Colleen Hoover je známá zahraniční autorka. Její tvorba je velmi diskutovaná, někdo říká, že napíše knihu o vážném tématu, které ale zpracuje pofidérně a zneuctí spoustou erotiky. Četla jsem už poměrně dost z jejích knih (Námi to končí, Odvrácená tvář lásky, Pravda nebo lež, Život jedna báseň a Na obtíž), ale takové pocity jsem neměla. V květnu tohoto roku dorazila do Česka kniha Reminders of him, která byla na sociálních sítích hodně viditelná a oslavovaná. Vydal jí Ikar, a nejedním zahraničním čtenářem je nazývaná nejlepší knihou, kterou kdy Hooverová napsala a to jich má na kontě už dvacet šest. Pro mě jsou ale Vzpomínky na něj, jak se knížka jmenuje v češtině, tou nejhorší, co jsem od ní četla.
Kenna Rowanová je po pěti letech propuštěná z vězení. Jejím největším cílem je nyní setkání se svou čtyřletou dcerou, kterou nikdy neviděla. Ale chyby, které v minulosti učinila to neumožňují. Přesto se musí snažit dál a zůstat ve městě, kde všichni vědí, co udělala. Nikde jí nechtějí zaměstnat, protože neúmyslné zabití v trestním rejstříku je trochu problém, hledí na ní skrz prsty. Jediný, kdo se k ní chová jako k osobě, kterou bývala, tedy obyčejné ženě, je Ledger. Ledger vlastní prosperující bar a v životě se mu celkem vede. Kdyby ale někdo zjistil, že se s Kennou vídá, přišel by o to nejcennější co má. Čím víc jejich vzájemné city sílí, tím větší je i riziko, které podstupují. Kenna musí dořešit svou minulost, aby si mohla začít budovat budoucnost, kde by mohla figurovat i její dcera.
Přiznám se, že jsem od knihy neměla nijak velká očekávání. Ano, těšila jsem se a nadšeně si běžela vyzvednout knihu do knihkupectví hned v den, kdy vyšla. Je přeci tak vzrušující, že zrovna Hooverová vydává novou knihu! Ale nějak jsem se k ní nedostala, týdny plynuly, nadšení opadlo, a já rozečetla Vzpomínky na něj až v září v rámci výzvy, přečíst knihy, co mám doma už dlouho. Takže si myslím, že nereálná, případně moc velká očekávání, nestála za tím, proč jsem byla tak zklamaná. Proč se mi tedy tak nelíbila?
Hlavními postavami jsou tedy Ledger a Kenna. Kenna se snaží získat možnost kontaktu se svou maličkou dcerkou, kterou porodila už ve vězení a kvůli komplikacím jí nikdy nedržela ani v náručí. Ledger by měl Kennu nenávidět. Čin, který jí dostal do vězení ho připravil o nejlepšího přítele. Jenže ho Kenna přitahuje. A odpusťte, ale nepřijde mi v pořádku, nedokázat potlačit své pudy kvůli někomu, o kom má to nejhorší mínění. A tady přichází problém číslo jedna. Nevypozorovala jsem žádnou věc, kterou by Kenna udělala, že by tak změnila Ledgerovo chování. Jistě, postupem času pozná, že je nejen přitažlivá, ale i laskavá, úžasná, milá a tak dál, ale v té době už jí nějakou dobu dělá osobního řidiče. Naloží si jí do auta, kdykoliv jí uvidí ve vzdálenosti deseti metrů, hlavně aby nemusela po svých. Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž, jistě, ale já mu nevěřím mu motivaci, kterou ke svým činům má.
Ve vyprávění se střídají Kenna a Ledger, kteří vyprávějí z první osoby. Ledgerovy kapitoly bezpochyby poznáte, protože zpravidla končí odstavcem plným otázek typu ,,proč jen mě ta Kenna tak přitahuje?“. Kennu ale musím pochválit, protože se ve svém vyprávění neutápí v sebelítosti. Naopak, kaje se, ale nijak se netrestá – zkrátka lituje toho, co se stalo, ví, že to nic nezpraví, ale chce začít znovu. I když ve spoustě případů jí její emoce nevěřím.
