Měsíc se s měsícem sešel a já jsem tu opět s měsíčníkem. Měsíc říjen se od září nemůže více lišit, konečně totiž přišlo sychravé podzimní počasí, žádné třicítky! Mne pod ruku chodily samé krásné knihy, četla jsem si s horkým čajem v ruce a pejsek mi spokojeně spal u nohou. A když je spokojený pes, je i páníček.
Jako nejkrásnější zážitek října okamžitě zmíním jedno nedělní odpoledne na zahradě mé tety a strejdy. Sluníčko příjemně hřálo, ale všude kolem bylo barevné listí, v kterém jsem se procházela a užívala si zvuků přírody. Stejně tak byl spokojený i můj pes, který celé odpoledne buď honil míček po zahradě, nebo mi seděl u nohou a hlídal mě. Kdyby mě chtěl někdo někdy okrást, můj pes mu v tom jistě zabrání – zloděj by jistě padl smíchy při pohledu na rozzuřeného francouzského buldočka.
Na blogu vyšlo tento měsíc spoustu článků. Jejich psaní jsem si moc užila a pevně věřím, že jste tu načerpali knižní inspiraci, které není nikdy dost. Zároveň jsem také spustila možnost přihlásit se k odběru novinek blogu. Pokud jste tak již neučinili a zájem máte, vyčkejte až na vás vyskočí okénko, kde zadáte e-mail. Budou vám chodit oznámení o nových recenzích a postupem času i další zajímavé informace a články.
A teď už k těm knihám: za říjen jsem přečetla 17 knih, což činí 6 344 stránek. Mezi nejlepší knihy, které jsem četla se řadí Narrenturm od Sapkowského (recenze teprve vyjde), Pláč němého boha od Terezy Matouškové, Saturnin, Anima od Jaromíra Vondry a Holky z Detroitu (recenze teprve vyjdou). Nesmím opomenout velký výstup ze své komfortní zóny, když jsem si přečetla knihu z nakladatelství Baronet. To je známé české nakladatelství žensko-románo-erotických knih. Ovšem kniha Archerův hlas, která mě zaujala anotací, byla výborná! Na doporučení Péti, jsem ihned navázala s druhým dílem, Travisem. Opět povedená kniha a já si můžu odškrtnout své první „baronetky“. Péťa je mimochodem administrátorka facebookové skupiny Vášnivá čtenářka, ke které také patřím – pokud ráda čtete romantiku, není od věci se ke skupině připojit.
Tento měsíc jsem dočetla hned tři série. První je série o Inspektoru Lucu Callanachovi a šéfinspektorce Avě Turnerové, které se přezdívá „Dokonalá série“. Každý její díl totiž začíná přídavným jménem „dokonalý“. Dokonalé stopy, první díl série, jsem četla někdy v roce 2019, možná osmnáct. Bylo mi prosím vás náct let a strašně jsem se pak bála. Ve čtení jsem ale samozřejmě pokračovala a Dokonalá série je jedna z mých nejoblíbenějších detektivních sérií. Poslední díl, Dokonalá lítost, skončil ještě ke všemu otevřeným koncem! Doufám, že autorka přeci jen napíše další díl, i když nikde o něm nejsou žádné zprávy a všichni už tak nějak počítáme, že se pěkného konce v osmé knize nedočkáme. U čeho je ale konec jistý, je Řetěz z trnů, poslední díl trilogie Poslední hodina od Cassandry Clare. Přiznám se, že jsem ráda, že tato série je ukončená a já už na ní nemusím psát žádnou recenzi. Už jsem totiž začala komolit název série. Někdy jsem napsala Poslední hodiny, někdy Půlnoční hodina, pak jsem dokonce zapátrala v minulosti a spojila ji s Pekelnými stroji – Pekelná hodina! O tom, jak se mi líbila si budete moci brzy přečíst. Poslední knihou, která uzavřela jak sérii, tak uzavře i tento odstavec, je Námi to začíná. Velmi očekávaná kniha od Colleen Hooverové, pokračování bestselleru Námi to končí. Zhltla jsem ji za jeden den a byl to moc příjemně strávený den.
Zároveň jsem v říjnu v sériích i pokročila. Vrátila jsem se ke své milované detektivní série Případy pro W+W – to jsou pravé anglické detektivky pro mládež. Rozrůstání série jsem přestala stíhat už před nějakou dobou, takže když na mě v knihovně vykoukl díl, který ještě nemám přečtený, brala jsem to jako znamení. Čtení Lžičky plné zášti jsem si moc užila a už se těším, až si přečtu následující díl. A protože se tato série rozrůstá rychleji než padá listí, brzy vyjde další díl. Sérii zahajuje Zločin slečnám nesluší, a já jej můžu jen doporučit! Byla to kniha tak napínavá, že jsem zapomněla jít ze školy domů. Pokud máte doma mladou dámu, která neví, co zrovna číst, pořiďte jí Zločin slečnám nesluší. A samozřejmě pokračuji v sérii Případy Kim Stoneové. Zatím jedu stylem „co měsíc, to další díl“, takže pro tento jsem si dala bezvýznamný cíl přečíst ty díly dva. Inu, nepovedlo se. Svůj podíl na tom má i šesti set stránková Anima, o níž bude řeč v dalším odstavci.
