Že dělíme chod světa na dobu před Kristem a po Kristovi je veřejně známá věc. Část naší populace, včetně mě, ho ale dělí ještě na Top Gear s Hammondem, Mayem a Clarksonem a po Top Gearu s Hammondem, Mayem a Clarksonem. Psal se rok 2015, když si britská televize BBC sama pod sebou podrazila nohy a kvůli nějakému incidentu v zákulisí vyhodila jednoho ze tří moderátorů motoristického pořadu Top Gear, Jeremyho Clarksona. Do té doby byl Top Gear skoro patnáct let na vrcholu. Poprvé se začal vysílat v roce 1977 a jednalo se o docela běžný motoristický magazín. V roce 2001 na něm ale začal spolupracovat právě Jeremy Clarkson s producentem Andym Wilmanem, kteří navrhli jeho dnešní podobu. Od té doby šlo spíše o formát zábavné show o autech, motosportu a novinkách z tohoto světa navrch, kterou se bavily miliony lidí po celém světě. Clarkson s Wilmanem vymysleli, že důležitá část každé epizody se bude natáčet ve studiu před živým publikem, kterému se budou promítat natočené reportáže. Ty mohly zahrnovat vše od recenzí aut na závodním okruhu až po šílenosti typu výroba vlastních sanitek z běžných aut a jejich následné otestování v provozu. A také spoustu zničených karavanů a výbuchů – jako v případě spolupráce se skupinou raketových vědců a přestavení tříkolového vozu na raketu, kterou následně odeslali do vesmíru. Ačkoliv náplň show byla sama o sobě výborná, kouzlo a úspěch Top Gearu stál především na úžasné chemii mezi moderátory, zmiňovaným Jeremym Clarksonem, Richardem Hammondem a Jamesem Mayem. Měli mezi sebou velkou spoustou vtipných interakcí, provokovali se a občas si v rámci výzev i dělali naschvály – Hammond si třeba udělal čalounění z Clarksonovy bundy, Jeremy zase Jamesovi vyřízl kus plechu z auta, aby si opravil díru v kapotě (přičemž jiskry při řezání omylem zapálily Toyotu Richarda Hammonda)… No znáte to, klasické vztahy na pracovišti. Sice si na začátku pořadu nejspíš rozdělili určité role, kterých se plánovali držet, ale nevěřím, že by se po velkou společně strávených let museli nějak přetvařovat. Vznikly úžasné momenty, které jsem sice už několikrát viděla, ale stejně se jim pokaždé směju jako poprvé.
Poté, co BBC neprodloužilo smlouvu s Jeremym Clarksonem, se rozhodli v pořadu nepokračovat ani Richard Hammond a James May. Dobře věděli, že bez něj už by to nebude ten samý pořad. May byl velmi konzervativní a opatrný řidič, do kterého se Clarkson s Hammondem neustále strefovali kvůli jeho (podle nich) nudného výběru aut a pomalé rychlosti jízdy. Clarkson dokonce jednou prohlásil: „V roce 1963 přišly na svět dvě věci, které mě moc nezajímají. Porsche 911 a James May.“ A Hammond, nejmenší člen trojice (a Clarkson s Mayem by jistě poznamenali, že i nejmenší člověk na světě), byl neustále popichován kvůli svému vzrůstu. Při přejezdu pouště Atacama, která je tak suchá, že v ní nežijí ani bakterie, Clarkson trefně prohlásil: „Richard Hammond je teď nejmenší živý organismus na míle a míle daleko…“ Sám Hammond si ze své výšky mnohdy dělal legraci a občas situaci dovedl i otočit. A Jeremy byl něco jako srdce Top Gearu. Na rozdíl od zručného Jamese s Richardem vše spravoval tak, že do toho praštil kladivem. Jakmile se ocitl ve výhodnější situaci, uměl si to opravdu užít a být pěkně škodolibý, pokud se mu to ale vymstilo, byl na to velmi vtipný pohled. V nadsázce (alespoň myslím) často prohlašoval, jak je geniální – třeba prohlásil: „Minulý týden jsem se chvíli nudil, a tak jsem vyřešil všechny problémy světa.“ Slavná je i věta: „Občas mě má genialita přímo děsí“, kterou pronesl těsně před tím, než mu zadním oknem auta prolétlo poleno, jež za své auto sám připevnil jako náhradu za nefunkční brzdy.
