Dnešní příspěvek bych ráda pojala jako takové měsíční shrnutí. To s sebou samozřejmě nese povinnost psát jej každý měsíc, což bude možná trochu výzva, protože s rozjezdem této stránky se váže i velký skluz ve vydávání příspěvků o knihách právě přečtených a jistým způsobem aktuálních. Na Instagramu se mi to v poslední době docela vedlo, ale s přesunem sem jsem chtěla několik příspěvků přepsat. Některé jsem tu chtěla mít, protože jde o první díly sérií, o kterých teď píšu a bude to tak mnohem praktičtější, některé přesahovali do komentářů… Každopádně bych řekla, že se začínám s novým režimem srovnávat a za chvilku už ten vzniklý skluz doženu.
Na září jsem se už dlouho těšila, protože miluji podzimní počasí (jedna moje kamarádka, která má raději léto řekla, že abych to neměla ráda, když jsem pořád zalezlá s knížkou v ruce. Vyjádřila se celkem trefně). Velmi špatně snáším horka, kterých jsme se tento měsíc moc nezbavili, jak asi sami víte. Přesto jsem se svého vytouženého čerstvého vzduchu, ze kterého je cítit déšť, dočkala.
Tenhle měsíc jsem přečetla 17 knih, což činí 5 510 stránek. A je to nejvíc knih za tento rok, co jsem přečetla v jednom měsíci. Poprvé jsem si dala seznam knih, které bych ráda tento měsíc přečetla. Vypozorovala jsem, že v knižním zákoutí Instagramu si je čtenáři často dávají za cíl přečíst určité knihy. Já nic takového nemám, jak se ale znám, byla bych jen ve stresu, že nestihnu splnit cíl, který jsem si dala. Navíc skoro nikdy nevím, na co budu mít zrovna náladu. Na mém seznamu bylo 10 knih, 4 knihy z knihovny, 1 štafeta, 1 společné čtení a 4 knihy „ležákové“. Lucie z Instagramového profilu zaměřeného na knížky totiž pořádala v září výzvu, abychom zkusili přečíst co nejvíc knih, které už máme doma delší dobu. Já jsem měla u sebe nejdéle knížku Vzpomínky na něj a to od května. Protože plán jsem dokončila poměrně brzy, pustila jsem se i do sedmi dalších knížek, včetně další ležákové. Všechny mě neskutečně bavily, z hlediska čtení to byl opravdu úžasný měsíc!
Navštívila jsem také novou pobočku městské knihovny, která se nachází v Lowitově mlýně. Je to knihovna, jakou jste ještě neviděli! Mezi regály je nespočet gaučíků a stolečků, ke kterým si můžete sednout a vypít si sklenici dobré limonády zakoupenou ve vedlejší místnosti. Mají tam i dobrou kávu, čaj a mnoho zákusků. Moje maminka prohlásila, že do takové knihovny mě ráda doprovodí kdykoliv. I prý budu mít tolik času na vybírání, kolik potřebuju!
Mou druhou návštěvu tohoto zařízení mi ale zkazilo množství lidí, především dětí, kteří se rozhodli k vybírání knih ve stejnou dobu jako já. Nemám nic proti dětskému experimentování s mluvidly, ale je třeba mít na mysli, že je to pořád knihovna, ne dětské hřiště nebo kavárna s dětským koutkem. Jsem navíc velmi citlivá na hluk, takže moc knížek jsem si mezi nenápadným zacpáváním uší a kličkování okolo chlapečka, který dělal kliky, nevybrala. Ale tomu chlapečkovi se musí nechat, že udělal více kliků než jsem já kdy udělala nebo udělám. Náladu mi ale zpravila holčička, která si domů vybrala mou oblíbenou dětskou knížku.
V září slavím jak svátek, tak narozeniny. Letos to bylo poprvé, co jsem zaregistrovaná do různých věrnostních klubů knižních eshopů, takže jsem poprvé dostala slevy ku příležitosti narozenin a svátku. Musím říct, že se mi to zamlouvá.
O prázdninách jsem se docela rozjela, co se nakupování knih týče. Není problém v tom, že by se mi nějak hromadily, spíše ve financích. Rozhodla jsem se tedy si za tento měsíc nekoupit v nejlepším případě vůbec nic. Nakonec jsem neodolala dopravě zdarma v Knihobotovi a objednala si knížku Hvězdy nám nepřály, kterou jsem měla půjčenou z knihovny, ale zatoužila jí mít i doma. Je to velmi nevšední romantický příběh, řekla bych přímo výjimečný! A po čase jsem přikoupila ještě jednu knihu a to Přízračný život Branwella Brontëa, který čtivou formou vypráví o životě sester Brontëových. Také jsem měla narozeniny, kdy jsem dostala nádherné knížky, které jsem si přála. Jsem za ně moc vděčná a děkuji všem, kdo mě obdarovali.
Mimo čtení jsem se věnovala i své další zálibě a to je malování pastelem. Taky jsem navštívila kreativní obchod Manumi, kde jsem si na dárkové poukázky vybrala hned několik produktů. Jedním z nich byla i sada s barevným voskem, ze které se dají vyrobit hned čtyři svíčky ve tvaru zvířátek. Hned druhý den jsem se na ně vrhla a moc hezky jsem se zabavila. Jak to dopadlo, posuďte sami.
