Knížky s vánoční tématikou vyhledávám v prosinci už pravidelně. A musím říct, že jsem na ně v posledních letech měla štěstí a žádná mě nijak hrozně nezklamala. Což je něco, z čeho mám vždy strach, protože když jde o příběh s Vánocemi v hlavní roli, je velmi snadné spadnout do pasti jménem klišé. Letos jsem sáhla po další vánoční knize od Donny Ashcroftové, od které už jsem četla letní romantiku Když přeskočí jiskra a jinou vánočně laděnou knížku Vánoce na skotském hradě. Tato se jmenuje Vánoce ve skotské vesničce a odehrává se ve stejném lokaci, jako Vánoce na skotském hradě. Donna Ashcroftová ale byla mazaná a aby čtenářům neprozradila nic ze svých dalších knih, zahrnula do Vánoc ve skotské vesničce sice nějaké postavy z předchozí knihy, ale pouze ty vedlejší. Je to možná drobnost, ale na mě to působí jako by svým vedlejším postavám vdechla zase o trochu více života. Občas mají autorky romantických knih tendenci dobře vykreslit pouze hlavní postavy. Bylo hezké vidět, že svět z Vánoc na skotském hradě se otáčí dál i bez Belle a Jacka, hlavních hrdinů předchozí knihy.
„Vypadá to jako… osel.“ Nebo to byla halucinace způsobená přemírou cukru z Bonnibelliných sladkých koláčků?
„Ano, to je Bob,“ potvrdila mu Holliday. „Patří Edině Lochanové, která vlastní Evergreen Castle, to je hrádek na druhé straně vesnice. Toho uvidíte často, rád se toulá po ulicích, děti z místní základní školy ho mají moc rády. Když přijde Edna do pletařského klubu, často s ní dorazí do rezortu i on.“
Ve Vánocích ve skotské vesničce se seznámíme s Holliday a Damonem. Holliday už dva roky pracuje v místním Christmas Resortu, vánočně stylizovaném hotýlku, kde jsou Vánoce po celý rok. Spolu s provozními Bonnibel a Connelem a dalším personálem se jim daří vytvářet rodinnou atmosféru a návštěvníci se k nim rádi vrací. Holliday je na Christmas Resortu skoro závislá, protože je to její jediné útočiště poté, co přišla o milovanou osobu. Ovšem majitel Christmas Resortu půjde do důchodu, a tak jej prodává. Zájemce se najde velmi brzy, jde o investora z Londýna jménem Damon. Holliday by chtěla věřit, že Damon má s Christmas Resortem jen ty nejlepší úmysly. Ale Damon se chová tak podivně, že to přijde zvláštní i mírumilovné Bonnibel, která chce v každém vždy vidět jen to nejlepší. Na jednu stranu se Damon pokouší Resort koupit už několik let, na druhou se zdá tím, že předchozí majitel trval na tom, aby přijel na týdenní pobyt a se vším se seznámil, přímo otráven. Obyvatelé Christmas Resortu sice neví, že Damon s ním má spojené nepěkné vzpomínky, ale to nic nemění na faktu, že se Christmas Resort skutečně chystá zničit. Naštěstí jsou Holliday, Bonnibel a další z Resortu experti na probouzení lásky k Vánocům i v těch největších Grinchích. Otázkou ale je, jestli to bude v případě Damona stačit.
Vánoce na skotském hradě jsem hodnotila 7/10, protože poslední desítky stránek mě hrozně nudily. Vánoce ve skotské vesničce jsem dostala minulý rok k Vánocům (kdy také vyšly) a šetřila si je na tuto dobu, takže je přede mnou stihlo přečíst už spousta lidí z mého okolí. A nijak zvlášť je kniha nenadchla. Měla jsem proto docela obavy. Kdybych se na této knížce zasekla, protože by se mi nelíbila a nudila mě, nejenže bych z ní měla akorát tak zkaženou vánoční náladu, ale ještě bych přišla o mnoho času na čtení jiných, lepších knih. Nerada totiž knihy odkládám, vždy se jimi snažím probojovat až do konce. Uf, jak se mi ulevilo, když jsem jen během prvního večera čtení Vánoc ve skotské vesničce přečetla sto stran!
