Urban fantasy, jinými slovy také městská fantasy. Co si pod tím představit? Především lokaci moderního města, ale i nadpřirozeno. Tuhle definici splňuje kniha Převzetí od Vojtěcha Záleského, kterou vám chci dnes představit, dokonale.
Příběh se odehrává v alternativních dvacátých letech ve městě New Amsterdam. Nejvýše postavenými jedinci tam jsou kněží, což nejsou duchovní otcové, jaké známe my. Nazývají se tak ti, kteří dokáží zacházet se zářením. Nikdo přesně neví, co záření je. Všichni ale ví, co se s vámi stane, když s ním přijdete do kontaktu a nemáte stejný dar jako kněží. Projdete proměnou. A tak se stane, že po světě chodí plno změtvorů. Tedy lidí, jejichž těla byla působením záření fyzicky změněna. Městem se také pohybují rozliční humanoidi. Mají různé velikosti a podoby. Jmenujme například hilfy. Hilfové se podobají kočkám, jsou velcí asi jako šestileté děcko a podobně vysokým hláskem i mluví. Nebo třeba harusové, takový větší brouci (-za tohle přirovnání bych od nich asi dostala pěknou nakládačku).
Tohle je jen část světa, ve kterém jsem prožila 344 stran. Klidně bych ale snesla o pár desítek stran více, které by padly na propracování několika scén. Čeho jsem se před začátkem čtení obávala, byl právě popis světa. Svět, který autor vytvořil mi přišel komplikovaný sám o sobě, natož pak s bytostmi, které v něm žijí. Ale tím způsobem, jakým je to uchopené, je vše naprosto pochopitelné. Opravdu velmi rychle jsem do Záleského verze New Amsterdamu pronikla, a protože druhů bytostí, na které je třeba se soustředit, je málo, hned jsem si zapamatovala i je a nepotřebovala nápovědu v podobě listování o pár stran dopředu.
Paul Erdes, hlavní hrdina Převzetí, už před časem odešel nejen z domova a od svého bratra Rema, ale i ze svého rodného města. Teď žije v Highlandu a živí se zločinem. Se svou parťačkou Meg, které kvůli její proměně říká dobrácky Žabka, si i celkem slušně vydělají. Paul se tedy od minulosti odstřihl a začal nový život. Ale stále je tu pouto, které ho s jeho bratrem váže, a díky kterému se navzájem kontrolují. Teď se ale pouto přerušilo. Paul doufá, že je Rem v pořádku, že jej necítí kvůli nějakým experimentům se zářením, kterým se Rem jako kněží věnuje denně. Vyráží tedy do svého rodného města, kde mu záda bude krýt bývalý parťák Will Flynn, jehož proměna je podle všeho tak hrozná, že své tělo schovává pod fáči a obličej pod podivnou maskou. Opět se ocitá ve světě gangsterů, ke kterým patřil, ale i těch mnohem nebezpečnějších, od kterých by se raději držel dál. Dvacátá léta minulého století si zkrátka neberou servítky!
Nedílnou součástí Převzetí jsou i přestřelky a akční scény, které jsou popsány naprosto strhujícím způsobem. Vtáhlo mě to na místo plné rachotu ze samopalů, stříkající krve a bezvládných těl. To je autorova silná stránka. Chvíle, kdy naopak lehce pokulhává, jsou dialogy. Občas se stane, že se mluví, někdo se zamyslí a mluvit začne až po obsáhlých myšlenkových pochodech. Dále jsem si všimla pár nepřesností, za které ale ruku do ohně nedám, pokud bych si nepřečetla knížku ještě jednou a nenašla odpovědi. Možná by to chtělo několik informací více rozvést, jmenovitě hilfy a dopravní prostředky. Hilfové jsou mimochodem úžasná stvoření, navíc, když si je představím kompletně, hrozně vtipná. Třeba když takový hilfák-gangster nadává, je to k popukání (opět bych dostala nakládačku, tentokrát by v tom nebyl zainteresovaný hmyzák, ale drápky. Au).
Font, použitý na nadpisy kapitol a jednotlivých částí, na které je knížka podělená, je moc krásný. Sama obálka je taktéž nádherná. Esteticky celkově moc pěkné dílo z dílny Coo boo. Baví mě i doba, ve které se děj odehrává. Dvacátá léta a výše v knihách vysloveně vyhledávám, obvykle v detektivkách a dílech s atmosférou Gatsbyho. Nyní se mi naskytl jiný úhel pohledu, z pozlátka jsem přešla na stranu zločinu. Opět zmíním dobrodružné střílečky a akční scény, ale neopomenu ani samotné plánování nějaké akce. Takové sledovačky mě také mě moc bavily.
Na autorově Instagramu je hned několik obrázků postav, se kterými se při čtení seznámíte. Několik jsem si jich představovala jinak, třeba zloducha Caesara, ale to se mi děje u hodně knížek. Jsou to ale moc zajímavé obrázky. Více o autorovi na jeho stránkách.
Paula, Meg i Flynna jsem si moc oblíbila. Paul je správňák. I když se to vzhledem k jeho kariéře, kdy to našije do lidí bez zaváhání, nehodí, já to z něj cítím. Když mluví se Žabkou, přímo slyším, jakým tónem hlasu mluví. Asi jsem to slyšela v nějakém filmu a teď jsem si to vybavila, ale nevím odkud. Každopádně ta melodie je prostě Paulova. Spolu s mým tatínkem, který si knížku přečetl po mně a také jí vesměs chválí, spolu vedeme diskusi, zda byly emoce v jednom z klíčových momentů vylíčeny dobře. Já, zatímco jsem cítila stupňující se zoufalství, jsem reakci jednoho z našich gangsterů vnímala jako oprávněnou. Úplně jsem viděla, jak vyděšeně kmitá očima a snaží se najít pomyslné stéblo, kterého by se mohl chytit! Tatínek mi ale oponuje – krásný příklad přísloví „100 lidí, 100 chutí“.
Co mi nedá spát, je otázka, která se z velké části dotýká i Meg. Meg je kvůli proměně ve změtvora nešťastná a nedokáže se se svou proměnou smířit. A tak si říkám, jak bych takovou proměnu snesla já. Asi ne moc dobře, změny obecně snáším špatně. Ale do jisté míry mi přijde, že jsem také změtvor. Lidé jsou křehká stvoření. Stane se nějaká traumatizující událost, která by se dala přirovnat ke kontaktu se zářením. A změtvor je na světe. Následuje denní boj se sebou samým. Podobně, jako Meg bojuje mnoho změtvorů s přijetím se takoví, jací jsou, bez nenávisti ke své osobě a přemýšlením, co si kdo pomyslí, když nás uvidí. Jak s tím válčí “tamta“ Meg, se dočtete v Převzetí, ale tahle Meg (to jako já), se s tím vyrovnává únikem do světa, kde změtvoři a ničivé záření není. Třeba na Křídu, kde si pro začátek najde práci na ovčí farmě. Anebo je šance, že Marchovi chtějí adoptovat pátou dceru? (Dá se samozřejmě utéct i do světů, kde je něco horšího, než trápení se změtvorem uvnitř mě. Třeba do thrillerů, ale tam se s postavami raději moc neztotožňuji. Mám zkušenosti, že ty „mé“ vždycky zabijí. A to je přesný opak toho, co si musí všichni, kteří se stejně jako já nebo Meg trápí, každý den vybojovat.)
Moje hodnocení: 9/10
Pokud vás kniha zaujala, stačí kliknout a můžete si jí rovnou pořídit.