Pokud rádi čtete, jistě se vám už stalo, že jste četli knížku tak napínavou, že bylo nemožné ji odložit. Možná jste četli až do brzkých ranních hodin, protože představa, že se nedozvíte, jak to dopadne, pro vás byla horší než kdejaké středověké mučení. Já jsem to také už několikrát zažila, a vlastně zažívám denně. Ne že bych četla každý den až do tří do rána, ale často se mi děje (obzvlášť teď v zimě), že se do knížky začtu v pozdním odpoledni, a než se naději, venku se stmívá. A i když sedím na gauči a tlačítko pro rozsvícení lustru je dva metry ode mě, raději budu mžourat na stránky a číst takřka ve tmě, než abych vstala a rozsvítila si. A to není jediný zlozvyk, který jsem si osvojila! Pokud zažíváte něco podobného stejně jako já, chcete svým „čtenářským zlozvykům“ učinit přítrž a přetvořit je do zdravých návyků, tento článek vám může být alespoň počáteční inspirací.
1. Metoda 20-6-20
Na čtení je úžasné, že si během něj můžete krásně pročistit hlavu a nechat tělo odpočinout po celodenní námaze. Jediné, co během čtení používáme a namáháme, jsou vlastně naše oči. Dlouho trvající upřený pohled do knihy oči značně unavuje a celkově jim vůbec neprospívá.
Abychom očím alespoň trochu ulevili (obzvlášť pokud plánujeme noční službu, jak já říkám čtení do pozdních nočních hodin), měli bychom se každých dvacet minut podívat na místo vzdálené alespoň šest metrů a přeostřit. Stačí na dvacet sekund zvednout zrak, a oči nám budou děkovat!
Je mi velká hanba, že nejenže nezvednu oči od čtení klidně po dvě hodiny, ale ani nejsem schopná nastavit si na mobilu budík, který co dvacet minut zazvoní, a připomene mi, abych přeostřila. Jsem silně krátkozraká, bez brýlí jsem slepá jako krtek, ale ani s nimi to v poslední době není žádná velká sláva. Neustálým mžouráním do knížky zrovna nepřispívám ke zlepšení svého zraku, a chtěla bych to napravit. Vyrobila jsem si proto, a i sem je vkládám, abyste si jí v případě zájmu mohli vytisknout, záložky do knížek, které mi budou metodu „každých 20 minut se zadívej do vzdálenosti šest metrů po dobu dvaceti vteřin“ snad úspěšně připomínat (padne-li mi na ní zrak 😅).
2. Napomozte cirkulaci krve pohodlným oděvem
Po náročném dni v práci nebo ve škole nám kniha může pomoci nejen si dokonale vyčistit hlavu, ale může být i připomínkou toho, abychom se převlékli z těsného společenského oblečení. Každý někdy zažije den, kdy se sotva dovleče domů, a jeho jediným cílem je „plácnout“ sebou na pohovku a něco dobrého povečeřet. Když ale do meziobdobí mezi příchodem domů a odpočinkem vměstnáte ještě převléknutí se do pohodlných legín nebo tepláků, napomůžete proudění krve do vašeho těla.
A nevím jak vám, ale mně se čte lépe když se v pyžamu zachumlám do deky, než když jsem sešněrovaná do těsných kalhot nebo punčoch. Moc se mi také líbí zvyk, který si osvojila inspektorka Kim Stoneová ze série Případy Kim Stoneové od Angely Marsons. Aby si dokázala po celém dni řešení hrůzných vražd náležitě odpočinout, jako první po příchodu domů si svlékne pracovní oblečení a dá si sprchu. Jakmile si obleče „novou kůži“ v podobě domácího oblečení, snadněji zapomene na to, co vídá v práci oblečená do té, kterou právě svlékla. Po těžkém dni, kdy jsem nemohla zastavit myšlenky na učení a povinnosti, které mě v následujících dnech čekají, jsem Kimin rituál také vyzkoušela, a skutečně mi to napomohlo k nastolení vnitřní pohody.
