Marek Poldr je šéfem policejního sboru na malém městě, kde vyjma turistické sezóny panuje spíše nuda. To mu ale naprosto vyhovuje, protože už tak ho život mimo práci vyčerpává. V posledních týdnech se mu navíc zdávají podivné sny, na které nemůže zapomenout. Vždy se mu zdá o tom samém a vždy je v tom snu přítomna žena, která je Markovi z nějakého důvodu povědomá. Jako by si nemohl vybavit odkud ji zná… Sám ale ví, že to je hloupost, protože jde o sen, a tak je i tato žena nejspíš jen výplodem jeho fantazie. Skutečná je však malá holčička, která byla v jejich městě před pár dny unesena. Marek se jí zoufale snaží najít, ale nemá žádné stopy. Pomalu propadá zoufalství, když mu naději, kterou tolik potřeboval, jednou v noci poskytne právě žena z jeho snu… Před Markem se náhle objevují okolnosti, které by nikdy nepovažoval za reálné, a vrásky na čele mu dělá i jeho vlastní nevyřešená minulost, která se ukazuje být stále ještě aktuální záležitostí. A pak se před Markem, který začíná pochybovat nad svou příčetností, objeví žena z jeho snu, z masa a kostí a dočista skutečná.
Až doteď totiž jeho práce vždy znamenala zajetou rutinu. Dorazit na stanici, vypít tu odpornou černou tekutinu, kterou teď po ránu vařil jejich mladý nováček, sednout ke stolu ve své malé kanceláři a projít papíry všech těch strašlivých přestupků spáchaných v předchozím dni. Většinou tedy žádných. Ale ať už ta práce zněla sebenudněji, měl ji svým způsobem rád. Jeho vedení obvykle nevyžadovalo žádná závažná rozhodnutí, která by musel učinit on sám. Nic než posouzení pár stížností místních obyvatel. Nikdo od něj neočekával řešení žádných závažných problémů. Tedy až do minulého týdne.
To se totiž zrak všech obyvatel města začal k Markovi upírat s naději. S nadějí, že dokáže najít to ztracené dítě. Zodpovědnost se najednou stala balvanem, který bylo každým dnem těžší a těžší nést.
Skutečná je prvotinou české spisovatelky Šárky Przewozné, které se splnil sen o vydání knížky doslova díky její lásce ke knihám. Než se totiž stala spisovatelkou, byla vášnivou knihomolkou a stejně jako mnoho dalších knihomolů byla součástí facebookové skupiny Knihy Dobrovský nazvané Knižní závisláci. Knižní závisláky (odkaz zde) řídí „markeťák“ Knih Dobrovský a jejich sesterského nakladatelství Naše nakladatelství Adam Pýcha, který si velmi libuje v interakcích se členy této on-line skupiny. Kdysi vybídl ty, kdo mají nějaké to literární dílko „v šuplíčku“, aby k nim do nakladatelství posílali rukopisy, protože hledají nové spisovatele. Šárka Przewozná tak učinila a… nyní láme skrze svou knihu srdce mnoha čtenářům a čtenářkám, jako například mně. 😊 Stručně řečeno byl její rukopis tak dobrý, že nakladatelství projevilo zájem jej vydat pod značkou Vendeta a mezi čtenáři se z něj brzy stala senzace. A já se tomu vůbec nedivím! Skutečná možná tolik nevybočuje slohem, ale je dobře vymyšlená, okouzluje krásně použitým magickým realismem a je přímo nabitá emocemi. Dlouho jsem se od knihy nemohla odtrhnout natolik, abych ji dočítala mžourajícíma očima o půlnoci ve všední den a už dlouho jsem nebyla tak dychtivá po nějakém druhém díle.
První třetina této dvou set devadesátistránkové knihy mi přišla poněkud slabší. Seznamujeme se v ní s hlavním hrdinou Markem, na nějž se poprvé upírá pozornost veřejnosti jakožto na policistu, který má nastolit pořádek, zachránit ztracené dítě a navrátit obyvatelům města pocit bezpečí. Marek má na takový úkol bezpochyby všechny potřebné schopnosti, ale s sebou do práce si nosí nevyřešené záležitosti z domova, které zapříčiňují dominový efekt a Markovi se tak všechno bortí pod rukama. Po celou knihu je z vyprávění ze třetí osoby zaměřující se na Marka cítit rozpolcenost, bezútěšnost a beznaděj. Marek sám neměl daleko k pěkné depresi a jeho myšlenkové pochody v sobě měly velkou dávku zoufalství. Číst o jeho emocích bylo velice zajímavé, hlavně proto, že jsem mu je všechny věřila. A ze subjektivního hlediska i proto, že pocit, že se na mě valí tisíc různých věcí kvůli kterým neudělám na sto procent dobře ani jedinou z nich, dobře znám.
Ale všeho moc škodí a tak i popisů myšlenkových pochodů a neustálých „teoretických vsuvek“, čímž míním přemýšlení o tom, co Marek udělá místo aby to v praxi udělal, na mě v jednu chvíli bylo moc. Po nějaké době, nejspíš na konci oné první třetiny, možná do poloviny druhé, už mi přišlo jako by Marek neustále přešlapoval na jednom místě. Stalo se to pro mě ubíjejícím, ale naštěstí přišly zajímavé dějové zvraty, které příběh zase rozproudily.
