Upozornění
Nosgob není pohádková země!
Postavy žijí a nevědí, že jejich příběhy bude někdo pozorovat a hodnotit, proto si nedávají pozor, aby vypadaly co nejlépe. Vaše nevinné duše mohou zvážit, zda chtějí projít clonou a nahlédnout.
Vítejte ve světě svobodné fantasie!
Nosgob je malá zemička ležící za magickou clonou a také v představivosti Michala Hrnčíře. Dnes už je přenesená i na papíře jakožto samonákladem vydaný srdcový projekt autora, kterému loni vyšel pod nakladatelstvím Solis i western. Stačí jedna konverzace s autorem a bude vám hned jasné, že se Nosgobu věnuje z čisté lásky k psaní a fantasy žánru. Právě díky tomu, že si knihy vydává na vlastní náklady a ne pod nakladatelstvím, v nich může vystihnout svou oblibu v drsnějších příbězích psaných jako poctu klasickým fantasy knihám, po kterých už dnes někteří čtenáři zase tolik netouží. I když nějací se také najdou – třeba já, která si knihu zakoupila minulý rok. Rémi je druhý svazek příběhů z Nosgobu, ale jelikož nejde o tolik ucelený příběh jako spíše jednotlivé povídky, není důvod proč nezačít právě jím.
Rémi je muž, který nikdy nepoznal svůj původ ani magický potenciál, který se v něm skrývá. Část dětství strávil v sirotčinci, ale jakmile vyrostl dost na to, aby se o sebe dokázal postarat, utekl odtamtud. Od té doby se protlouká světem, většinu času méně než více počestnými způsoby. Nikde nestráví moc času, ať už proto, že se dostane do nějakého maléru a jde mu o život, nebo proto, že mu dané místo brzy začne být malé. Povídková kniha Rémi: Nikde domov přináší zajímavý průřez Rémiho toulavým životem v němž mu stačí málo, a i za takových okolností si ho dokáže buď pořádně užít. Nebo si zadělat na pěkný průšvih.
Buď první anebo druhé – u nastiňování děje knihy jsem se pohybovala především v extrémech, ale měla jsem takový dojem, že právě tím vystihnu Rémiho charakter nejlépe. Rémi je mnoho věcí, ale určitě ne osoba, s níž se dá jednoduše vyjít. Je odvážný, někdy až lehkovážný, a nedá se o něm říct ani že by byl hloupý. Musel se brzy naučit postarat sám o sebe a přežít vše od hladu po tuhé zimy, což se mu možná povedlo právě díky houževnatosti jeho matky a atypické krvi jeho otce. Právě s nimi totiž kniha začíná, ostatně jako každý lidský život. U jiných knih by taková povídka možná měla i jiný význam než ten, který má – tedy že jde o začátek knihy. A jiný hrdina by se možná o rodiče, které nikdy nepoznal, zajímal a třeba se je i vydal hledat. Ne ale v knize z Nosgobu a ne když jde o Rémiho. Celou knihu i Rémiho, na kterého se vyprávění zaměřuje nejvíce, hodně ovlivňuje upozornění na samém začátku, které jsem opsala i na začátek tohoto textu; tedy, že hrdinové Nosgobu nejsou typickými knižními hrdiny, protože se jim nikdo neráčil sdělit, že se o nich bude psát, a tak se podle toho nechovají. Ale protože Rémi jde hodně často proti proudu, ani to by ho možná nepřimělo chovat se jak se na správného hlavního hrdinu sluší a patří a vydat se objevovat svůj původ, stát se vyvoleným, zachránit svět a tak dále, však to znáte.
Autorův styl psaní mi hodně připomínal psaní Andrzeje Sapkowského, Rémi zase Sapkowského hrdinu z husitské trilogie Reynevana. Jestli je někdo, s kým si Rémi mohl sednout, jsem přesvědčená, že je to právě Reynevan. Otázkou ale je, jak bychom k tomu přišli mi ostatní, protože tehdy by určitě nezůstal kámen na kameni. Kdykoliv by už jednoho z nich napadlo pozastavit se nad tím jestli to, co se chystají provést, není špatný nápad (protože by to byl špatný nápad), ten druhý by mu určitě odpověděl: „Blázníš? Co by se mohlo pokazit, vždyť to akorát vypadá jako jasná past! Nebuď srab a pojď.“ Úplně je vidím jak spolu popíjejí v hospodě, okrádají bohaté, padají do malérů a připravují děvčata o počestnost. To je to jediné, co mi na knize mírně vadilo – ne přímo připravovaní děvčat o počestnost, žádná si navíc nikdy nestěžovala, ale tisíc a jedno synonymum pro popis toho, jak velkolepě je Rémi obdařen, už ano.
