Od Eleny Minářové jsem v roce 2023 četla už její prvotinu Než zjistíš pravdu. Hodnotila jsem ji 9/10 a na Databázi knih k ní napsala toto: „Jsem velmi, velmi spokojená! Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, ale myslím, že si jí musím pořídit i domů. Při čtení jsem se cítila znepokojeně a úzkostně, věděla jsem, že něco přijde, a děsila se kdy. A o co půjde jsem neodhadla. Moc se mi líbily popisy idylického života boháčů, které mají i nějakou temnou stranu, to je téma, o kterém čtu moc ráda. Hlavní záporačce se ani nedivím, že se takhle „zcvokla“; to, co prožila muselo být hrozné. Knihu jsem přečetla jedním dechem, a přirovnala bych jí k V dobrém i ve zlém od Kimberley McCreight. Jsem moc pyšná, jak talentované autory v Česku máme, a mrzí mě, že spousta lidí si pod pojmem „autoři z Česka“ stále představí jen povinnou četbu.“ U autorčiny druhé knihy Mrazivé pouto, která vyšla nedávno u nakladatelství Fortuna Libri (stejně jako její první kniha), už ale tak pozitivní bohužel nebudu. Opravdu jsem se na ni těšila, protože Než zjistíš pravdu byl ďábelsky vymyšlený psychologický román. Ale Mrazivé pouto na mě působí jako nedotažená kniha s nepravděpodobnou zápletkou, která má v sobě navíc až moc zbytečných výplní.
Mrazivé pouto vypráví o Amber, Molly a o tom, co je spojuje navzdory všemu, co vypovídá o opaku. Amber je zaměstnaná v marketingu, věčně chodí pozdě, má milujícího přítele a poslední dny tráví večer co večer s kamarády venku. Molly zbožňuje klidná rána strávená na balkóně svého bytu a pracuje v kavárně jako baristka a cukrářka. Je nezadaná, ale našla dobré přátele v dalších zaměstnancích kavárny. Obě o něčem lžou, je jim lháno a zároveň jsou nějaké lži součástí. Jenže jaké a jak hluboko je potřeba kopat, aby je odhalily? Lží může být kolik chce, ale pravda je jen jedna.
Čí to vlastně byla vina?
Tvoje?
Její?
Té druhé?
Té další?
Nebo snad moje?
Nebo to byla vina nás všech dohromady?
Při čtení tohoto popisu i oficiálně anotace mě ihned napadne, že přesně takhle laděné thrillery mám ráda. A říkala jsem si to i po prologu, který je tajemný, napínavý a naznačuje, že dojde k nějaké katastrofě. Jenže už během prvních pár kapitol začíná příběh váznout. Celkem má kniha dvě stě třicet devět stran, takže jsem doufala v to, že má jen slabší rozjezd a nijak se tím při čtení netrápila. Za pár dalších kapitol mi ale začalo docházet, že by se musel stát velký zázrak abych nakonec nemusela říct, že jde dle mého názoru o jednu ze slabších knih, které jsem četla. Stránky mi sice krásně ubíhaly pod rukama a autorka psala stejně čtivě jako ve své první knize, ale na můj vkus až moc často obě hrdinky popisovaly vysedávání u kávy, svou chuť na ni a chození po nákupech. Nejen, že by se jim to opravdu hodně prodražilo, ale na rozdíl od Než zjistíš pravdu, která vypráví o bohatých ženách v domácnosti a kde podobné popisy sloužily k dokreslení atmosféry, mi zde přijdou pouze jako berlička, která má příběhu rozšířit rozsah. Navíc na mě brzy přestaly platit rádoby napínavá ukončení kapitol ve stylu: „to jsem ještě nevěděla, že bych si měla přát pravý opak“.
