V roce 2022 měla premiéru již čtvrtá řada seriálu Stranger things a s ní se k hrdinům z prvních třech řad přidala i jedna z nejoblíbenějších postav tohoto seriálu vůbec: Eddie Munson. Eddie hraje v kapele, miluje metal a vede ve škole klub hraní DnD, pro který vyrábí i trička. Pojmenoval ho Klub Pekelného ohně a aniž by to plánoval, vytvořil v něm útočiště pro všechny, kdo jsou jako on: nikam nezapadající nerdi. 😀 Poslední ročník střední školy Eddie opakuje již potřetí, prodává v ní drogy a nic si nedělá ze šikany, která se na něj i na členy jeho klubu valí ze všech stran – v osmdesátých letech, kdy se Stranger things odehrávají, se totiž v Americe začalo věřit, že hráči DnD jsou stoupenci Satana a tak vůči nim lidé začali být obezřetní. Ovšem pokud by hlavní hrdinové Mike a Dustin, kteří se do Klubu Pekelného ohně při svém prvním roce na střední škole přidali, měli být stoupenci Satana, pak je Eddie se svým zevnějškem a excentrickým chováním sám Satan. I přes dealování drog, drsný zevnějšek a pověst svého otce-kriminálníka, která se na něj přenáší, ale Eddie není zlý kluk. Jen je hodně svůj, což znamená tak trochu pošuk. Co kdybych vám ale řekla, že takový nebýval vždy? Že podobně jako další kamarád Mika a Dustina, Lucas, by raději přestal hrát DnD jen aby dostal od školních šikanátorů příležitost zapadnout? A zajímalo vás někdy proč Eddie nedokázal dvakrát po sobě dokončit střední školu nebo jak začal bydlet v karavanu se svým strýčkem Waynem? Nebo snad toužíte po více interakcích Eddieho a roztleskávačky Chrissy Cunnighamové, které Eddie hned v prvním díle čtvrté série prodává drogy a většina fanoušků se shoduje, že nebýt tragických okolností souvisejících se světem Vzhůru nohama, byl by z nich velice zajímavý pár? Tohle všechno vám totiž může nabídnout kniha Ikarův pád od Caitlin Schneiderhanové, která se Eddieho příběhem zabývá.
„Co jsi provedl?“ otáže se. Když se postaví a založí si ruce na hrudi, z každého jeho pohybu už čiší naprostá odevzdanost. A v jeho hlase slyším, že už tu otázku položil nesčetněkrát – ne mně, ale tátovi. Její ozvěny se nesou desítky let zpátky, až k jejich dětství.
A teď ji musí položit Juniorovi. Co jsi provedl?
„Dostal jsem šanci být něčím lepším,“ řeknu.
„Lepším než co?“
„Než – než – vždyť víš, jak to myslím.“
„Ne, nevím. Lepším než co, Eddie? Lepším než ty?“
Na podzim roku 1983 se cestou z domu svého kamaráda ztratil jedenáctiletý Will Byers. Pro něj, Mika, Dustina, Lucase a jeho mámu Joyce to odstartovalo dobrodružství v boji proti příšerám ze světa Vzhůru nohama, který se ukázal být mnohem komplexnější a nebezpečnější, než by je kdy napadlo. A zatímco Mike, Dustin, Lucas, Joyce, Willův bratr Jonathan, místní seržant Hooper a postupně i Mikeova sestra Nancy a její přítel Steve se setkají s dívkou s nadpřirozenými schopnostmi Jedenáctkou, kvůli které navždy uvěří, že nic není nemožné, pro Eddieho Munsona v té době existuje nadpřirozeno jen při hraní DnD. Rok 1983 se přehoupl do roku 1984 a pro Eddieho začíná poslední půlrok na Hawkinské střední škole, když se mu naskytne příležitost změnit svůj život. V Hawkinsu ho kvůli kriminální minulosti jeho otce nečekají žádné dobré vyhlídky, nejspíš leda tak mizerně placená práce ve fabrice jakou má jeho strýček Wayne, na kterého stín jména „Munson“ také dopadá. A po tom Eddie rozhodně netouží. V baru, kde zrovna vystupuje se svojí kapelou, potká Eddie jednou večer mladou ženu jménem Paige, které se nejen podařilo z Hawkinsu zmizet, ale ještě pracuje pro hudební vydavatelství. A je schopná zařídit mu schůzku se známým vydavatelem z Kalifornie – stačí, když jí sežene demo jejich kapely. Příležitost jako taková se naskytne pouze jednou za život, a tak Eddie přistoupí na pochybný kriminální plán svého otce jak přijít k penězům, aby za ně mohl pořídit nahrávku. A zatímco se tak zoufale snaží setřást pověst svého jména, ani mu nedochází že tím, že se dal dohromady přímo s jejím strůjcem, na kterého se nemohl nikdy spolehnout, udělal největší chybu svého mladého života.
