Novela Stehy je prvotinou od české autorky Sáry Zeithammerové, která v neskutečně bolestné atmosféře popisuje setkání manželky a milenky. Přičemž ani jedna netuší, že obě vědí kdo je ta druhá. Stehy popisují protnutí dvou úplně odlišných životních cest v jednom bodu. Přesněji u jednoho muže. Tak ožívá dávná i nedávná minulost, kterou si nikdo nechce připomínat. Ale stehy na ránách se začínají párat a je jen otázkou času, kdy začne bolest být nesnesitelná.
Kdybych použila výraz ,vyrazilo mi to dech‘, ani zdaleka bych nevyjádřila své pocity. Nebyla jsem schopná se se čtením srovnat ani několik dní po dočtení. Jak moc mě může změnit pouho pouhých dvě stě stran. Stehy je poměrně nový kousek od Euromedia Group. První vydání se datuje na rok 2022, kdy jsem také zahlédla první recenze, které mě zaujaly. Byla jsem upozorněna na problematiku sebepoškozování, které se novela dotýká, a předávám jej dál s tím, že tu podle mě nejde ani tak o to, že je sebepoškozování šokující. Ani na mě tak silně neuhodilo číst právě tyto pasáže, spíš u mě ten šok vyvolal kontext a skvěle vykreslené emoce kolem něj.
Autorka si krásně hraje s časovou osou. Děj se odehrává především v minulosti, ale nikdy nevíme v jak daleké, což může být matoucí, ale stačí mít oči otevřené a uvědomění za vámi přijde samo.
Hlavní postavy jsou nevyrovnané a utrápené. Lucie a Anna jsou ženy, které v různých okamžicích svého života podlehly jednomu muži: Hynkovi. Jedna z toho vyšla jako manželka, druhá jako milenka. Žádný z těchto tří nezapadá do stereotypních představ milostného trojúhelníku. Anna není klasická milenka, Lucie není typická podváděná manželka a Hynek není typický nevěrník. Psychické nemoci ovlivňují chování postav na denní bázi. Jistým tématem tu také je braní duševních stavů stejně vážně jako těch fyzických. U Lucie je zřetelné, že k tomuto názoru nebyla vychována, což je fascinující číst. Nikdy jsem nerozuměla, proč jeden nevěří trápení druhému, ale díky Lucii jsem dostala možnost porozumět. Opět se ukazuje, jak bravurně autorka postavy napsala. Protože ač s tím nesouhlasím, přišlo mi tu Luciino chování naprosto samozřejmé. Závažnost tohoto tématu probíhá na pozadí příběhu a čeká, až bude příležitost k co největšímu vyhrocení. Luciina švagrová, Hynkova sestra Julie, tu dostala také svůj prostor. Julii jsem si oblíbila, protože do jisté míry v ní vidím sebe. Všechny postavy projdou obrovským vývojem, který je brilantně napsaný.
Cítím se lépe. Tlak v prsou povolil, rukávy, knoflíky, které se mi předtím před očima mlžily, nabyly pevnějších obrysů. Všechno se přestalo rozpíjet a začalo dávat smysl. Pevně si chytím lokty a naplním plíce.
Jsem šťastná. Jsem silná. Musím se kousnout.
Knížka není členěná na kapitoly, ale Lucie s Annou se pravidelně střídají ve vyprávění a kdo právě vypráví poznáme podle symbolu v záhlaví. Je to originální a naprosto vyhovující. “Kapitoly“ jsou kraťounké, někdy jde o odstavec, jindy o dvě stránky.
Jak se blíží konec knihy, atmosféra je čím dál těžší, emoce se stupňují, až se vysloví poslední věta. Měla jsem pocit, že vedle mě startuje letadlo, které s každou stránkou duní víc a víc, až do poslední stránky, kdy vše utichne jako když utne. Stehy budu doporučovat dál a dál, ale vždy připojím varování, že nepůjde o příjemné čtení, které u citlivých jedinců může vést k velmi nepříjemným stavům. Jako každý, kdo dal Stehům šanci bych si přála vědět, co bude dál, ale zároveň vím, že pokračování by moc nedávalo smysl. A říkám si: co když jsou všechny odpovědi už napsané mezi řádky, a já musím číst znovu a znovu a postupně odhalovat to, co jsem dřív nevnímala? Věřím, že jde o knížku, která při opakovaných čtení nabídne vždy větší zážitek než prve.
Podtrženo, sečteno: moje hodnocení je 10/10.