Kromě toho, že stejně jako zbylí páni natáčel reportáže, Jeremy vždy ve studiu zpovídal jednoho hosta z řad celebrit, kterého si pozvali, aby publiku a divákům povyprávěl o svých autech a zážitcích zpoza volantu a společně se podívali na záznam jeho měřeného závodního kola na okruhu. Každá pozvaná celebrita byla totiž posazena do stejného modelu „auta za rozumného cenu“, se kterým se snažili zajet co nejlepší čas. Byl to navíc pořad velmi britský, plný suchého anglického humoru, glosách o aktuální situaci ve Spojeném království i vtípků a narážek na ně. A nedílnou součástí pořadu byl i maskovaný pilot Stig – ten přicházel na scénu vždy, když bylo potřeba, aby za volant při testu usedl profesionál. Jeho identita byla vždy tajná a za ty roky se pod maskou Stiga vystřídalo mnoho lidí, jedním z nich byl třeba i pilot Formule 1 Michael Schumacher. Stig, „auto za rozumnou cenu“, Top Gear speciály zaměřené na cesty po světě v určitých typech autech, nebo třeba napodobování zimních olympijských disciplín s auty. To vše se stalo legendárními pojmy v historii britských zábavních pořadů. Byly to zlaté časy, ale už jsou nenávratně pryč.
Po skončení Top Gearu mělo slavné trio několik let další pořad o autech, tentokrát na internetové televizi Amazon, nazvaný Grand Tour. Byl přijat velmi kladně, obzvlášť poté, co z Top Gearu s novými moderátory dle očekávání vyprchala jiskra. Grand tour byla pojata podobně jako speciální cestovatelské epizody Top Gearu a skončila po šesti sériích minulý rok. Clarkson, Hammond a May se tak definitivně rozprchli do světa. James May se už dlouho soustředí především na cestopisy, moderoval například sérii Náš člověk v…, kde britskýma očima komentuje krásy světa. Richard Hammond odmoderoval několik vědecky laděných pořadů a jeho nejčerstvějším projektem je Drivetribe na Youtube, kde se svou dcerou Izzy věnuje aktivitám podobným těm z Top Gearu. Podle oficiálního popisku na Youtube tuto společnost vlastní i May a Clarkson, ale vidět tam jsou hlavně Hammond s Izzy, která je celý tatínek a velká fanynka aut. No a Jeremy Clarkson se po konci v Top Gearu věnoval pravidelnému psaní pro noviny SundayTimes, kde hodnotil a recenzoval auta. Ale pak přišla světová pandemie Covidu 19. A to je důvod proč vám tohle všechno povídám.
Covid tedy není přímo tím důvodem, ale je jeho základním hybatelem. S proticovidovými opatřeními se totiž Jeremymu znemožnilo i testování aut. Aby nemusel být zavřený ve městě, odjel na venkov do Oxfordshiru, kde už přes třicet let vlastní pozemky s farmou. Ale problém o čem by měl psát, když nemůže o autech, se tím nevyřešil. Nebo ano? Po všech těch letech se Jeremy v nedobrovolném volnu rozhodl do chodu farmy více zapojit a psát právě o tom. Protože když teď nemůže jezdit v drahých Porshe a Ferrari, proč by si nemohl splnit dětský sen a konečně si pořídit traktor, o kterém snil jako malý chlapec? Koneckonců si pořád může pořídit traktor nějaké luxusní značky, třeba Lamborghini… O Lamborghini kdysi prohlásil následující: „Klimatizace v Lambu bývala jako astmatik v palubní desce, který na vás fouká skrz brčko.“ A prozradím vám, že se Jeremy přesvědčí, že to tak zůstalo. I u traktorů. Díky spolupráci na Grand Tour měl kontakty v internetové televizi Amazon, se kterou se dohodli na seriálovém zdokumentování jeho farmářských nesnází a vznikl tak Jeremyho nový pořad Clarksonova farma, jehož čtvrtá řada má právě premiéru. Jeho farmářské sloupky v novinách byly navíc pro velký úspěch vydány i knižně. A tak se dostaly ke mně.