Po prologu, který nemá bližší upřesnění vypravěče, se střídají kapitoly v první osobě z pohledu Amber, Molly a v pozdější části knihy příležitostně i dalších postav. Ozvláštnění přinášejí kapitoly se skoky do minulosti s, i bez, upřesnění vypravěče. Části má Mrazivé pouto dvě, první se jmenuje Dvě lži, druhá Jedna pravda, což mi přijde velmi chytré a zároveň hravé. A, co je vůbec hlavní, krásně je to vystihuje. Jenže tady se dostáváme k posledním pár drobnostem, které se mi na této knize líbily. Nedá se ale říct, že by se mi úplně nelíbila, spíše nebudu za pár dní vědět o čem byla. Neurazila, nenadchla. Ale, jak už bylo řečeno, opravdu dobře se četla, takže jsem ji měla během pár dní za sebou.
Nadějných zápletek je tu hodně, dohromady jsou však slepené způsobem, kvůli kterému k sobě ve finále neladí. A i když samostatně by nejspíš fungovaly dobře, dohromady spíše drhnou. Na některé jako by autorka v půli příběhu dokonce zapomněla a nechala je nedořešené. Stejně jako u mnoha popisů kávy a vysedávání po kavárnách si u jedné konkrétní říkám proč vůbec v knize byla. Protože ať přemýšlím jak chci, nedokážu se k tomu dobrat. Podobných nedomyšleností je v Mrazivém poutu více. Uvažovala jsem co by bylo třeba pozměnit, abych byla zcela spokojená, a dostala jsem se až na samé základy příběhu, kde mi zkrátka hned pár věcí přijde nelogických. Je mi líto, že nemohu být konkrétnější, ale u knih, které pracují s napětím, nevyjasněnou minulostí a hrají na překvapivé zvraty jako právě Mrazivé pouto, záleží na každé poskytnuté informaci. A zcela jistě se najdou čtenáři, které by vyzrazení mrzelo.
Cítím vzrušení. Adrenalin mi proudí žilami. Napětí mě přímo pohlcuje. Když se mi svěří se svým plánem, nálada mi vystřelí do nebeských výšin. To je ono! Nemůžu se dočkat, až to uděláme.
Vybrala si mě. Opájím se slastným pocitem euforie, že to můžu být zrovna já, kdo jí s tím pomůže. Pro mě je to privilegium. Dává mi tím najevo, že jsem výjimečná. Nikdo jiný tam nemá co dělat. Budeme to jen ona a já.
Konec jsem soudila jako velmi snadno odhadnutelný, ale nevadil mi. Zato epilog mi vrtá hlavou doteď. Je zbytečně překombinovaný? Je neuvěřitelný, respektive nepravděpodobný? Nebo ho jen nedokážu ocenit? Ať tak či onak, za sebe Mrazivé pouto (které mi moc mrazivé nepřišlo) nejspíš nebudu doporučovat dál čtenářům, jejichž vkus je podobný jako můj. Pokud vás ovšem zaujala anotace či můj popis příběhu, určitě vás od čtení nebudu odrazovat. U thrillerů je myslím dvakrát tak důležité, aby si každý udělal svůj názor sám, než u jiných žánrů. Já jsem se do těch psychologicky laděných zamilovala díky Dívce ve vlaku od Pauly Hawkinsové, kterou považuji za naprosto skvělou. Pravidelně na ni ale čítám recenze, že je to děsná kravina. 😀
Nad hodnocením jsem se musela velmi zamyslet, protože příběh se mě pozitivně, ale v podstatě ani negativně, nedotknul. Jen po mně „sklouznul“. Nakonec ale hodnotím 4,5/10.
Mrazivé pouto jsem četla ve štafetě od Markéty z profilu knizni_blizenec. Děkuji za tuto možnost a budu doufat, že Elena Minářová ještě něco napíše. Protože i když mě Mrazivým poutem nenadchla, Než zjistíš pravdu si u mě zajistila dostatek kreditů. Vím, že psát umí a vím, že má hlavu na vymýšlení dobrých zápletek. Jen se to tentokrát podle mého názoru nepovedlo.
Mrazivé pouto se dá na e-shopu nakladatelství právě pořídit s nějakou tou slevičkou