Stal se zázrak a s mými kamarádkami a babičkou, s nimiž čtu Donnu Ashcroftovou, jsme si vyměnily role. Zatímco obvykle jsem to já, kdo si najde důvod proč se mu kniha tolik nelíbila, tentokrát jsem já tou nadšenou. Tedy v rámci možností, nesmíme zapomínat, že nejde o žádné převratné literární dílo, ale odpočinkovou romantiku s nádhernou atmosférou. Při čtení jsem měla chuť vyběhnout ven a najít tam sníh, chtěla jsem cítit zmrzlé tváře a pořádné se obléct do kabátu, šály a čepice, abych venku nezmrzla. Pouštěla jsem si vánoční písničky a kdybych už měla napečeno, ujídám u čtení jeden kousek cukroví za druhým. Vyrazila jsem si na procházku k rozsvícenému stromečku u nás na náměstí a vyzdobila celý dům. A to je všechno, co jsem od této knížky chtěla – naladit se na Vánoce.
Přestože pojala podezření, že Damon plánuje Christmas Resort změnit, tohle nečekala. Už se s ním začala smiřovat – ne, že by mu zrovna důvěřovala, ale nemohla uvěřit, že celou dobu plánoval tohle. Přezdívala mu Démon a teď s jistotou věděla, že se to jménu k němu přesně hodí.
Když se na to ale podívám objektivně, je až s podivem, že mi čtení šlo tak hezky od ruky. Příběh je totiž s odstupem poměrně mdlý. Dává smysl a chování postav je logické, zápletky, které se nám odkrývají postupně, jsou dobře vymyšlené a poměrně originální. Ovšem myslím, že za pár týdnů už nebudu vědět o čem vůbec byl. Nepřijde žádná velká akce a na můj vkus se děj odehrává v moc malém časovém okně. Klidně bych do příběhu přidala více dynamických pasáží a natáhla ho na delší dobu. Ohledně délky knihy na počet stran (který je dvě stě šedesát dva stran) jsem ale zcela spokojená a myslím, že je ideální. Ani moc dlouhá, ani moc krátká.
Příběhu hodně pomáhá, že se střídá zaměření na Damona a Holliday v jednotlivých kapitolách. Buď se soustředí celá kapitola na jednoho, nebo na druhého. Jinak je kniha vyprávěna ze třetí osoby. Zatímco Jackovi kapitoly přišly ve Vánocích na skotském hradě až někdy v půlce knihy, Damonův pohled je nám nabídnut od začátku. I proto celý příběh dával o moc větší smysl. Nebyli jsme celou dobu krmeni jen zaujatým pohledem Holliday, ale od počátku jsme znali obě strany jedné mince. Navíc je osvěžující číst občas z mužského pohledu.
Donna Ashcroftová má dva velké talenty. Tím prvním je, že se nebojí příběh psát úplně jinak než všechny ostatní romantické autorky. Holliday se na začátku příběhu snažila Damona z hotelu vystrnadit. Když ale zjistila, že se to nepovede, přepnula a rozhodla se, že ho přiměje, aby si jejich Christmas Resort zamiloval. Začala k k němu přistupovat s čistý štítem a bez předsudků. Dovedu si moc dobře představit, jak by hlavní hrdinky jiných spisovatelek nedokázaly své ego překousnout a stále byly na hlavního hrdinu protivné. Nejednou jsem o tom ostatně četla. Donna Ashcroftová ale ne. Ví, jak fungují lidské vztahy, a že kdyby se ženy i v realitě chovaly podle svých oblíbených romantický hrdinek, byly by s prominutím za zvíře dojící mléko. Její hrdinky nejsou hlupačky ani hysterky, jsou to obyčejné ženy. A to je dělá neobyčejnými.
Druhým autorčiným velkým talentem je, jak krásné vedlejší dějové linky dokáže do příběhu zakomponovat. V tomto případě to bylo vyrovnávání se ztrátou. S jednou se vyrovnává Holliday, s trochu jinou i Damon. Se zcela odlišnou i matka opraváře Christmas Resortu, který se zrovna oženil s pokojskou a kamarádkou Holliday. A podobnou trabli řeší i hosté ubytovaní v resortu, které čeká první zdejší pobyt po ztrátě ženy jménem Mabel, jejich babičky, matky a manželky. Obzvlášť příběh rodinky ubytované v Christmas Resortu mě zahřál u srdce a šlo přesně o ten dojemný vánoční příběh, který v tyto časy citlivější povahy i rozpláče.
Celkově tedy šlo o oddechové až líné čtení, v němž ale nechyběly motivy pro „zaháčkování“ čtenářů, aby se ke knize chtěli vrátit a číst dál. Asi existují i lepší knihy, které se i o Vánocích můžete přečíst (mě například trochu více bavily Vánoce v knihkupectví od Jenny Colganové), ale pokud už po Vánocích ve skotské vesničce sáhnete, chybu podle mého neuděláte. Tyto knihy se koneckonců hodí dopřávat si jen jednou ročně, tak proč by to nemohla být četba trochu o ničem, ne?
V rámci žánru hodnotím 9/10 bodů.