Když už na mém blogu najdete tipy pro Ježíška, naladím vás na Vánoce ještě o trochu víc. Druhý díl ze série knih o Dashovi a Lilly vyšel v už v listopadu a jeho obálka přímo křičí: „Americké Vánoce!“. E-kniha mi byla poskytnuta Humbook blogery a moc za ní děkuji. Tato recenze není podložená ničím jiným, než mými vlastními dojmy, je vysoce subjektivní a přináší jeden úhel pohledu na Dvanáct dní Dashe & Lilly.
Před rokem se Dash a Lilly zamilovali. Velkou roli v tom hrál červený zápisník plný vánočních aktivit, které čekají na provedení. Dash je věčně zarmoucený knihomol a jde-li o Vánoce, je tak trochu Grinch, je všechny splnil a nechal úkoly i pro autora deníku. Tím není nikdo jiný než Lilly. Kdyby vypadaly Vánoce jako člověk, byly by jako Lilly. Lilly je věčně usměvavá a nadšená vlastně do čehokoliv. A jak to tak bývá, protiklady se přitahují. Lilly a Dash prožili nádhernou zimu na Manhatanu, a těšili se, až spolu prožijí i zbývající roční období. Všechno bylo ale jinak. Lillyin dědeček měl infarkt a Lilly se naplno pustila do péče o něj. S Dashem se prakticky nevídají a opadla mezi nimi jiskra. Dash cítil, že se mu Lilly vzdaluje, ale nepřipadalo mu, že mu přísluší se do toho nějak montovat. Každý je někdy smutný. Nyní ale cítí, že samo se to nespraví. Zbývá totiž dvanáct dní do Vánoc, které Lilly obvykle stráví zdobením stromečku, pečením perníčků a zpíváním koled. Letos je ale nesmírně smutná a nemá na Vánoce ani pomyšlení. Jako by s ní odešel i duch Vánoc. Dash chce zpátky tu Lilly, do které se zamiloval. Chce aby byla šťastná. A je ochotný pro to udělat cokoliv, i stát se tím největším vánočním nadšencem.
Myslím, že jsem jedním z lidí, na které nemají knihy zasazené do určitých období, ať už Vánoc či Halloweenu, kýžený účinek. Avšak i přesto umím tyto knihy ocenit. V nadcházejících řádcích vás seznámím s tím, co se mi v této knize líbilo, i jaké mám výhrady. Faktem ale zůstává, že pro milovníky Vánoc bude tahle kniha to pravé ořechové. Doporučuji jí především mladším čtenářům. Já, v horní polovině náctých let už cítím, že jsem na ni stará 😀
Ve vyprávění příběhu se střídají hlavní hrdinové Dash a Lilly. Dash je naprosto skvěle napsaná klučičí postava. Autorům se vážně povedl, není nereálným přeslazený hrdinou. Je to zkrátka normální kluk, který má rád svojí přítelkyni. Dashovo vyprávění jsem četla ráda a nevadilo by mi, kdyby celou knihu vyprávěl jen on. Děj této knihy se odehrává, jak už z názvu vyplývá, během dvanácti dnů. Autoři si hrají s časovou posloupností a sem tam někdo vypráví z minulých dnů (jindy z budoucích), aby dosáhli jistého dramatického efektu. Zejména v jedné kapitole se jim to povedlo.
Lilly je mi o poznání méně sympatická. Mám problém jí vnímat jako vždy usměvavé sluníčko, protože z jistých výrazů se mi v hlavě vykresluje spíše jako rozmazlené privilegizované děcko. Obzvlášť s jedním jejím výrokem mám problém, říkala jsem si: „Co to proboha je!“. Jako by si to autoři poznamenali, když si z Lilly dělali legraci, a zapomněli to vymazat. Ten odstavec, který mi zkazil pohled na Lilly zní takto: Samozřejmě jsem věděla, že mě mají tendenci hodně ochraňovat, ale ráda bych se posunula dál. Totiž ne natolik, že by mi přestali dávat naducané obálky s hotovostí k narozeninám, ale trocha nezávislosti by byla zdravá. Nevím, zda v tom vidíte to, co já. Toho malého rozmazlence, který chce jen prachy. Navíc se nelichotivě vyjadřuje o Dashově rodině, která sice „nelichotivá“ je, jeho táta debil a matka taky ne úplně ideální, ale já z ní cítím takové pohrdání, až je mi zle.
Ač mám s Lilly problémy, první polovina knihy se mi líbila. V ději je jistá nereálnost, ale podívejme se na obálku knihy a zeptejme se sami sebe, zda to není přímo očekávatelné. Moc se mi líbila představa jízdy vlakem po městě, všude příšerná zima a sníh. Vlakem i tramvají cestuji moc ráda, skvěle se tam čte. Z řádků popisující toto na mě sálala příjemná vánoční atmosféra. Nejsem ovšem milovníkem amerického vánočního šílenství (přesněji jakéhokoliv šílenství ohledně svátků a událostí natištěných v kalendáři červeně), proto mě nijak nenadchlo čtení o tom, jaké aktivity Dash na Lilly vytáhl, aby jí vrátil do tváře úsměv.
Dash je z dvou procent tvořen orgány, kostmi a tak dále, ale z devadesáti osmi procent sarkasmem. Často jsem se jeho hláškám smála nahlas. Je to přesně ten typ humoru, který mám ráda. Velkou roli má v příběhu i Lillyin bratr Langston, který nenávidí na světě dvě věci: vidět svou sestru smutnou a vidět svou sestru s idiotem jako je Dash. V zájmu rozveselení Lilly je ale ochoten vzít Dashe na milost. Z jejich slovních přestřelek jsem měla skutečné záchvaty smíchu.
Jak řekl Langston Lilly, mezi roztomilostí a nesnesitelností je jen tenká hranice. Druhá půlka knihy se od této hranice s přibývajícími stránkami stále více vzdaluje. Teď ale důležitá věc: asi jsem na to stará. Nebo mám zkrátka vkus na jiné knihy, než tato. Dovedu si představit, že vás druhá polovina bude bavit stejně jako celá kniha. Moje kamarádka první knihu miluje, myslím, že druhý díl pro ni bude skvělý dárek a že si ho užije. Pro mě ale děj, který se odehrává za stranou sto a výše, není.
První kniha od autorské dvojice Rachel Cohn a Davida Levithana, Dash & Lilly – kniha přání, byla zfilmovaná Netflixem. Nasbírala 77 % pozitivních ohlasů, já jsem seriál neshlédla, takže nemohu soudit. Série o Dashovi a Lilly tvoří trilogii, třetí díl byl v originále již uveden.
Knihu doporučím jako pěkné proložení filmového maratonu Sám doma. Připravte si ke čtení horkou čokoládu, na talířek si dejte své oblíbené cukroví, a užijte si 208 stran amerických Vánoc. Grafické zpracování se nakladatelství CooBoo moc povedlo. Já jsem si čtení celkem užila, ovšem dovedu si představit i několik detailů, které by se mohly ještě více zpracovat, případně pozměnit.
Moje hodnocení proto činí 5/10.