Když píšu o autech, tak vím, o čem mluvím. Vím, co je nedotáčivost a co dělá karburátor. Ale o farmaření jsem nevěděl nic. Doslova ani ň. Takže se ze mě stal sloupkař týdeníku Sunday Times píšící o farmaření, a já přitom nedokázal odlišit pšenici od ječmene, natož abych je uměl pěstovat. Stejně tak jsem netušil, k čemu slouží taková řepka.
Vůbec jsem nechápal, nač mám v traktoru všechna tlačítka, a když mi někdo poradil, abych si uskladnil obilí, nevěděl jsem, jestli ho dát do kbelíku, nebo do vany. Ukázalo se, že potřebuju stodolu, a dost velkou.
Zbývalo jediné – přizvat na objevnou výpravu vás, čtenáře. A že to byla nějaká výprava.
Jeremyho farma nejen zvířat je dvě stě dvaceti čtyř stránková kniha mapující rok a kousek na Jeremyho farmě jménem Diddly Squat. Právě proto, jak moc mám ráda Top Gear, mi tato knížka padla do oka a v červnu jsem se do ní pustila. A byla to výborná volba!
Nevím co jsem čekala, ale rozhodně jsem nečekala, že bude Jeremy tak báječný spisovatel. Velmi vtipný, kreativní a hlavně poutavý. Nebýt narážek na konkrétní dění ve Spojeném království, ani bych neřekla, že jde o knihu pouze složenou z novinových článků. Článků, s nimiž se jako se sbírkou nikdy nepočítalo. Snadno mohlo dojít k situaci, že by v této podobě vůbec nefungovaly. Jenže právě díky Jeremyho skvělému psaní mám pocit, jako by uspořádané na jedno místo působily ještě lépe než samy o sobě.
Samozřejmě, že tu najdete nespočet vtipných pasáží přesně v Jeremyho charismatickém humorném stylu. Skoro mě až dojalo, když na mě tato skutečnost dopadla. Jeremy tak, jak ho známe z Top Gearu, je v Jeremyho farmě nejen zvířat nediskutovatelně otisknutý. Jeho styl humoru může být pro někoho až pobuřující a urážlivý, mně je však vlastní již od tolikrát vzpomínaného Top Gearu. Jeremy se nebojí udělat legraci sám ze sebe ani patálií, které pod dohledem svých mnohaletých zaměstnanců starajících se mu doteď o farmu vyvedl. Jeremy se nijak nesnaží tvrdit, že se z pohodlného měšťana stal plnohodnotným farmářem, který celý Diddly Squat obstará sám. Naopak bez zábran přiznává jak to je, tedy že se například často sám o něco pokusí, ale nakonec musí zavolat někoho, kdo tomu opravdu rozumí, aby to po něm spravil. Nedělá ze sebe něco, co nikdy nebyl a není, a to mu značně dodává na důvěryhodnosti. Takže mu zcela věřím i jak farmaření a životu na venkovu propadl.
Právě tohle jsem se o ovcích dozvěděl po devítiměsíčním chovu. Že jsou pomstychtivé. Dokonce i po smrti.
Ovce vědí, že lidské bytosti jsou přecitlivělé. Z toho důvodu nikdy neumírají na něco prostého jako infarkt nebo mrtvice. Ne. Smrt ovce musí být nechutná. Takže prostrčí hlavu drátěným plotem a uřízne si ji. Nebo se rozhodne shnít zaživa, hezky odzadu dopředu. Nebo chytne chorobu, kvůli které jí v tlamě rostou bradavice. Smrt ovce musí být hodná televizní ceny Bafta. Pamatujete na Aleca Guinnesse na konci filmu Most přes řeku Kwai? No, tak taková smrt to je. S vnitřním krvácením navíc.
O farmaření a aktivitách na své farmě Jeremy píše někdy s mírným vztekem, hlavně když se mu něco nedaří, jindy s lehkým zoufalstvím, když počasí hraje proti němu. Ale hlavně s láskou. Vždy je v jeho psaní cítit láska a i vášeň. Možná si to nalhávám, ale mám pocit, že s každou další stránkou bylo cítit, že je jeho vztah k farmě vřelejší a vřelejší. Zamiloval se do tohoto způsobu života, o tom nepochybuji. A jeho city ke krajině, půdě, místu a lidem jsou nakažlivé.
