. Když, stejně jako v A noc byla jako samet, došlo na jedné ze studentských demonstrací k obrovskému masakru a existence Jestřábů se provalila, vznikla ještě horší skupinka cvičených agentů. Brigada Blanca unášela, mučila a vraždila mexické občany. Tyto úkony byly velmi dlouho popírány a nikdo za ně nepykal. Přiznány byly až v roce 2019, když už pořádně nebylo koho za ně trestat. Protože tato kniha nabízí pouze pohled agenta z řady Jestřábů a ženy, jíž nezajímá politika, Jestřábi se nám z jejích stránek mohou zdát jako hrdinové. Ale ačkoliv bojovali proti špatné politické ideologii, pomáhali také zakrýt ještě horší nekalosti v korupcí protkané vládě. Autorka si dobře uvědomuje, že člověk neznalý mexické historie může její knihu snadno vnímat chybně, proto připojila na konec knihy poznámku s vysvětlením končící silnou větou: „Nikdy nezjistíme přesný počet obětí Špinavé války. Moje kniha je noirový román, rodokaps, ale vychází ze skutečného hororu.“
Maite si obrazy prohlédla a připadaly jí nudné: rudé cákance bez jakéhokoliv významu. Víc ji zaujaly fotografie na polici. Figurovali na nich Leonora a její kamarádi v nejrůznějších pózách. Na jednom snímku seděla Leonora na klíně nějakého muže, v ruce držela cigaretu a zakláněla hlavu. Maite na fotku dlouho upřeně hleděla, zaujatá mužovou hezkou tváří.
Během tohoto potlačování odporu docházelo k vyjadřování nesouhlasu nejčastěji skrze hudbu. Umělci skrze ni projevovali své názory a povzbuzovali občany. Právě na ní také stojí A noc byla jako samet. Kniha má na konci i vlastní playlist, který jsem přenesla na Spotify (TADY je odkaz). Doufám, že by si teď A noc byla jako samet mohla najít nové čtenáře a tak se třeba bude někomu hodit. Zakázaná hudba, kterou milují Maite s Elvisem, pomáhá skvěle dotvářet atmosféru. Elvis si kupuje hlavně desky s mexickými covery, Maite si z Ameriky objednává originály. Oba dva ale dokáží vypnout své vtíravé myšlenky jen co se jehla gramofonu dotkne desky. Před očima se mi během čtení často objevoval jeden obrázek. Vypadal a zněl jako z černobílého filmu. Je v něm horký letní večer, někteří mladí Mexičané ještě jdou poloprázdnými ulicemi města domů, ale většina obyvatel je už doma. A v malém bytečku sedí člověk s knihou na klíně, kouří cigaretu a vedle něj vyhrává gramofon. Těmito slovy se dá také popsat atmosféra A noc byla jako samet.
Dokázala jsem si docela dobře představit co mě v této knížce čeká. Atmosféru jsem odhadla, byla i ve skutečnosti přesně taková jako v mé mysli. Ale příběh byl úplně jiný. Autorka mě svým psaním s něčím neobyčejným, jakousi skrytou melancholií, snadno vtáhla do příběhu. Zpočátku jsem Elvisovi nějak nedokázala přijít na chuť a více mě zajímaly kapitoly věnující se Maite. Do té jsem se přeci jen dokázala lépe vcítit a souzněla jsem s ní. Jakmile se ale Maite dostane do situací, které by se daly nazvat Elvisovou parketou, přijala jsem ho a těšila se na každý kousek příběhu nehledě na jeho protagonistu. Stránky mi ubíhaly pod rukama, byla jsem napnutá a nestačila jsem se divit, kam se příběh vydává. Čekejte v něm ale kromě návykové sedmdesátkové atmosféry také mnoho násilí a vulgarit.
A noc byla jako samet je jako milostná píseň a poklona klasické noirové literatuře. Noirová literatura je specifický typ detektivního žánru spojeného s temnou estetikou filmu noir. Je zaměřená na cynické postavy, morální nejednoznačnost, pesimistickou atmosféru a realistické, často drsné, prostředí, kde se zločin netrestá a svět je prostý hrdinů. Nejde o to kdo udělal jaký zločin, ale spíše o prozkoumání temných stránek lidské psychiky a společnosti. Noir nic neidealizuje a předkládá syrová fakta. Moderním představitelem tohoto žánru je třeba Jo Nesbø, v minulosti se mu ale věnovali Juan Díaz Canales, Frank Miller či Raymond Chandler.
Jednou z věcí, kterou mě příběh překvapil, byla téměř úplná absence romantické linky. Z anotace jsem totiž pochopila, že na ní bude příběh budován. A noc byla jako samet však stojí hodně na emocích, myšlenkách o životě a zvratech. Maite s Elvisem přijdou do kontaktu jen letmo a moc se toho mezi nimi nestane. Výše jmenované ale na krásnou a jemnou romantickou linku stačí. Tři sta dvaceti čtyř stránková kniha končí velmi otevřeně a čtenář se může jen domnívat co následovalo. A mně to vyhovuje. Konec je nádherný, atmosferický, logický a dobře vymyšlený a mně se v hlavě hned po dočtení rozběhla kupa scénářů. Přestože bych v A noc byla jako samet klidně ještě chvíli pobyla, cítím, že takto je vše perfektní. Že takhle to má být. A vzhledem k tomu, co se po konci knihy odehraje v mexických dějinách, není vůbec zaručeno, že příběhy Maite a Elvise budou mít šťastné konce.
Láska, křehká jako babí léto, utkaná z tisíce písní a tisíce komiksů, stvořená z filmových dialogů a plakátů navržených reklamními agenturami – jen pro ni Maite žila.
Tato jednohubka je jedinečná. Jako by v sobě skrývala svůj vlastní malý svět. A mně v něm bylo dobře. Nejen proto, že na sedmdesátá léta slyším. Kniha by mohla potěšit všechny fanoušky noiru, melancholie a zápletek černobílých filmů. Dobrým znamením je už to, když se vám bude líbit obálka knihy. Přesně takový nádech má totiž samotný příběh.
Kvůli tomu, že mě zpočátku moc nebral Elvis, dávám 9,5/10. Jsem ale nadšená a jistě se k A noc byla jako samet ještě někdy vrátím.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství, jež knihu vydalo – nakladatelství Host. Právě na jejich e-shopu se dá také pořídit.