V této povídce oživené duchy jsem se pokusil vzkřísit ducha myšlenky, který nemá mé čtenáře rozladit, tak aby se snad zlobili sami na sebe, jeden na druhého, na vánoční dobu nebo na mne. Kéž onen duch prodlévá v jejich domovech radostně a nikdo nechť si ho nepřeje zažehnat!
Svých čtenářů věrný přítel a služebník Charles Dickens (prosince 1843)1
Kdy jindy si přečíst ikonickou Vánoční koledu od Charlese Dickense, než o Vánocích! Abych se přiznala, knižní zpracování jsem nikdy nečetla, kromě pár úryvků v angličtině v rámci výuky. Věděla jsem, o co v příběhu jde, ale stejně jsem se těšila, až si příběh poprvé prožiji v psané formě. Doma jsem navíc měla krásně ilustrované vydání z roku 2022, které vyšlo v edici Drobek v Našem nakladatelství (nakladatelství spojeném s knihkupectvím Knihy Dobrovský). A právě to se ukázal být kámen úrazu – ano, správně tušíte, že se nechystám nad knihou a svým, jindy tak milým, Dickensem rozplývat.
Nejprve si ale povězme, o čem vůbec kniha, která uhranula nespočet čtenářů po celém světě a některé dokonce dojímá k slzám, je. Je o dobrých skutcích, lidské povaze, nezištnosti, duchu Vánoc a o tom, že všechno dobré se nám jednou vrátí, stejně jako to špatné. Zahořklý a lakomý obchodník Ebenezer Vydřigroš se o tom přesvědčí, když ho den před Štědrým dnem navštíví jeho bývalý spolupracovník, který zemřel před sedmi lety. Teď je z něj duch, který si odpykává všechny zlé skutky tak, že je s sebou musí vláčet v podobě řetězů a nikdy nenalezne klid. K Vydřigrošovi pošle tři duchy, kteří by mu měli pomoci obrátit svůj život k lepšímu, aby nedopadl zrovna tak: duchy minulých, přítomných a budoucích Vánoc. V minulosti Vydřigroš čelí svému dětskému já, které se dokázalo radovat z maličkostí, těšilo se z Vánoc a dobrých vztahů mezi lidmi. O poznání náročnější setkání ho ale čeká s duchem přítomných Vánoc, díky kterému poprvé spatří, co si o něm ostatní lidé doopravdy myslí a co vše svým bezohledným chováním způsobuje. A v budoucnosti zjistí, k čemu to všechno nakonec povede… To by to ale byl velice špatný vánoční příběh, kdyby v něm chyběla naděje na obrat k lepšímu. Je možné, aby Vydřigroše tyto zážitky nějak změnily? Nebo zůstane paličatý a odmítne si připustit, že to vše byla pravda a ne pouhý výplod jeho mysli?
„Nebuďte takový morous, strýčku!“ řekl synovec.