Jednou z dějových linek, které na Marka čekaly, bylo i sžití se se svým novým parťákem Adamem. Adam mi, na rozdíl od Marka a dalších postav, přišel trochu umělý. Další poměrně důležitá dějová linka se týká Markovy malé neteře Emy, která se ale na scéně ocitala jen sporadicky. Byla typickým dítětem z knih a filmů, které je posazeno do koutku, kde sedí dokud jeho přítomnost není potřeba v jiné místnosti. Ke konci se ale vykreslení Emy a zčásti i Adama zlepšilo a vznikly tak moc hezké pasáže a scény.
Co se povedlo na výbornou byla atmosféra. Je popsaná podobně jako hlavní hrdina Marek, tedy zoufale, bezútěšně a s kapkou deprese navrch. Hlavně je ale po čertech napínavá. Čtenář je brzy napnutý více než kšandy šedesátiletého zasloužilého pivaře a je velmi rád, že je Skutečná tak relativně krátká, protože být držen v permanentním napětí déle přeci nemůže být zdravé. Ale budu upřímná: klidně bych své zdraví za pár stran navíc obětovala. Skutečná mě vážně pohltila a nemohu se dočkat dalšího vývoje příběhu, který se bude odehrávat v druhém (a zároveň finálním) díle této duologie, jenž vyjde již v červenu a bude se jmenovat Neskutečná.
Celou cestu do práce Marek přemítal nad tím, co se mu tu noc zdálo. Nedávalo to smysl, ostatně jako pokaždé, ale všechno se to zdálo tak opravdové! A to i po probuzení. Byla to hloupost. Jeho sny byly takové už delší dobu, ale přesto by přísahal, že tentokrát to bylo jiné. Bylo to tak… tak… skutečné.
Zápletka s ženou z Markových snů byla opravdu originální a skvěle vymyšlená. Moc mě bavilo dozvídat se o ní více, i když je třeba říct, že toho o ní na konci Skutečné víme opravdu málo. Autorka toho napsala tolik, aby zaujala čtenáře a měla na čem stavět zápletky, ale zároveň toho čtenář nevěděl moc. Vlastně neví nic, ale nevadí mu to, protože si to při samém toužení po druhém díle ani neuvědomuje. Epilog, kvůli kterému se nejspíš tak moc těším na druhý díl, je přímo ďábelský! Do té doby jsem se jen chtěla vrátit do společnosti Marka a ženy z jeho snů, teď už jsem ale tak zvědavá na odpovědi na své nové otázky, že stará budu zhruba za tři, dva, jedna…
Co se týče detektivní zápletky, tu jsem uhádla už někdy v půlce knihy. Měla jsem celkem dva podezřelé a s finálním pachatelem jsem spokojená – druhého podezřelého jsem si totiž oblíbila. Autorce se musí nechat, že vše velmi chytře vymyslela. A byť pro mě konečné rozřešení nebylo překvapením, ani mi to nevadilo, protože dějová linka s tajemnou (ne)skutečnou zrzavou ženou mi vše vynahrazovala. Ve Skutečné se dočkáte i romantické odbočky, která je prostě a jednoduše dokonalá. Je oděna do permanentního zoufalství a tajemné až mystické aury, která si zcela získala mé srdce a naprosto jsem se pro ni nadchla. Ach, jak ráda jsem ženou, neboť se mohu takto rozplývat nad romantickými záležitostmi a nikdo na mě za to nebude hledět skrz prsty!
Skutečná je úžasná kniha, ale nějaké drobné výtky jsem v ní najít dokázala jak jste si nyní přečetli. Ovšem jako prvotina je Skutečná velice dobrá! Pro mě dokonce přímo nezapomenutelná a ráda ji doporučím všem, kterým výše jmenované nezkazí chuť do čtení, a kteří mají rádi magický realismus a příběhy nabité emocemi spolu se srdce drásajícími romantickými linkami podobným třeba těm z Hunger games a trochu i té z Hvězdy nám nepřály.
Na závěr se ještě jednou vrátím k cestě Šárky Przewozné za vydáním Skutečné. V Knihách Dobrovský a Našem nakladatelství se možná právě díky ní inspirovali k vytvoření tzv. spisovatelského startovače pro svůj relativně nový, ale zatím pravidelný, festival Knižních závisláků. Spisovatelský startovač funguje tak, že při příchodu na festival odevzdáte prvních pár kapitol svého literárního díla a zatímco si užíváte program, přítomní redaktoři a další zaměstnanci Našeho nakladatelství (občas i spisovatelé, minulý rok dělal „porotce“ například Leoš Kyša alias František Kotleta) váš text vyhodnotí a večer k němu poskytnou zpětnou vazbu. A pokud se jim bude opravdu moc líbit, odejdete z festivalu se smlouvou na knihu v kapse. Tento koncept funguje běžně v zahraničí, jen ve větším měřítku. Zástupci jednotlivých nakladatelství se sejdou na jednom místě a vy mezi nimi chodíte a předkládáte jim náměty své knihy.
Občas mám k marketingovým strategiím některých nakladatelství své zcela subjektivní poznámky, ale Knihám Dobrovský a Adamu Pýchovi se musí nechat, že se čtenáři/zákazníky umí pracovat skvěle. Sám Pýcha je s nimi denně v úzkém kontaktu v rámci zmiňované skupiny Knižní závisláci i mimo ni a moc dobře řeší i kritiku a výhrady, ať už k jejich knihám nebo třeba špatně vyřízeným objednávkám. Má navíc dobrý smysl pro humor a nebojí se si ze sebe udělat legraci, takže o zábavu a pohodovou atmosféru je v Knižních závislácích postaráno.
Mé finální hodnocení Skutečné je nakonec následující: 8,9/10. Ale velmi nadšených!
K zakoupení je Skutečná kupříkladu tady.