Oslovili mě dva čeští autoři, zda bych si jejich knihy nepřečetla. Jedná se o knihy Rapovej deník Lukáše Kouřila a Anima od Jaromíra Vondry. Obě knihy jsem si chtěla přečíst, takže jsem velmi nadšená a moc si vážím důvěry, kterou ve mně autoři vkládají.
Minulý měsíc jsem slavila narozeniny, ale některé dárky mi přišly až teď. Jsou to nádherné knížky, za které moc děkuji těm, o nichž vím, že si tento text určitě přečtou. Do několika z nich jsem se už i pustila a dočetla je. Jedná se o pohádky Bastien a jeho nečekaný příběh od Clare Povey, a Čarodějův klobouk od Tove Jansson, první knihu o mumíncích! Mumínky zbožňuji, ale knížku jsem nikdy nevlastnila, vždy jsem ji měla z knihovny. Byla jsem z ní tak nadšená, že jsem s ní první noc spala v posteli… Nu abych si zachovala aspoň trochu důstojnosti, zmíním, že na obě knihy vyjde v blízké době mini recenze.
Když už jsme u nových knih, rovnou doplním, že vyšla jedna z mých velmi očekávaných knih, a to Vinice ve Francii od Julie Caplin. Moc se těším až se do ní pustím, ale ještě o něco víc se těším na její další knihy: konečně nás totiž čeká díl Romantických útěků z Prahy! Myslím si, že s tím bude spojená i autogramiáda (kde jinde než v Praze), které tu už proběhli dvě. Jedné jsem se zúčastnila a byla to moc milá zkušenost.
Rozhodla jsem se také, že budu denně dělat něco pro svůj rozvoj. Jak mě to napadlo? Inu přišla mi kniha Léčivá moc psaní , která je prostě nádherná! Spolu s ní i tři Dobré záložky, kterým začínám čím dál tím víc propadat. A spolu s Léčivou mocí psaní přišla i jakási povinnost, s ní co nejvíce pracovat. Léčivá moc psaní od známé básnířky Rupi Kaur má totiž čtenáři pomoci projít těžkými chvílemi svého života pomocí psaní. Již první úkol jsem obrečela a byl to velký zápřah pro mé emoce. Abych se tedy takto denně nevyčerpávala, zapojím do toho i Pište správně česky od Šílených korektorů (tak tedy vystupují na Instagramu). Je to ta nejlepší češtinářská příručka, se kterou jsem kdy pracovala a nebála bych se jí doporučit všem učitelům češtiny. Velmi vtipně a nenásilně jsem si ujasnila látku, která mi vždy dělala problémy. A jak zní tedy můj „seberozvojový“ plán? Každý den kapitolu z češtiny a ze psaní. Jakžtakž se mi to zatím daří.
Kromě čtení jsem také po dlouhé době vzala do ruky háček a rovnou z toho je hezký set čepice s rukavičkami bez prstů. Poprvé v životě jsem dělala bambulku a vyšlo to docela hezky. A hlavně to hezky hřeje!
Nejeden večer jsem tento měsíc strávila s tatínkem při hraní písmenkové hry Bananagrams. O ní se brzy dočtete více v rubrice Kostky jsou vrženy.
Jak je vidět, říjen byl velmi čtivý měsíc. Ráda proto tento měsíčník zakončím zmínkou o knihách budoucích. V listopadu vychází závěr historické série Po stopách Jacka Rozparovače. Myslím, že se to neobejde bez příspěvku, protože na čtvrtý a poslední díl této série „Past na ďábla“ se neskutečně těším. Zároveň bych ráda zmínila dvě soutěže – jednu probíhající na mém Instagramu (odkaz je zde, nebo pro přesměrování slouží tlačítko nahoře vedle jména blogu) a jednu pořádanou knihkupectvím Martinus. Já jsem vyhlásila soutěž trvající do 13.11. o dvě knihy: o Jeden z nás lže a Jeden z nás je na řadě. Společně tvoří young adult thrillerovou duologie, která je známá pro své překvapivé konce. A pokud se zapojíte do této soutěže a štěstí vás mine jen o kousek (přesněji budete na kole štěstí hned vedle vítěze či vítězky), dám vám do příští soutěže vstup na víc (v praxi to znamená, že na kole štěstí budete napsáni dvakrát). A to už se vyplatí, neboť bude soutěž o merch Počkej, dočtu stránku!
Martinus finišuje při stavbě svého prvního knihkupectví v České republice (které už podle fotek ze Slovenska bude spíše knihomolským rájem) a vyhlásil wishlistovou soutěž. Wishlist neboli seznam přání, si může u nich na webu zřídit kdokoliv se zákaznickým účtem (na ten vám navíc často chodí speciální slevy, takže se opravdu vyplatí). A „Martinusáci“ jednou týdně vyberou jednoho člověka, kterému jeho wishlist splní! Budou se zasílat knihy za až pět tisíc korun, tudíž bych řekla, že nebude na škodu si ten wishlist na jejich webu naklikat, poněvadž pokud se štěstí usměje zrovna na vás, to budou Vánoce!
Myslím, že všechno zajímavé už bylo řečeno, proto se s vámi rozloučím a popřeji vám čtivý listopad plný pohody a krásných zážitků. Děkuji, že tyto řádky čtete.