Zazvonil zvonec a hawthornské trilogii je konec! Po Hře o dědictví a Odkazu Hawthornů přišel čas na společné čtení posledního dílu ze série knih o Avery, která nečekaně zdědila obrovské jmění muže, jehož nikdy neviděla, z pera Jennifer Lynn Barnesové. Po knihách, které se řadí do žánru young adult stejně jako hawthornská trilogie, nesahám často. V poslední době mám ale velké štěstí, že když už se do nějaké pustím, jde o úžasné čtení. A to je právě případ Hry o dědictví, Odkazu Hawthornů a Posledního gambitu, který jsem nedávno přečetla, a který byl tak dobrý, že celou sérii vyšvihl na alespoň o dvě příčky vyšší úroveň.
Avery Kylie Grambsová žije v Hawthorne house už téměř rok. Jakmile tomu bude rok na den přesně, splní podmínku zesnulého miliardáře Tobiase Hawthorna, a zdědí všechen jeho majetek. Za rok se toho hodně stalo; byla několikrát terčem pokusu o vraždu, to ano, ale pozitiva převládají. V rodině Hawthornových našla spřízněné duše a budoucnost se jeví jako naprosto úžasná. A poté, co spolu se čtyřmi Hawthornovými vnuky dohrála poslední hru, kterou pro ně starý pán před smrtí přichystal, se může soustředit na školu a užívat si vztahu s Jamesonem, druhým nejmladším z bratrů.
K překvapení všech ale začíná další hra. A v sázce je mnohem více než kdy dřív. Avery spolu s Nashem, Graysonem, Jamesonem a Xanderem stojí proti nebezpečnému protivníkovi, který se dožaduje pravdy. Stalo se to před čtyřiceti lety, ale stále to ovlivňuje přítomnost. Tajemství, které zničilo a stále ničí dvě rodiny, tři generace. V téhle hře neplatí pravidla a zákonitosti jako v jiných hawthornských hrách. Tady platí jediné: vítěz bere vše.
„Pletli jsme se.“
„V čem?“ zeptala jsem se.
„Ten člověk, se kterým máme co do činění – ten nehraje hawthornskou hru. Ve hrách starého pána byly stopy vždycky návazný. Jedna stopa tě zavedla k další, jenom když jsi ji dokázala rozluštit.“
„Ale tentokrát,“ pokračovala jsem v jeho myšlence sama, „nás první zpráva nedovedla nikam. Ta druhá prostě přišla.“
Druhý díl z této série, se podle mě moc nepovedl. Nebylo to špatné čtení, ale na první díl zdaleka nestačilo. Byla jsem proto zvědavá, jaký bude třetí díl. Dostojí prvnímu? Nebo půjde o knihu, k jejímuž čtení se budu nutit? K mé velké radosti se ani jedna z těchto predikcí nenaplnila a Poslední gambit byl nejlepší díl z celé série, dokonce lepší než Hra o dědictví.
Jakmile jsem se jednou začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Bylo to čtivé, zajímavé a extrémně napínavé! Poslední gambit jsem přečetla asi za čtyři dny, a každičký z těchto dní jsem četla každou volnou chvíli. Už těch pár kapitol, které jsem přečetla během prvního dne našeho společného čtení, bylo lepší než celá druhá kniha.
Babi zabila svého manžela. Zara oba svoje podváděla. Skye pojmenovala své syny po jejich otcích, a minimálně jeden z nich byl nebezpečný člověk. Tobias Hawthorne podplatil Nashova tátu, aby se k němu nehlásil. Jameson se díval, jak Emily Laughlinová umírá.
A to jsem ještě nebrala v úvahu ta tajemství, na jejichž vzniku jsem se od svého příchodu podílela.
Autorce se zde dá vytknout pramálo. Nestačila jsem se divit, vždyť ke Hře o dědictví a Odkazu Hawthornů jsem měla celé seznamy věcí, které se podle mě daly udělat lépe! Řekla bych, že tyto záležitosti jsem neviděla jen já, jedna z mnoha, které si knihy Jennifer Lynn Barnesové přečetli, ale i její redaktoři či ona sama. Protože ze všeho jako by se autorka poučila a vypilovala své schopnosti téměř k dokonalosti! Mám z autorčina posunu opravdu velkou radost a jsem zvědavá, jak tím pádem budou vypadat další knihy, na kterých pracuje. Jedna z nich, která vypráví o počínání Graysona a Jamesona po událostech Posledního gambitu, by měla vyjít ještě letos na podzim.