Abych shrnula všechny formality, příběh je vyprávěn v přítomném čase ze třetí osoby a celkově se rozkládá na tři sta osmnácti stranách. Moc mě na Nosgobu bavily i jeho zásady jakožto fantasy světa a práce s magií a magickými bytostmi, které Rémi na své cestě křížem krážem (nejen) po Nosgobu potká. Autor hezky pracuje s naší mateřštinou, díky čemuž se povídky čtou svižně a lehce. Krásně se mi u nich podařilo vypnout a Nosgob mě do sebe dočista vtáhnul. I když to není zrovna férový a pro ženy příznivý svět, bylo mi v něm hezky. Tedy jako pozorovateli, na dovolenou bych do něj asi nejela. Ale zase nejde o tak krutý svět jako je Aithra ze Zlaté grai, kterou mi také v lecčems připomíná. Na Nosgobu ale nevisí takový depresivní závoj, je to jasný a barevný svět, který je možná tím jediným, co vlk-samotář Rémi kdy doopravdy miloval.
Třináct povídek je obohacených i o pěknou mapu a s tím, jak se čtenář blíží k poslední z nich, se epičnost a drsnost povídek nenápadně zvyšuje. Ač jsem to právě kvůli Rémiho komplikované osobnosti nečekala, posledních pár řádků třinácté povídky mě hluboce zasáhlo a bylo mi ho i velmi líto. Nosgob je zkrátka nevypočitatelný a nikdy nevíte, čím vás na další stránce překvapí. Nijak nepodléhá trendům a nic se v něm neděje jenom proto, že by se to stát mělo. A to klidně i za cenu toho, že něco zůstane v ději navždy nerozluštěno a čtenář se může jen domnívat jak by to nakonec celé dopadlo, kdyby se Rémi kdysi rozhodl vydat doprava a ne doleva.
Nerada bych házela všechny knihy do jednoho pytle, ale z vlastních zkušeností vím, že u knih vydaných samonákladem bývá často problém kvalita korektur. Nebo respektive bývala, dnes už štítek nakladatelství v žádném případě není zárukou dobře odvedené práce a znám taková, kde si ani nedokážu vybavit, kdy jsem naposledy četla knihu bez chyb a překlepů. I když jsem jich v Rémim také pár našla, bylo jich minimálně a mile mě to překvapilo. Díky tomu bych si troufla říct, že Nosgobu nic nebrání v cestě dobýt knižní trh nebo minimálně srdce čtenářů, kteří prahnou po nefalšované a ničím nezkreslené fantasy, která v nich dokáže vyvolat… pocity. Zda pozitivní, rozporuplné nebo nedej bože negativní, to nedokážu zobecnit, protože jak jistě sami zjistíte, vždy, když je do toho zapleten Rémi, je třeba znát souvislosti. Ovšem dobrou knihu nikdy neurčovalo jaké pocity, důležité je, že ve čtenářovi něco vyvolala.
První kniha z Nosgobu vyprávěla o mágu Mortegonovi, který hrál velkou roli v Rémiho (životním) příběhu. Na svět se pomalu ale jistě chystá i třetí nosgobská kniha, která bude vyprávět o princezně z Mulichova (jednoho městečka v Nosgobu) Leivě, s níž jsme se díky Rémimu již mohli setkat.
Čtení o Nosgobu bych doporučila všem, kdo se nezaleknou drsnějšího uchopení příběhu a postav v morálně šedé zóně, a těm, kteří mají slabost pro autentický svět, neotřelé dějové linky a fantasy podle mistra Sapkowského. Jsem moc vděčná, že jsem do Nosgoba, který je bohužel trochu skrytý před očima mnohých čtenářů, mohla nahlédnout.
Podtrženo, sečteno: hodnotím 9,5/10.
Knihy se dají zakoupit pouze u autora. Můžete jej v případě zájmu kontaktovat na Instagramu nebo Facebooku.