S rodinou jsem prožila několik pěkných hodin při hraní v kostky, deskové hry Rummikub (něco jako žolíci s čísly) a domina. A protože ,,deskovky“ hrajeme docela často, ráda bych tu měla rubriku vytvořenou i pro ně. Nazvala jsem ji Kostky jsou vrženy, a již brzy očekávejte první příspěvek s jednou z výše uvedených her. Uhádnete, která to bude?
Poprvé jsem vyzkoušela možnost rezervace knih v městské knihovně, kdy vám knížky můžou i přivést na vámi zvolenou pobočku. Stojí to 25 korun. Nevím, proč jsem se k tomu dřív neodhodlala, ale na to, že jsem si vyzvedla první dvě knížky, Tajnou historii od Donny Tartt, kterou jsem už četla, ale je tak skvělá, že chci znovu, a Noc pro chrliče od Filipa Kalčáka, už čekám slušný balík knížek. Nedivila bych se, kdyby knížky pro mě zabraly celou poličku.
Jak vyplývá z výše psaných řádků, září jsem strávila s knihou v ruce. A to je nejlepší možný způsob, jak se může využít čas.
Mnoho času v září jsem prožila i za počítačem, kde jsem psala nebo vytvářela grafiky. Moc jsem si užila také focení fotek k recenzím. Mohla bych vás navnadit, že brzy vyjdou tyto texty: Colleen Hoover: Vzpomínky na něj, Vojtěch Záleský: Převzetí a Thomas Hardy: Tess z d’Urbervillů. Nesmím opomenout zmínit novou rubriku, kterou si můžete už teď rozkliknout. Jedná se o Retro kousek (název jsem přebrala od Českého rozhlasu Dvojka, který tak nazval svůj krátký ranní pořad plný vzpomínání na ,,staré dobré časy“ a který zbožňuji). V Retro kousku se objeví knihy staršího vydání, které už se dnes moc nevidí. Já mám nejčastěji stará vydání, klidně z roku, v němž poprvé vyšli, protože tatínek hodně četl a knížky si uchoval. Jsou to tak úžasné příběhy, které si mezi vámi jistě najdou své příznivce, kteří poběží hned do antikvariátů, aby mohli začít číst.
V říjnu vychází hned několik knížek, na které se už moc těším. Mezi těmi, na něž čekám nejdéle, je Námi to začíná od Colleen Hoover. Jde o sequel ke knize Námi to končí, tedy doplňkový díl, který stojí za knížkou a popisuje události po jejím skončení (opakem mu je prequel, který vypráví o událostech před prvním dílem knihy, říká se mu i nultý díl). Již to mám přečtené v angličtině a nijak mě to nenadchlo. Ale na naši krásnou češtinu nemá žádný jazyk na světě, takže jsem přesvědčená, že se mi bude čtení v překladu líbit o něco víc.
Další knihou, která je jubilejním desátým dílem série Romantické útěky a na kterou se moc těším, je Vinice ve Francii. Autorkou je Julie Caplin, která ve svých knížkách popisuje zvyky, flóru, faunu a jídlo zemí, které procestovala. Moc hezky pracuje s romantickou linkou, která v žádném díle nesmí chybět. Paní autorka byla už dvakrát i u nás v Česku, kde křtila a podepisovala poslední dva dosud vydané díly, Domek v Irsku a Hrad ve Skotsku.Na autogramiádě vánočního románu Hrad ve Skotsku jsem byla, abych nechala babičce podepsat knihu jako dárek k Ježíškovi. Měla velkou radost a i nyní pro ní chystám speciální dárek k Vinici ve Francii.
Říjen bude měsícem pokračování sérií, vychází i závěrečný díl trilogie Poslední hodina od Cassandry Clare. Řetěz z trní má překrásnou obálku a skoro sedm set stran! O předchozích dílech brzy vyjde povídání.
Na konci příštího měsíce vyjde i thriller Dům hlasů od Donata Carrisiho, jehož hlavní hrdina Pietro Gerber je psycholog. Specializuje se na hypnózu dětí, kterým pomáhá od traumat. Ale nyní si bere do péče i dospělou pacientku, kterou trápí vzpomínka na vraždu, kterou viděla. Anebo ne a její dětský mozeček si to vsugeroval. Nebo byla vražedkyní ona sama. Knihu vydá Vendeta a jsem velmi zvědavá, jak se mi bude líbit. Vendeta si u mě polepšila knihou Všechny, které pohřbil, která vypráví o ženě, jejíž matka měla přítele, ze kterého se vyklubal sériový vrah. Opravdu moc dobrá knížka.
A poslední knihou, na kterou se momentálně těším je Poslední na řadě. Poslední na řadě je thriller od autorky Dokonalé série, kterou mám komplet přečtenou. Hlavní hrdinkou bude soukromá vyšetřovatelka Sadie Levesqueová, která je najatá rodiči pohřešované dívky. Zanedlouho je nalezené brutálně zohyzděné dívčino tělo. Vyšetřování bude opředeno temnou atmosférou a dávnými mýty. Už se na čtení opravdu těším, protože jsou mi sympatické silné ženské hrdinky, ke kterým se snad připojí i Sadie.
To byl můj první podzimní měsíc s knížkou v ruce a mé knižní těšení na říjen. Na rozloučenou jsem složila haiku1, která se dá brát jako takové zbožné přání do dalšího měsíce. Nechť je váš říjen naplněn samými skvělými knihami!
Ať už je zima
Babí léto je fajn
Ale už stačí
- Haiku (俳句) je lyrický útvar, většinou s přírodní tematikou, který je tvořen zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5 (zdroj: wikipedie) ↩︎
Comment