„Nebuď zmrd,“ prohlásí, ale na to už je pozdě. Já už zmrd dávno jsem. Byl jsem jím celou dobu. A celé Hawkins to vědělo, jenom já to přijal až teď.
Ikarův pád se stal již šestou samostatnou knihou, která vyšla jako oficiální doprovodný materiál k seriálu Stranger things. Tři z nich – Šílená Max, Rebelka Robin a Lucas v ohrožení – vyšly u nakladatelství Argo, zbytek – Temný experiment, Temnota na okraji města a Ikarův pád – vyšly u Našeho nakladatelství. Samotný seriálový scénář mají na svědomí Matt a Ross Dufferovi, kteří se v titulcích podepisují zásadně jako Duffer brothers (bratři Dufferovi), ovšem pro každou z knih rozšiřující příběhy jejich postav byl vybrán jiný autor mající zkušenosti s literární tvorbou. Není to praxe u knih k filmům nebo seriálům neobvyklá a v tomto případě se navíc vyplatila; mám už totiž přečtenou Šílenou Max pojednávající o Max Mayfieldové, která do seriálu nastoupila ve druhé řadě, a ta mi i kvůli stylu psaní nesedla zdaleka tolik jako Eddieho příběh. V Ikarově pádu se ale sešlo vše tak, jak mělo (od autorčina stylu vyprávění, přes fakt, že Eddie je má nejoblíbenější postava ze seriálu, až po počet stran) a já si jej mohla naplno užít.
Kniha má spád, moc dobře se čte a stránky tak snadno ubíhají pod rukama. Má pouhých dvě stě šedesát čtyři stran a povedlo se mi ji přečíst hned v den, kdy jsem si ji koupila. Na Databázi knih je Ikarovu pádu často vyčítáno, že nebýt spojení se Stranger things, byla by zcela to průměrná kniha, která by nikoho neupoutala. Musím s tím souhlasit, ale faktem je, že vznikla právě díky spojení se Stranger things a slouží pouze jako rozšiřující román, ne vysoká literatura. Když jsem se od účelu Ikarova pádu odklonila, také jsem viděla nedostatky, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem tak činila čistě z pokusných důvodů a jinak si užívala odlehčený, nenáročný příběh a hlubší poznávání Eddieho, kterého už se nejspíš v páté, a poslední sérii, Stranger things už nedočkáme. Kdo seriál viděl, ten ví, ale lhala bych kdybych řekla, že v jeho návrat stále nedoufám.
Autorka jde v popisech Eddieho charakteru opravdu do hloubky a připravuje mu jednu bolestnou životní zkušenost za druhou. Zároveň ale zachovává uvěřitelnost typickou pro Stranger things a pomalu Eddieho formuje do podoby, v jaké ho znají fanoušci seriálu. Bylo tu i několik vtipných a komických scén, ale převládaly spíše dojemné a velmi silné okamžiky. Emocí, DnD, hudby a Eddieho, který se učí nebát se být sám sebou a dát konečně šanci tomu správnému Munsonovi, je zkrátka kniha plná. Ději nechybí ani důvtip a je také poměrně napínavý, protože čtenář ví, že se něco pokazí, že Eddiemu jeho táta určitě neříká vše nebo se ho snad nedej bože chystá podvést, ale já jsem za celou dobu nedokázala uhodnout co. Když na to Eddie konečně přijde, jde o velmi překvapivou kapitolu, při níž do sebe vše hezky zapadne a jen potvrzuje jak pevně celou dobu autorka drží otěže příběhu. Byla to navíc velmi emocionální a drásavá kapitola, přesně taková jak se na městečko Hawkins v Indianě sluší a patří.