Kenna poté provede celkem hloupost, která je ve finále docela nevinná. Ale z pohledu další ženy, starší paní, která se stará o Kenninu dceru, to muselo být velmi děsivé. Ta byla poté velmi vystrašená, ale Ledger (má s dotyčnou jistou formu rodinného pouta) Kennu klidně dál vozil po městě a sem tam se s ní líbal.
Poprvé jsem porozuměla lidem, kteří nejsou zrovna fanoušky Hooverové (někteří o ní i natáčejí ošklivá videa a spouští proti ní kampaně – přitom bych řekla, že v knižním světě budou lidé aspoň trochu vyspělí a postačí jim svůj názor zmínit v recenzním textu). Na můj vkus se až moc věnovala vykreslování Ledgera jako potetované, drsného, majitele baru (cizím slovem ,,bad boyem“ – špatným klukem, zlým klukem). A ten milostný vztah mezi Ledgerem a Kennou byl zkrátka nemístný a neuvěřitelný.
Velmi fascinující je i vhled do priorit obyvatel Ameriky. Kenna jest žena, která zrovna vyšla z vězení. Nemá peněz na rozdávání, bydlí v tom nejnuznějším bytě, kde spí na nafukovací matraci (a to je z nábytku vše) a vzala práci, která jí přinese pár dolarů na hodinu a kterou normálně dělají fyzicky i psychicky znevýhodnění brigádníci. To podle mě svědčí o tom, jak potřebuju opravdu každou penny. Přesto až moc často utrácí za uber (něco jako taxi služba). A za jídlo, která by si pohodlně mohla udělat doma. Nechci jí tu teď nějak hanit, jen mě zaujalo, jak odlišnou mentalitu máme my, Středoevropané, kteří dennodenně využíváme hromadnou dopravu, byť bychom si ty taxíky kolikrát mohli dovolit.
Konec mi přišel jako z hloupého filmu. Nerada bych něco vyzradila, proto se k tomu nebudu více vyjadřovat, ale když zhodnotím příběh, přijde mi v mnoha ohledech nedodělaný. Několik vedlejších postav je na scéně a pak najednou zmizí. Už o nich není ani zmínka, nevíme jak dopadli nebo něco takového. Jistě, byli to vedlejší postavy, nejsou tak důležité, ale připadá mi to, jako by na ně autorka při líčení konce prostě zapomněla.
Ovšem našli se i věci, které se mi tu líbily. Třeba právě vzpomínky na něj. Byl to podle mě moc milý mladík a vzpomínání jeho otce s Ledgerem bylo moc hezké. Také první polovina, možná čtvrtina, se mi líbily. Námět je to opravdu pěkný a silný. Kdyby bylo možné ten zbytek pozměnit, mohla by z toho být lepší kniha pro mě. Všechno výše napsané jsou jen mé subjektivní myšlenky, které se nemusí ztotožňovat s vašimi. Našlo se mnoho čtenářů po celém světě, kterým se knížka moc líbila a v kterých zanechala hluboký dojem. Jedna z mých oblíbených knižních blogerek, se kterou v mnoha názorech na knihy souhlasím mi napsala, že pro ni je to nejlepší, kterou od ní četla. A stejně jako já zbožňuji Hooverové Námi to končí, mnoho lidí jej považuje za přehnané romantizování vážného tématu. Proto budu moc ráda, když se vám knížka bude líbit a dopřeje vám únik od reality. Mne bohužel zklamala, ale nemůžeme mít všichni stejné názory, to by pak na tom světě byla nuda.
Moje hodnocení, protože vytýkám výše uvedené, ale tleskám za námět, překvapivé rozuzlení vedlejších zápletek a některé silné myšlenky (a báseň): 6,7/10
Báseň, která úžasně vystihuje Kennino zoufalství, tu máte k přečtení. Mnoho lidí jistě naláká:
„Mám dceru, kterou jsem nikdy neobjímala.
Její sladkou vůni jsem nikdy nevdechovala.
Její krásné jméno jsem nikdy nezavolala.
Má dcera má matku, která ve všem selhala.“