Traktor je to tak ohromný, že se mi nevešel do stodoly. Proto jsem musel postavit novou. Každičký farmář, který ho spatří, říká to samé. „Tohle,“ prohlásí monotónně a typicky venkovským stylem si pošoupnou bekovku, „je moc velký.“ Ale podle mě se to s traktorem má jako s penisem. Nikdy není dost velký.
Přesto mají farmáři vcelku pravdu. Vážně je moc velký. Nejen, že se mi nevejde do stodoly, ale neprojde ani po příjezdové cestě. Musel jsem postavit novou. Traktor má taky příliš velký výkon. Oturbený řadový šestiválec sice produkuje pouhých 270 koní, což je někde ve sféře Golfu GTI, ale zato krouťák má hodnotu 775. To znamená, že když k zadní části připojíte nějaký zemědělský stroj, traktor ho okamžitě roztrhá na kusy.
Pokud se alespoň trochu orientujete v zemědělství, lesnictví a dalších oblastech, s nimiž Jeremy bojuje, budete si při čtení navzdory vzdálenosti mezi Českou republikou a Británií souhlasně pokyvovat. Jestli jsou pro vás tyto obory španělskou vesnicí, nejspíš vás i leccos překvapí. Jeremy do farmaření vážně pronikl, mnohé si jistě i nastudoval a srozumitelně na pár řádcích to dokáže předat dál. To se vyplácí hlavně při jeho kritice politiky a vlády, která podle Jeremyho líčení na farmáře úplně kašle, vůbec nechápe co se na venkově děje, a jde jim hlavně o to, aby jejich jednání vypadalo co nejlépe. Že pak třeba nebude co jíst je nezajímá. Docela bych tomu i věřila, ale na druhou stranu se v politické situaci Velké Británie, ještě ke všemu pět let staré, neorientuji, a posuzovat kdo je v právu mi v tomto případě ani nepřísluší. Je každopádně zajímavé sledovat Jeremyho jednoduché, a přesto účinné argumenty kterak naprosto rozcupují (alespoň z Jeremyho popisů) absurdní kroky britské vlády.
Humor, zábava, lehkost, skvělé psaní. Tohle vše může Jeremyho farma nejen zvířat nabídnout fanouškům Top Gearu i běžným čtenářům. Podle toho, co jsem se dočetla v jednom komentáři na Databázi knih, byla tato knížka psána v době natáčení první sérii Clarksonovy farmy, tudíž se některé příhody vyskytují v obou z nich. V Clarksonově farmě mám zavrženíhodné mezery, takže to nemohu potvrdit ani vyvrátit. Ale rozhodně se chystám to napravit. V nakladatelství Argo vyšel už i druhý díl Jeremyho farmy nejen zvířat, tentokrát s podtitulem Než se vrátí krávy, a v originále dokonce další čtyři knihy. Jeremyho sleduji na Instagramu, takže tuším co nás čeká. A je to zvláštní, ale i z jeho fotografií a videí na Instagramu a kratších popisků cítím Jeremyho humor, ironii, nadhled a přístup k životu. Jako by jistá pachuť Instagramu, kterou všude jinde cítím, až k Jeremymu nepronikla. A víte co si myslím že by se stalo, kdyby si tohle přečetl? Buď by se mi vysmál, anebo by bez mrknutí oka souhlasil, zamumlal něco o své genialitě a pravděpodobně ujel, jelikož je starý švindlíř a když to jde, najde si způsob jak získat náskok (to taky během svých let v Top Gearu hodně dělal). A jak bývalo řečeno na konci každé epizody Top Gearu: S touhle bombou se dnes loučím.
Ale ze všeho nejdůležitější bylo zjištění, že život na farmě je úžasný. Netušil jsem, že jezdit traktorem při západu slunce a pozorovat zajíce, vysokou a zpěvné ptáky mi může činit takovou radost. A když si o pauze na oběd dám sendvič z vlastní pšeničné mouky, s vlastním jehněčím a spláchnu to vlastním jablkovým džusem… Každopádně je to lepší než pozorovat Jamese Maye, jak si urovnává vercajk.
Podtrženo, sečteno: jasných 10/10, tady není o čem přemýšlet, vážení.