3. Předejděme bolesti zad
Kromě očí dostávají pořádně zabrat i naše záda, nejvíce však krční páteř. Být náruživým čtenářem je takřka extrémní sport, že? 😂 To, že bychom se měli pravidelně hýbat a přerušit naše čtení ve prospěch jakéhokoliv pohybu či protahování asi nemusím ani zmiňovat. Mě ale i přes to všechno často bolí za krkem. Stačí sklonit hlavu ke knize a už cítím, že mě všechno bolí! Předcházím tomu tak, že si knížku, kterou právě čtu, podložím několika polštáři do takové výšky, abych do knížky dobře viděla při minimálním sklonění hlavy.
S radostí používám také starý stojánek na knížku, který mi dala prababička. Prý ho v dětství také používala. Uleví nejen od bolesti zad, ale také od bolesti rukou, když zrovna čtu nějakou tu „bichličku“. Dnes už najdeme na trhu mnoho všemožných stojánků, od těch na fyzické knihy, až po ty na čtečku. Mně se zalíbil například tenhle, který můžete vidět i na obrázku vlevo.
4. Nedostatek světla je také velký problém
Zlozvyk, o které jsem psala hned na začátku tohoto článečku, tedy čtení za špatného světla, je jedním z největších ničitelů dobrého zraku. Vzpomenete si, kolikrát nás jen v dětství maminky a babičky napomínali, ať si na psaní domácích úkolů rozsvítíme. Já to nedokážu spočítat, stejně jako to, kolikrát mi někdo rozsvítil, když jsem mžourala do knížky, a jízlivě se mě optal, zda je to takhle lepší. 😅
Dostatečné osvětlení i pro tajné čtení pod peřinou hravě poskytnou lampičky, které se díky klipsu dají připnout přímo na knihu. Na trhu je jich mnoho, já osobně můžu s radostí doporučit LED lampičku Baseus, jež se zapíná dotykem, a na kterou sem přikládám odkaz, nebo lampičku Carson s husím krkem, která je na baterky, a díky manuálnímu vypínači vhodnější například pro seniory. Letos na Vánoce jsem jí dala svému dědečkovi, který i přes svůj velmi špatný zrak stále rád čte. Ihned si jí oblíbil, stejně jako babička, kterou jsme ponořenou do četby svítíc si lampičkou našli hned na 1. svátek vánoční. Aby se nehádali, dostane babičkou svou k narozeninám. 😁
5. Nezapomeňte na pitný režim
Když už sedíme v příjemné pozici a v pohodlném oblečení, je velmi nepříjemné vzpomenout si, že u sebe vlastně nemáme nic k pití. Jistě, krátkodobě to problém není, ale pokud se chystáte číst celé odpoledne, je rozhodně dobré to napravit. Neustále se mi děje, že se začtu, a nejsem schopná se odtrhnout, abych si došla pro něco k pití.
Vyřešit to, a předejít tak dehydrataci a bolestem hlavy, se dá jednoduše. Když u sebe budu mít dvou litrovou láhev, nedojde mi pití tak snadno. Také se vyrábějí lahve s objemem dva litry, na které je vyznačeno kolik byste měli mít vypito v danou denní hodinu. Já bych si moc přála podnos s rozkládacími nožkami, takový ten, na kterém se v amerických filmech servírují snídaně do postele. Položila bych si na něj konvici s čajem, a bylo by vystaráno!
Jako bonus tu mám tip pro čtenáře, kteří začínají psát knižní recenze: pište si průběžné poznámky. Ohromně to pomáhá dodat recenzi patřičnou hloubku. Já si své myšlenky většinou naškrábu na účtenku, která vypadne z knihy, nebo zkrátka na něco, co je po ruce. Bloky se mi neosvědčily, není totiž moc praktické tahat sebou knihu a ještě další sešit. Vaše poznámky nikdo neuvidí, tak na ně s radostí pište hlouposti s gramatickými chybami. Uvidíte, že psaní recenzí je pak snazší i proto, že pár slov vás může klidně přenést zpět do daného momentu knihy, a vy jej můžete náležitě rozpitvat.
Ruku na srdce – kolik z pěti bodů provozujete? Pokud jste se místo odpovědi výmluvně začervenali, tak jako já, je na čase to změnit. Popadnu knihu do ruky, v paměti mám těchto pět bodů, a loučím se slovy čtení zdar!