„Co můžu být jiného,“ odvětil strýc, „když žiju v takovémhle světě plném bláznů? Veselé Vánoce! Dej mi s veselými Vánocemi pokoj! Co je pro tebe vánoční doba než zrovna čas, kdy máš prázdnou kapsu poplatit účty – čas, kdy si uvědomuješ, že jsi zase o rok starší a ani o hodinku bohatší – čas, kdy si sestavuješ bilanci a shledáváš, že každičká položka v knihách, jak je rok dlouhý, ti je vysloveně ke škodě? Kdybych mohl prosadit, aby bylo po mém,“ rozhorlil se Vydřigroš, „pak bych dal každého hlupáka, co obchází s tím ,Veselé vánoce‘ na jazyku, uvařit spolu s jeho vánočním pudinkem a pohřbít se srdcem proklatým větví cesmíny! To by mu patřilo!“
Příběh je to z hlediska děje krásný, ilustrace v tomto vydání dokonce moc krásné. Tak kde je problém? Inu, v překladu. Když se mi poprvé dostala do rukou, nenapadlo mě se podívat, kdo ji vydal. A kdo ví, zda bych si to vůbec spojila s recenzemi na edici klasické literatury, kterou Knihy Dobrovský rovněž vydávají – sice jsou v ní knihy s pěknými přebaly a obálkami, ale aby ušetřili nějakou tu korunu na licencích pro překlady, kupují překlady z minulého století, které se pisatelům oněch recenzí prý velice špatně čtou. Doteď jsem s tím neměla zkušenosti, ale nyní to bohužel můžu potvrdit – překlad této Vánoční koledy pochází z roku 1958 a četl se mi příšerně. Košaté, nesmírně dlouhé věty s vsuvkami, kvůli kterým jsem se ve významu ztrácela, zastaralé výrazy, spousta pro mě nesrozumitelných metafor a zdlouhavých popisů… K povaze příběhu by se takhle laděný překlad hodil, ovšem bylo by v něm potřeba udělat úpravy. Takhle jsem se nedokázala vůbec začíst a bylo to pro mě spíše trápení než radostné předvánoční čtení. Skutečně mě kniha začala bavit až pár desítek stran před koncem, kdy se vybarvuje hlavní zápletka. A sem tam jsem také dokázala ocenit emocemi nabité momenty z návštěv minulosti, přítomnosti a budoucnosti Ebenezera Vydřigroše. Kdybych si dokázala odmyslet ten nešťastný překlad, snad by mě příběh i dojal.
Co je ovšem největší průšvih, je edice, v níž tato Vánoční koleda vyšla. Drobek je totiž značka knih pro nejmenší děti a jejich maminky, či knih vhodných pro prvňáčky jako takzvané první čtení. Jak někoho mohlo napadnout, že pro další knihu do této edice bude dobrý nápad zakoupit překlad z roku 1958? Kdybych byla malé dítě a dostala tuto knihu k samostatnému čtení, asi bych se po pár stránkách zoufalstvím rozbrečela. Když jsem se do textu nedokázala ponořit já jako dospělá, co teprve čerství školáčci. Jako pohádka před spaním ale toto vydání Vánoční koledy zaručeně uspí jak děti, tak dost možná i maminky.
„Koho?“
„Hádej!“
„Jak to mám vědět? Ale jdi, snad přece,“ dodala jedním dechem a zasmála se, jako se smál on. „Pan Vydřigroš?“
„Ano, byl to pan Vydřigroš. Šel jsem kolem okna jeho písárny, a protože neměl okenice zavřené a uvnitř hořela svíčka, jen stěží jsem ho mohl nevidět. Jeho společník je prý na smrt nemocný, jak jsem slyšel – a tak tam seděl sám. Ba myslím, že je sám a sám na celém světě.“
„Duchu,“ vykoktal Vydřigroš přerývavým hlasem, „odveď mě odsud!“
„Říkal jsem ti, že to jsou vidiny toho, co bylo,“ pravil duch. „Že jsou takové, jaké jsou, za to nedávej vinu mně!“
Kdyby šlo o knihu, která by nebyla tak profláknutá jako právě Vánoční koleda, byla bych zklamaná a naštvaná. Takhle mám doma jako kompenzaci alespoň hezké vydání klasiky s obálkou s potahem a vážně překrásnými ilustracemi od Kateřiny Boudriot-Bažantové. Pokud si ale budu chtít Vánoční koledu v budoucnu znovu přečíst, čeká mě pořizování jiného vydání. A vám zcela upřímně doporučuji to samé, nejste-li sběratel, který má Vánoční koledu přečtenou již mockrát a touží po knize pouze kvůli ilustracím.
Hodnotím 5/10 – nebýt příběhu, který se mi moc líbil, dala bych knize za nevhodný překlad ještě méně.
Stejně jako pan Dickens doufám, že vám má recenze nezkazila vánoční radostnou náladu. Za to by rozhodně nestála, ne v porovnání s tak krásnými svátky, jako jsou Vánoce. Děkuji, že jste se i dnes rozhodli přečíst si mé povídání o knížkách a přeji vám hezké svátky plné míru, pohody, shledání s rodinou a štěstí.
Tuto konkrétní Vánoční koledu za mě tedy NE. 😀
- Toto je předmluva knihy. ↩︎