„Já neumím vznešené trpět. A jestli to, co máme teď – jestli všechno, co máme teď – začne vypadat jenom jako další soutěž mezi mnou a Graysonem, jako hra – tak nevěřím sám sobě, že bych jí nehrál.“
Stejně jako ve dvou předchozích dílech se můžete těšit na vyprávění z pohledu Avery, která ale zase o kousek dospěla a její myšlenkové pochody už nejsou tak nesmyslné. Romantická linka mezi Avery a Jamesonem byla protentokrát také poměrně realistická, a až na stále se opakující vyznání lásky, která mi ale vlastně nijak nevadila, se jí nedá moc co vytknout. Naopak jí musím pochválit, protože nezacházela do intimních popisů něžností mezi Avery a Jamesonem. Vím, co si říkáte, do young adult žánru něco takového nepatří, to je snad samozřejmostí, že tam nic takového není, ale možná byste se divili, co jsem se v young adult knihách kolikrát dočetla.
„Tři oběti.“ Opakovala jsem, co řekl Jameson, ale dívala jsem se na Graysona. „Tři rodiny.“
„Jedna tvoje,“ odpověděl Grayson. „A jedna moje.“
Hádanky, které Hawthornovi spolu s Avery musí vyluštit, jsou opět nesmírné důmyslné, a bavilo mě hádat, co asi znamenají, a díky tomu to celé prožívat jakoby v jedné místnosti spolu s Nashem, Graysonem, Jamesonem, Xanderem a Avery. Neříkám, že jsem snad někdy něco vyluštila, ale bavilo mě to. 😊 Poslední gambit je vážně nejlepší díl z celé série, a nedá se popsat jinak než slovem „hustý“. Obzvlášť finálové vyvrcholení mě dostalo, napětím jsem skoro nedýchala – bylo to zkrátka husté.
A z čeho jsem opravdu nadšená: Barnesová konečně vdechla osobnost jak Xanderovi, nejmladšímu z Hawthornů, tak i pár dalším postavám, o kterých se ve Hře o dědictví a Odkazu Hawthornů mohlo mluvit jako o vedlejších. A nejenže jim vdechla osobnost, dokonce dovedla jejich dějové linky do zdárného konce.
Pokud jste sérii rozečetli, máte právě přečtený první díl, který vám přišel jako lehký nadprůměr či snad průměr, anebo jste stejně jako já zklamaní z druhého dílu, a přemýšlíte, zda v sérii pokračovat, rozhodně pokračujte! Za přečtení tohoto úžasného třetího dílu by stálo trápit se s Odkazem Hawthornů klidně čtvrt roku. I když si myslím, že to nehrozí, všechny knihy jsou postavené na krátkých kapitolách, díky kterým vám stránky ubíhají pod rukama opravdu rychle.
Poslední gambit mě naprosto pohltil. Jsem ráda, že jsem se do hawthornské trilogie, kterou jsem měla vyhlídnutou už přes rok, konečně pustila. Nakonec to stálo za to, a odnáším si převážně pozitivní dojmy. Pokud hledáte tip na knížky, které by se vašemu dvanácti až třináctiletému dítku, které nerado čte a ani neví, co by ho číst bavilo, líbily, série Hra o dědictví je sázka na jistotu. Nemusí jej bavit romantické vztahy mezi postavami, stejně jako mě, ale už kvůli všem těm tajemstvím si troufnu tvrdit, že knížku nebude moct odložit. Na závěr bych chtěla poděkovat čtyřem čtenářkám, které četly spolu se mnou, a díky kterým jsem si celou sérii žila ještě o trochu víc. Děkuji, holky!
Tohle je moje hra. Aspoň jednou nejsem součást hádanky, nejsem nástroj. Jsem hráč.
Tak hraj.
Podtrženo, sečteno…
Hodnocení Posledního gambitu: 9,9/10.
Hodnocení celé série: 8,9/10
Celá série se dá vypůjčit v Městské knihovně. A to dokonce i v angličtině s moc pěknými obálkami.