Každé další léto je kniha, která byla ještě před vydáním hojně propagovaná nakladatelstvím, a mnoha blogery. A velké většině z nich se velmi líbila. Obvykle poprasku okolo knižních novinek nepodléhám, ale tady jsem viděla jistou podobnost s knížkou Každý někdy udělá chybu, která se mi moc líbila. A nyní, po dočtení Každého dalšího léta ve štafetě od Elišky z profilu freya_zlaskykpribehum, se můžu směle připojit k těm, kteří jejího čtení nelitují, a doporučovat jí spolu s Každý někdy udělá chybu. Je to totiž příběh s opravdu jedinečným nádechem. A je důkazem, že i když se mi čtení moc líbilo, na plný počet bodů to nemusí stačit.
Tu jsem nezničila. Zničila jsem jen náš vztah. Ale dostala jsem šanci všechno napravit.
Persefona Fraserová žije v Torontu v malém, ale elegantním bytě, a pracuje jako editorka slavného designerského časopisu. Někdo by mohl podotknout, že nemá zrovna zdravý vztah sama k sobě, a že popíjením a střídáním mužů se to nespraví, ale ona už neví, jak jinak má zapomenout. Volný čas tráví cvičením ve fitku a na spinningu, v kavárnách, nebo na luxusních pracovních večírcích. Z malé Percy se střapatou ofinou a zálibou v pletení náramků přátelství, se stala seriózní žena na podpatcích. Se svým životem by mohla být spokojená, ale občas, když se v létě podívá z okna bytu a vidí jen rozpálený asfalt, zatouží všechno to zahodit, a vrátit se do Barry’s Bay, do chaty, kde s rodiči trávila každé léto. Do místa obklopeného svěží přírodou, kde celé dny lehávala na mole, odkud pak skákala do jezera. Když jí nyní, po dvanácti letech od chvíle, kdy tam byla naposledy, zazvoní telefon, zjistí, jak překvapivě lehké je nasednout do auta a od všeho ujet do Barry’s Bay. Tam, kde to má nejradši na světě, a kde žije člověk, kterého má nejradši na světě.
Sam. Když bylo Persefoně, řečené Percy, třináct let, a její rodiče koupili v Barry’s Bay, u jezera Kamaniskeg, chatu, kde chtěli trávit léto, netušila, jak moc si to místo zamiluje. Hned první prázdninový den Percy potkala bratry Sama a Charlieho. Sam byl s Percy stejně starý, a hned si padli do oka. Občas se k jejich hrám a plaveckým závodům přidal i o dva roky starší Charlie. Šest let se Percy celý školní rok těšila, až bude moct prožít dva měsíce se svým nejlepším kamarádem. Kdyby jí tenkrát někdo řekl, že Sama neuvidí dvanáct let, nevěřila by, že by to vydržela. A že by to vůbec dopustila, vždyť Sam je její spřízněná duše, pro Krista! Ale vydržela to, a co hůř, zapříčinila to. Když se nyní vrací do Barry’s Bay na pohřeb Samovy a Charlieho matky Sue, obává se jejich setkání. Protože i když neuplyne den, aby na Sama s láskou nemyslela, neví, zda k ní on nechová nenávist.
Každé další léto je od první stránky opředeno tajemstvím. Proč už se Percy do Barry’s Bay neplánovala nikdy vrátit? Co tenkrát provedla? V knize se střídají kapitoly z přítomnosti, a kapitoly z minulosti. S každou další kapitolou z minulosti jsem byla víc zvědavá, co se muselo stát, aby to zničilo silné pouto mezi Percy a Samem. Jejich příběh začal před sedmnácti lety, odkud je nám také vyprávěn, a směřuje k jeho konci. Nebo to není konec? To, zda bude mít pokračování, i když o dvanáct let později, zjišťujeme v kapitolách z přítomnosti. Byla jsem napnutá, co bylo příčinou jejich odluky, a proto jsem četla každou volnou chvíli. Vzhledem k tomu, že kniha má “jen“ 336 stránek, měla jsem za dva dny dočteno. Kapitoly z minulosti mě bavily víc než ty ze současnosti, a není to jen kvůli zmiňovanému tajemství. Autorka skvěle popsala určité fáze dospívání, kterými jistě prošlo mnoho z nás: nejistota, pochybování nad sebou samým, i vytyčení si cílů do budoucnosti. A do toho nádherná letní atmosféra…
Příběh, který Carley Fortune napsala, je, dle jejích slov, inspirovaný jejím dětstvím u jezera Kamaniskeg. Když jsem si to přečetla v doslovu, pochopila jsem, odkud se ta báječná atmosféra bere. Autorce se povedlo úžasně zachytit léto u vody z dob jejího dospívání, připadala jsem si, jako bych tam doopravdy byla. O těchto letních měsících, které Sam a Percy prožili, bych dokázala přečíst celou knížku.
Každé další léto podle mě tvoří z 50 % atmosféra, a z 50 % hezky napsané postavy. Nechovali se hloupě a iracionálně, prožívali věrohodné situace a takřka ničím mě nerozčilovali. Z charakterů postav bych vypíchla, jak autorka pracovala s Percyinými obrannými mechanismy na prožitou ztrátu, to se mi opravdu líbilo. Příběh je celý vyprávěn z první osoby z pohledu Percy, a v takových případech, tedy kdykoliv čtu knihy v ich formě z pohledu ženy, cítím vždy riziko, že se vypravěčky „přejím“. (Mnoho postav žen, o kterých jsem četla, byly totiž hrozně afektované a tupé jak poleno.) Sem tam mi připadalo, že se Percy také „přejídám“, ale nikdy to nezašlo tak daleko.
Téma, které autorka v knize popisuje, je jedno z těch, pro které mám slabost. Jak se do sebe dva kamarádi zamilovali. Mám ráda převážně poklidné okolnosti, které tuto romantickou linku provázejí, proto ji volím raději, než například „enemies to lovers“ (tedy jak se do sebe dva nepřátelé zamilovali).
Velkým překvapením pro mě bylo, jak moc jsem si oblíbila Sue, matku chlapců, na jejíž pohřeb Percy přijela. Když jsem v kapitolách z minulosti zjistila, jak srdečnou a laskavou ženou byla, bolelo mě pomyšlení, že v přítomnosti už s námi není.
I když se mi Každé další léto četlo opravdu hezky, a celkově se mi kniha líbila, hlouběji mě příběh neoslovil. Jakmile došlo k odhalení událostí před dvanácti lety, tedy důvodu, proč nebyli Percy a Sam tak dlouho v kontaktu, přišlo mi Každé další léto jako jeden z mnoha příběhů, které jsem letos přečetla. Bylo tu hodně pasáží, které se mi líbily, a neříkám, že za chvíli nebudu vědět, o čem děj byl, ale nejsem z toho nějak „vodvařená“. (V tématu od přátel k zamilovaným považuji za lepší Každý někdy udělá chybu, kterou jsem zmínila na začátku.) Směle budu tuhle knížku považovat za jednu z těch oddechových, a jednoznačně si jí musím přečíst v létě, až budu moci letní atmosféru v příběhu pocítit na vlastní kůži.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 9/10.