Jakmile tuhle spoušť zmáčknu, už to nepůjde vzít zpátky.
Ale já už to rozhodnutí udělal před několika týdny – u kulečníkového stolu v domě Skunka Ricka, u hory palačinek v zaplivaném bistru, nad skleničkou Jacka a coca coly ve Skrýši. Teď už ho zbývá jen provést.
„Drž mi palce,“ řeknu vysílačce. A nepotřebuju žádný signál, aby se mi v uších rozezněla tátova odpověď.
Munsonové nemají smůlu ani štěstí.
Pak zabouchnu dveře auta a vydám se zahájit tuhle party.
Eddieho tedy čekají dva střety s realitou – jeden nepříjemný a druhý víceméně příjemný. Tím nepříjemným je ona situace s otcem, tím příjemným je, že si konečně přizná, že je jaký je, tedy nerd, mimoň a podivín, a stane se z něj ten Eddie, kterého známe ze čtvrté série Stranger things. Nebylo jich moc, ale došlo i na chvíle, kdy v Eddiem z roku 1984 nebyla ani stopa po Eddiem z roku 1986 a jeho vývoj byl o to brilantnější. Moc hezky zakomponované byly i narážky na děj seriálu nebo krátké pasáže, v nichž se objeví přímo postavy z něj. A jak bylo řečeno na začátku textu, nechybí ani Chrissy Cunnighamová – předpokládám, že největším lákadlem by pro fanoušky-nečtenáře mohla být zmínka, že se v čase vrátíme i na talentovou show, kde se Chrissy a Eddie poprvé potkali, a na níž se naráží v té slavné scéně s jejich rozhovorem v lese.
„Co tě žere, Garethe?“ pustí se do něj Dougie. „Odteď máš svůj vlastní Munsonův úmrtí psychomonolog. A ten má cenu zlata, ty troubo.“
Gareth se sesune tak, až má hlavu skoro mezi rachitickými ramínky, stejně na něj ale vrhne překvapivě zuřivý pohled. „A to mu mám jako poděkovat? Zabil mě!“
„A ty jsi nějak výjimečný? Snaží se nás zabít všechny!“
Velmi kladně musím hodnotit i překlad a korekturu, s níž jsem se u Našeho nakladatelství již několikrát setkala ve velmi neuspokojivém stavu. Jsem proto ráda, že tentokrát jsem narazila snad pouze na jediný překlep, u nějž si navíc nejsem jistá, zda nejde o hodně netradiční, ale stále správnou verzi daného slova. Ikarův pád tedy doporučím všem, kteří mají rádi samotný seriál i Eddieho postavu. A při čekání na pátou sérii se jistě neztratí ani zbytek doplňkových knih, byť ne všechny možná budou tak chvalitebné jako právě Ikarův pád. Jak už jsem říkala, četla jsem před pár lety Šílenou Max a i když jsem ji dokázala přečíst, bylo to spíše kvůli tomu, že tenkrát jsem byla v nemocnici a neměla moc na výběr. Vážně teď ale uvažuji, že dám doplňkovým knihám opět šanci – třeba až vyjde pátá řada seriálu, která bude nejspíš opět vycházet po dvou částech se zhruba měsíčním rozestupem a já nebudu mít čím ten čas zaplnit. Jsem šťastná jak příjemný příběh Ikarův pád byl, protože jsem díky němu (nebo spíše s ním) strávila krásný den a ještě teď hýřím spokojeností. Když už si chtějí studia „namastit“ kapsu doprovodnými materiály, je dobře, že zvolily způsob, který fanouškům seriálu také něco dá a ne z nich bude jen stále dokola tahat peníze za totožné informace, jako mi přijde, že to je u Harryho Pottera (slyšeli jste, že se k výročí dvaceti let českého překladu chystá další „speciální“ vydání knih?).
Podtrženo, sečteno: 9,5/10.